Třicetiletá Lenka by za jiných okolností mohla být naprosto spokojená se svým životem. Má milujícího manžela, roztomilou dceru, vlastní útulné bydlení a práci, kam se bez problémů vrátila po mateřské.

A také zdraví jí dobře slouží. Ne až tak ale její rodině, aspoň po té psychické stránce, myslí si mladá žena. Matka i babička totiž doufají, že se k nim v jejím těle vrátila jejich prvorozená... A za ty roky zpracovaly i ostatní, včetně vzdáleného příbuzenstva.
 
Zlobím se na ně v podstatě od dětství,“ začíná své vyprávění hezká černovláska, na které je ovšem znát, že havraní barva vlasů k její pleti přirozeně nepatří. „Musela jsem to udělat už dávno,“ říká hned na vysvětlenou. „Zvolila jsem tu nejtmavější barvu, abych všem dala jasně najevo, že jsem úplně jiná než bývala moje blonďatá sestřička,“ vysvětluje své až trochu dětinské chování mladá žena a dodává, že své původní světlé vlasy si barví od puberty. Dnes by prý už asi černou nezvolila, ale zvykla si na ni a znamená pro ni jistou identitu, kterou nechce měnit.
 
Kam mi paměť sahá, zacházeli se mnou všichni jako bych byla ona. Její stín je nade mnou od probuzení do usnutí. A dokonce i ve snu často, tak moc jsem z toho dění kolem poznamenaná,“ přiznává smutně maminka malé holčičky, která si nyní víc než dříve uvědomuje, jaký smutek musela pro rodinu představovat smrt její starší sestry. Na druhou stanu nechápe, jak jí - své druhorozené - mohli takto až fanaticky vsugerovávat, že je převtělením duše jejich milované první Leničky.
 
Pamatuji si, že když jsem byla malá a začala jsem trochu chápat, o co jde, byla jsem hrozně vystrašená. Nerozuměla jsem tomu. A tak věřila, že jsem opravdu ona. Později přišla zmatenost a pochybnosti. A zhruba někdy v pubertě se dostavil obrovský vztek. A vzdor. Vyváděla jsem doma strašné věci,“ přiznává. Až střední škola, díky které se dostala z fyzické blízkosti rodiny, ji umožnila svobodně nadechnout. Domů už se v podstatě nikdy skutečně nevrátila. „Jsem vděčná za to, že mi osud umožnil po tom všem mít svou normální rodinu. A že jsem neskončila někde na psychiatrii,“ usměje se poprvé za celou dobu vyprávění.  

Přečtěte si také: 

Reklama