Všechny houby jsou jedlé...

...ale některé jen jednou, říká okřídlené úsloví. Stále jsou mezi námi jedinci, kteří každoročně zkoušejí jeho pravdivost. Tato roztomilá lesní ruská ruleta už si vyžádala nemálo obětí. Když ne na životech, tak alespoň na ledvinách a žaludcích mnohdy doživotně poškozených.

Jistě by bylo lepší sbírat a zažívacím traktem prohánět jen to, co je možno bezpečně pojíst i několikrát za sebou.

A tak, než vůbec začnete mlsně pokukovat po letošních prvních žampionech nebo hříbcích, než se vrhnete pod vzrostlé jehličnany a než začnete klacíkem píchat do každé hromádky listí s vidiou libézní smaženice, snad vám přijde vhod několik rad od člověka, který sebere a sní i mnoho z toho, čeho se jiní bojí, a přesto stále úspěšně žije.

Nehodlám aspirovat na post mykologa, ale přece jen…

Houby jsou v mém zájmu už od mých čtyř let. Ještě než jsem se naučila číst, znala jsem je a také aktivně sbírala a pojídala. S kým jiným,než s babičkou.

Rady a postřehy, které vám v článku nabízím, jsou vpravdě více lidské než odborné, snad vám proto budou bližší.

Nehodlám vás unavovat atlasem, který si můžete kdekoli zakoupit. Spíše bych „vypíchla" věci, které by se mohly hodit a těžko se hledají. Mnozí z vás ale některé určitě znají také.

Houby jsou mazané

Nejvíc hub vždycky najdu u cesty. Patrně je to proto, že všichni se vrhají hluboko do lesa v domnění, že u cesty budou vysbírané. Proto je u cesty nikdo nehledá. Proto tam jsou nejvíc.

Některé houby se nemají rády

Například na místech, kde roste ryzec peprný, většinou nerostou jiné jeho kolegyně.

Pokud byste byli gurmány, lze tuhle houbu upravit například se slaninou, ale mně moc nechutná. Jinak je velice podobný ryzci plstnatému, a ten je nejedlý, byť není nijak jedovatý. Je to na vás.

Holubinky jsou bezpečné, když…

Je celá řada výtečných holubinek, kterých se lidé možná zbytečně bojí. Přitom je holubinka bezpečnější pro začátečníka než třeba žampion. Ten už si lze splést snadněji. Proč?

Žádná holubinka nemá prstýnek. Myšleno takovou sukýnku kolem nohy. Pokud byste znali holubinku s prstýnkem, tak mi o ní řekněte. Ale všechny druhy muchomůrek, kterých se bojíme, sukýnku mají. Holubinky lze sbírat naprosto beze strachu, pokud tohle víme.

Žádná holubinka není jedovatá. Jen některé jsou méně a jiné více chutné. Například taková holubinka namodralá je výtečná houba a roste už teď. Lze naprosto spolehlivě vyrobit chutnou smaženici z různých druhů holubinek bez použití jediného hřibu.

Žádná holubinka, na rozdíl od muchomůrek, nemá kalich. Takové „puklé vejce", ze kterého roste.

Nechoďte na houby s igelitem

Houby jsou potvůrky. Přestože máte nasbírané jen samé jedlé a bezpečné druhy, ještě to neznamená, že se jimi nemůžete dost nepříjemně přiotrávit. Houby se totiž nesmí zapařit!

Zapařené houby jsou jedovaté, i kdyby předtím nebyly. Ono taky vyrazit na houby s igelitkou je značně neuctivé i vůči lesu samotnému.

V lese jsme na návštěvě a je hezké, když tam po sobě těm, kdo v něm bydlí, nenecháme binec, jako jsme zvyklí dělat v okolí našich bydlišť.

Zvířátka a lesní skřítci se s námi o houby rádi podělí. Ovšem nepijí z petlahví, svačinu si nebalí do alobalů a rovněž k ničemu nepotřebují ojeté pneumatiky. Tak jim to tam nenechávejme.

Nikdy houby neochutnávejte syrové!

A to bych skutečně chtěla zdůraznit. A není to proto, že byste mohli pojíst houbu jedovatou, protože jedovatá houba je až třeba na smrže jedovatá, i kdybyste ji týden vařili. Já vám povím proč.

