Sofie Pruská, jinak také nazývaná Sofie Řecká (1870-1932), přišla na svět do ne zrovna šťastné doby. Brzy po jejím narození vypukla prusko-francouzská válka, takže situace v Prusku nebyla klidná. Její matka byla nejstarší dcerou královny Viktorie, otec pruský korunní princ Fridrich III. Oba byli liberálního smýšlení. Jejich manželství bylo harmonické, moc se milovali.

01afefffeeb3c-blobid0.jpg
Mladá Sofie zachycena Alexandrem Bassano
Foto: Alexander Bassano, Public domain, via Wikimedia Commons

Sofie, doma nazývaná Sossy, byla svou matkou vychovávána v anglickém duchu, a tudíž měla ke své anglické babičce blízko. Svou roli v tom hrál i fakt, že naopak němečtí prarodiče z otcovy strany si k Sofii nevybudovali žádný vztah, víceméně ji přehlíželi. Sofiino celkem šťastné dětství končí den po jejích osmnáctých narozeninách, kdy na rakovinu hrtanu umírá její otec. Císařského titulu si se svojí ženou užil pouhých posledních 99 dní svého života! Nyní se stává císařem Sofiin nejstarší bratr, nesnášenlivý a militantní Vilém, který se s ničím nepáře. Také atmosféra na berlínském dvoře se radikálně mění. Sofie má ale relativně štěstí, brzy odtud uniká. 

Na oslavách 50. výročí korunovace královny Viktorie v roce 1888 si padla do oka s řeckým korunním princem, budoucím králem Konstantinem I. (1868-1923). „Tino“, jak se mu říkalo, se zamlouval i babičce Viktorii. Úplně jinak se na to dívali rodiče ženicha, tam žádné nadšení nepanovalo! Tchyni nejvíc vadilo, že je Sofie luteránka. Přála by si pro syna pravoslavnou křesťanku.

7d249aea82f06-obrazek.jpg
Královna Sofie v roce 1913
Foto: Voigt, Homburg v. d. Höhe, Frankfurt a./M.; publisher: Bain News Service, Public domain, via Wikimedia Commons

Svatba se ale nakonec konala v říjnu 1889 a to dokonce v Athénách. Byla to velkolepá událost, jakou v Řecku už dlouho nezažili. Rody ženicha i nevěsty byly spřízněny s většinou evropských panovnických dvorů, a tak hostů bylo nakonec tolik, že musel řecký král požádat domácí šlechtu, aby část hostů ubytovala ve svých sídlech. Vzdálení příbuzní byli i Sofie s Konstantinem. Jejich společným prapradědečkem byl ruský car Pavel I. Zatímco řecké obyvatelstvo zpočátku korunnímu páru přálo, v Berlíně byla reakce negativní. Sofiin bratr Vilém I. byl v Trojspolku spojencem Osmanské říše, proti níž Řecko bojovalo, a nehodlal na tom díky novému příbuzenství nic měnit.

I když se hned po svatbě Sofie začala učit novořečtinu, kterou po určité době téměř dokonale zvládala, velmi těžce si zvykala na život v nové vlasti. Necelých devět měsíců po svatbě se jí předčasně narodilo první dítě, chlapeček, který dostal jméno Jiří po řeckém dědečkovi. Porod byl těžký a mohl skončit tragicky. Pupeční šňůru mělo totiž dítě omotané kolem krku a málem došlo k jeho udušení. Situaci ale zachránila německá porodní bába, kterou do Řecka poslala Sofiina matka.

Brzy po porodu se Sofie rozhodla, že přestoupí do ortodoxní řecké církve.  V Řecku tento úmysl samozřejmě kvitovali, také většina Sofiiny rodiny v Německu to chápala jako Sofiin dobrý úmysl i tak trochu jako její povinnost vůči nové vlasti. Velký problém s tím měl ovšem Sofiin bratr císař Vilém jako hlava rodu Hohenzollernů. Sofie mu to jela osobně se svým manželem oznámit do Berlína, nicméně on to bral jako zradu víry a hrozil jí vyloučením z pruské královské rodiny a tříletým zákazem vstupu do Německa. Nakonec tuto sankci sice nikdy neuplatnil, přesto byly vztahy obou sourozenců velmi napjaté. Ostatně Vilém měl komplikované vztahy prakticky se všemi.

