Foto: Shutterstock
Jana se nám v redakci svěřila s příběhem, který nás zaujal. V současné době má podanou žádost o rozvod a těší se na nový život. I když bude sama, nebude muset žít v jedné domácnosti s mužem, který je ještě stále její manžel.
Jana s Josefem prožili hezký život, vychovali děti a nyní jsou v důchodu. Jana měla svého Pepu ráda a nikdy by nevěřila, že se na „stará kolena“ rozvede. Jenže, nyní chce. Důvodem je to, že se Josef málo myje a nevadí mu to. Postupem doby, jak zestárli, je to tak pět let zpátky, si Josef začal zkracovat návštěvy koupelny. Přestalo ho bavit se mýt, zejména celé tělo a nevadilo mu to.
„Dneska se myje – tedy že vleze pod sprchu asi jednou za deset dní nebo za dva týdny. Nechápu to, vždy byl celkem čistotný. Když s ním o tom mluví, řekne mi, že ho to nebaví a že mu je tak dobře. Minule musel na kontrolu k doktorce a musela jsem ho doslova donutit, aby se šel vysprchovat, aby jí tam nesmrděl. Chodíme k téhle doktorce oba, byla by to ostuda i pro mě. No chápete to, že se z něho stalo takové čuně?!“ říká popisuje rozčíleně Jana.
„To, že je cítit si všimly už i děti a vnoučata. A za kým jdou? Samozřejmě že za mnou. Proč se prý přestal mýt. Že má mastné vlasy a je celý zapocený. A jak mu smrdí nohy. Když je pošlu za ním, že je to otázka na něj, je jim blbý se s ním o tom bavit. Jenže mě už ten smraďoch s tím tak štve, že se rozvedu. Připravila jsem ho na to, že to asi udělám, když to nezmění a on mi řekl, ať to klidně udělám. A jestli potřebuji důvod, klidně že se nebude mýt vůbec! Prostě se mi normálně odcizil, nemůžu s ním nic mít, když je neumytý a jemu je to fuk. Tak ať si klidně doma shnije. Já u toho nemusím být. Akorát by mě to trápilo,“ stěžuje si Jana.
Jana to bere tak, že jí to dělá Josef naschvál. Ví, jak moc jí to vadí a stejně s tím nedělá nic. Takže se po několika letech rozhodla, že to udělá. I když ji mrzí, jak to dopadlo, počáteční nechápavost, proč to dělá, přešla do lhostejnosti a odporu.
Odstěhuje se na chatu, kde se dá bydlet celoročně a bude jí dobře. Má něco naspořeno a děti už jsou zaopatřené. Těší se, jak si užije vnoučata, která už k nim nechtěla moc jezdit, protože děda smrdí. „Tak proč neudělat změnu, i když je vám šedesát?“ Ptá se s nadějí v hlase rozhodnutá Jana.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Asi má jana pravdu. Osobně jí fandím.
Na zkoušku ať odejde na chatu , snad mu to dojde ... pokud neshnije ve vlastní šťávě
Článek je evidentně staršího data. Asi se recykluje. Kdo je v dnešní době v 60 letech v důchodu? Možná tak někdo bez rukou i nohou, a i v tom případě by mu úředníci poradili, že může makat na tři směny ve fabrice zubama.
Mohl by to být příznak začínající demence. Alzheimer a podobné životní radosti se často ohlašují podivnými a nepochopitelnými změnami chování. Nicméně paní si to maluje nějak idylicky - ta chata je jenom její? Nebude součástí vypořádání majetku? Utáhne ona sama z důchodu všechny náklady na údržbu, energie, opravy nemovitosti? Kde je ta chata - v civilizaci, nebo zapadákov, kde bude mít k doktorovi nebo na nákupy daleko? Jak se bude dopravovat? Má auto a řidičák? Budou tam skutečně za ní jezdit děti s vnoučaty, nebo přijedou dvakrát, a pak řeknou, že je to daleko a nemají čas? Čím se na té chatě topí - často to bývají kamna na dřevo/uhlí, kdo to bude řešit? Pochybuju, že ona bude štípat dřevo nebo skládat uhlí. Ale třeba to má promyšlené, nevím, v článku je málo informací.
Tady není co dodat. Jen by mě mrzelo, že opouštím svůj zabydlený domov, který jsem budovala, vychovala v něm děti, a podílela se na jeho zvelebování a nechám ho jemu. Jestli je chata osamocená, v zimě to nebude nic příjemného tam být. Pohodlněji by paní bylo jistě ve městě.