Milovala jsem syrové hřiby. Jen ovšem do chvíle, než jsem přesně tímhle způsobem drapla chorobu, kterou normálně člověk dnes dostane jen velmi těžko. Totiž nefalšovanou kulhavku.

Nikomu bych nepřála pusu plnou boláků, díky kterým člověk nepozře ani vodu. Ty stejné boláky i po rukách a nohách a hlavně na játrech.

Nikdo nevěděl, co se mnou. Lékaři v Rychnově mi léčili afty. Bylo to čím dál horší. Museli jsme z chalupy rychle do Prahy.

Kdybych tehdy neměla „obvoďáka“, který měl vystudovanou i zemědělskou školu, byla by diagnóza podstatně těžší.

„Máš kuhlavku. Akorát nechápu, jak to, když to dostávají hlavně krávy,“ pravil tehdy starý pan doktor Miklík.

„To je prima, to jsem tedy asi stará kráva,“ povídám. Bylo mi devatenáct.

„Hlavně jsi v průšvihu,“ povídá vážně lékař.

Následovala okamžitá cesta do nemocnice, čtrnáctidenní hospitalizace, velmi nepříjemné injekce, proplachování pusy peroxidem (je to odporné) a zdlouhavé vyšetřování, jak jsem k nemoci přišla.

Nakonec byly na vině právě syrové houby, které předtím ožižlal nějaký nakažený kopytník.

Tuhle princeznu nebrat!

Tahle kráska je vůbec nejjedovatější houbou na světě. Je to muchomůrka zelená a její jarní bílá podoba. Právě její čistě bílý převlek je nejnebezpečnější, protože tehdy připomíná žampion.  

Jen 0,5 g  této houbičky by zabilo takové množství myší, že kdybychom je postavili do řady, byla by dlouhá 18 kilometrů. Otravy muchomůrkou zelenou většinou končí smrtí. Hlavně proto, že po jiných jedovatých houbách je nám zle už zakrátko po požití. Kdežto po této houbě mnohdy i za dva dny, a to je většinou už pozdě.

Každým rokem se pár lidí otráví díky tomu, že nevědí, že tahle kráska, na rozdíl od žampionu, má kalich a nikdy není nahnědlá zespodu kloboučku.

Žampion navíc má proti ní ošklivou, pomuchlanou sukýnku.

S holubinkou si muchomůrku splést nelze, protože holubinka nemá sukýnku vůbec. Čili zelená baculatá houbička bez prstýnku a bez kalichu je holubinka zelená, hrozně dobrá.

Co si určitě nespletete?

Existují houby, kterých je poměrně hodně, nikdo je nesbírá a ony zůstávají ladem, protože se lidem nelíbí, a přitom jsou dobré a naprosto nezaměnitelné.

Než si moje rodina zvykla, mysleli si všichni, když jsem přijela z lesa, že je chci zamordovat. Dnes si už běžně pochutnají i na takovémto „krasavci".

Je to „kominíček“, znáte?

Odborně je to stroček trubkovitý. Roste v trsech a je to moc dobrá houba. Taková kořeněná.

• Jestli nemáte právě dobrý žaludek, nejezte houby na noc – je to stejné jako s vejci na tvrdo.
• V lednici je neuchovávejte déle než do druhého dne.
• Mražené houby budou rozblebtané.
• Usušené houby lze rozemlít na prášek a používat jako koření, například do guláše. Je to skvělé!
• Bacha! Model, že jedovaté houby nejedí slimáci a nejsou červavé, by mohla být fatální mýlka! Odvážlivci jako jsou plži a červi mají zcela jinak uzpůsobená tělíčka než lidé!

Nakonec jsem si nechala ozdobu každého lesa

Jako malá jsem jim říkala baletky.

Jsou to překrásné houby. Jestli neprahnete po levné opici, nechte je na místě a jen je obdivujte, mají to rády. Jsou to pyšné houbičky, ale zaslouží si pozornost.

Tak jako lidé chodí do hospody, tak chodí zvířátka na muchomůrky červené. Je to slabý halucinogen a vědci dávají obě paže do ohně za to, že například srny a veverky je okusují schválně, aby se pak motaly a měly pěkné sny.

Pokud tedy potkáte v lese srnu, která se motá a prozpěvuje si, tak buďto byla ona na muchomůrkách, nebo vy v té hospodě... :-)

Už jste letos byli na houbách? Už rostou! Máte nějaké vlastní postřehy ohledně hub? Ochutnáváte syrové houby?