Manželství Sofie a Konstantina bylo zpočátku harmonické. Konstantin však podobně jako jeho otec král Jiří nepatřil k nejvěrnějším, což Sofii velmi zraňovalo. Nakonec podobně jako její tchyně i Sofie manželovy nevěry tiše tolerovala. Pár měl šest dětí, které vyrůstaly v láskyplném prostředí. Manželé spolu mluvili anglicky, a i děti měly anglické chůvy a vychovatele. Sofie jim vštěpovala podobně jako kdysi její matka lásku k rodinným tradicím a k Anglii. Tam také každoročně trávila rodina několik týdnů.

79d66e1a5c0d2-obrazek.jpg
Sofiina rodina kolem roku 1914. Uprostřed jsou královna a její manžel, řecký král Konstantin I., obklopeni budoucími řeckými králi Pavlem I., Alexandrem I. a Jiřím II. a budoucími královnami Helenou Rumunskou a Irenou Chorvatskou.
Foto: Bain News Service, publisher, Public domain, via Wikimedia Commons

Brzy po příchodu do Řecka se Sofie začala aktivně věnovat sociální práci a rozvíjela aktivity v oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Založila Svaz řeckých žen, který pomáhal uprchlíkům z Osmanské říše. Když v roce 1897 vypukla řecko-turecká válka, v níž se Vilém otevřeně postavil na stranu Osmanské říše, Sofie spolupracovala s řeckým Červeným křížem, zakládala polní nemocnice pro raněné a zasloužila se o příchod anglických zdravotních sester, které školily mladé řecké dobrovolnice. Její snahy jí ale nebyly moc platné, Řekové nakonec prohráli a z porážky obyvatelstvo vinilo Sofii a jejího manžela díky příbuzenství s Vilémem, který Osmany podporoval. Byla pro ně prostě „Němkyně“.

V roce 1913 se Konstantin stal králem a Sofie řeckou královnou, když byl na Konstantinova otce krále Jiřího spáchán atentát. Po vypuknutí první světové války následujícího roku se královští manželé opět dostali do nepříjemné pozice, obviňovali je z tajné spolupráce s Německem. V červenci roku 1916 je málem potkala tragédie. Neznámý žhář úmyslně zapálil královský palác, při němž přišlo o život šestnáct lidí. Královská rodina se naštěstí zachránila především zásluhou Sofie, která z paláce vynesla menší děti. Za vyostřené situace se král Konstantin vzdal v roce 1917 roku trůnu ve prospěch svého druhorozeného syna Alexandra a spolu se Sofií a mladšími dětmi odcházejí do Švýcarska do exilu. Když pak Alexandr v roce 1920 nečekaně zemřel, drtivá většina národa se v hlasování vyslovila pro návrat krále Konstantina. Ten se sice vrátil, ale vládl krátce, už v roce 1922 se trůnu definitivně vzdal ve prospěch svého prvorozeného syna Jiřího. Zbytek života strávil na Sicílii, kde v roce 1923 zemřel na krvácení do mozku.

e06c3f2700d30-obrazek.jpg
Princezna Alexandra v náručí své babičky královny Sofie, duben 1921
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Sofie jako vdova opustila jižní Itálii a spolu s mladšími dcerami se usadila ve Florencii. Ke konci života se stále více upínala k náboženství. Zůstala sice u řeckého pravoslaví, ale pokud měla možnost, navštěvovala i obřady anglikánské církve. To už byla velice nemocná, jezdila se léčit do Frankfurtu, kde jí lékaři diagnostikovali pokročilé stadium rakoviny. Prodělala tam několik operací a tam také v roce 1932 zemřela…

Zdroj info: Gelardi Julia P.: Vnučky královny Viktorie, 2006, Winkelhoferová Martina: Evropské panovnické rody, 2016