Krásný den, Vám všem!
Nepatřím zrovna mezi ty, kteří by slepě věřili všem pověrám a mýtům, ale pravda je, že se jimi nechávám docela ovlivňovat, aniž bych chtěla.
Úplně přesně si vzpomínám, jak v dětství, když jsem slyšela houkačku - ať už hasičů, policie a nedej Bože záchranky - v tu ránu jsem si automaticky překřížila prsty, aby se mi vyhnulo neštěstí. Nejprve jsem prsty křížila na rukou a abych to neštěstí ještě více odvrátila, křížila jsem je i na nohou, přičemž na mě musel být opravdu zajímavý pohled, kterak si to tak divně jdu nejen se zvláštním důležitým výrazem, ale hlavně se vztyčenýma rukama a prostředníčky přehozenými přes ukazováčky a to samé i na dolních končetinách.
Potom bylo velmi důležité nešlapat na hranatý kanál, ale naopak skočit na kulatý, protože ten „zaručeně“ přinášel štěstí.
Co mi snad dodnes zůstalo je: VYKROČIT PRAVOU NOHOU!
Vždycky, když jsem měla před sebou důležitý den, tak mi hlavně maminka a babička vtloukaly do hlavy, ať nezapomenu vykročit pravou nohou a nejlépe už tou samou ráno vyšlápnout z postele, aby se ten den skvěle a úspěšně vydařil. Nakonec to vypadalo asi tak, že jsem se po tomto upozornění víceméně pohybovala systémem KROK sun KROK, abych třeba nevyšlápla levou nohou.
Ještě dnes nedám na pravou nohu dopustit, i když vím, že ne vždy mi to pomůže. Můj manžel ze mě má vyloženě legraci. Když mě odvážel do porodnice a mně už bylo opravdu hodně špatně, tak chtěl zlehčit situaci a s úsměvem mi před domem mi řekl: „... a hlavně vykroč pravou… “
Jenomže tím mě totálně odrovnal. Předtím bych si na to ani nevzpomněla, co víc, ani by mě to nenapadlo, a teď mně začalo v hlavě hlodat, kterou že jsem nakonec vlastně šla.
Podle toho, jak to dopadlo, tak na 100% pravou.
Člověk by těm pověrám asi neměl úplně propadat, protože by v jednom kuse nic nedělal, než se soustředil, kam šlape, na co sahá a pak jen čekal, že něco opomněl a může se dočkat neštěstí, ale dá se to vůbec?
Přeji pohodový, šťastný a ničím ani nikým nerušený den.
Nikinik
P.S. Promiňte ten rychlý a možná zmatený závěr, ale musela jsem rychle strhnout prstíky z klávesnice... projížděli hasiči... pochopte... :-))
Milá Niknik,
mluvíte mi z duše. Aneb jak se říká: všeho s mírou!
Nový komentář
Komentáře
Vykroč pravou nohou - to přece říkala maminka Šafránková svému synovi, když šel poprvé do práce. Trochu mi to připomnělo mojí babičku. Ta to říkávala vždy, když šel děda z domu. Vždycky se tomu smál a s úsměvem se mu šlo lépe ven.
Ten kanal .. to mi pripomelo mou babicku .. kdyz mi rikala, ze nenam slapat na kanal .. bo mi to prinese nestesti .. a ja jsem se ji ptala jake nestesti .. a babicka .. no, muzes do nej spadnout :-) tot k povere .. :-)
ta pravá ....
K prave noze mohu dodat jen toliko, ze jsem taky jednou vehementne vykrocila v mem pokojiku pravou a o postel jsem si zlomila malicek :-)
bednaroi: Ale já tomu nepropadám, jen někdy automaticky dělám něco, co mi pak rozleje úsměv na tváři...třeba to, že vidím kominíka a má ruka hledá knoflík
Ale jinak jsem úplně normální, peru i dítěti plyšáky....copak tohle není nějaká pověra, že maj duši?
Je to dobrý, pravá...
no tak nevim,ale to co popsala autorka tedy vubec nevypada,ze by neverila na povery
to ja na takove veci kterou nohou vykrocit,slapat nebo neslapat na kanal,bat se rozbiti zrcadla nebo rozsypani soli,projiti pod zebrikem apod vubec nemyslim,vlastne na zadne povery
Tak teď jsem si šla sednout do ložnice na postel,abych zjistila,jakou nohou vlastně vstávám
. Je to dobrý.. pravou
Taky vyťápnu do nového dne levou, tak nevím jestli mám přestěhovat postel a zkusit to pravou
A stáváte ráno z postele taky pravou? Já musím na levou...a je to znát
taky mi to říkali, vykroč správnou nohou!
JŮLIE:znám
v těch opravdu důležitých chvílích stejně člověk nepřemýšlí nad blbostma
S těmi kanály to znám, jeden čas jsem to jako dítě opravdu hodně "žrala".
webbiecz: DÍKYYYYYYYYY, konečně mám klid...to jsem se to musela dočíst až dnes??????
Já vykračuji pravou když jde o něco důležitého, bylo to u svatby, maturity, ale u porodu ne to jsem byla ráda že jsem to vůbec stihla a nerodila někde venku:-)
omicek: my jsme zase říkali NEŠTĚSTÍ NEPŘIJÍMÁM, ale muselo se to říct hrozně rychle, protože kdo to řekl první, tak tomu se to neštěstí právě vyhlo. Fuj, to byla hrůza
pamatuji, že bratranec mi v dětství nasadil brouka do hlavy - řekl, že když vidí pohřební vůz, musí říct: fuj, fuj, fuj, nikdy nebudu tvuj. A od té doby přemýšlím, co má říkat ženská?
Aničko: když budeš pořád myslet na to kterou nohou vykročit tak budeš muset vycházet s předstihem abys všechno stihla
slonbidlo: hlavně, že vylezl hlavou, tady by mi ta pravá noha trochu vadila