Ahojky,
vysvědčení jsem dostávala už před hodně dlouho dobou (i když vše je relativní, co je mi hodně, je pro někoho málo). Zatím ještě nejsem v pozici toho, co odměňuje. Ale pamatuji si, jak jsem prožívala vysvědčení
na základní škole.
Bydleli jsme v novém sídlišti na okraji Prahy. Škola byla veliká a vlastně jsem znala jen pár okolních tříd, ale to nijak nevadilo. Jenže tehdy nebylo v okolí moc příležitostí, jak to vysvědčení - obvykle dobré - oslavit. Maminka to vyřešila, pro mě, nádherně. Pravidelně jsme po vysvědčení jeli s ní a bráchou do centra Prahy, do cukrárny u Itala. A tady je ta důležitá věc. Vždycky se tam prodávala kopečková smetanová zmrzlina v mnoha příchutích. Obzvláště jsem milovala griliášovou. Všechny zmrzliny byly vyjmenované na stěně výdejního okénka, a že jich bylo na tu dobu dost, alespoň deset, možná víc. Mým dětským snem bylo dát si všechny příchutě najednou. A do kornoutu. Většinou jsme si mohli vybrat jen tři nebo čtyři kopečky, protože kornout stejně víc nepojme.
Jenže po vyloučení příchutí, které mě nebraly, jich zůstalo víc než dost na jednu školačku.
Nikdy jsem ten svůj sen nezrealizovala, protože dnes už vím, že není fyzikálně možné udržet všechny kopečky na sobě a sníst je, než se roztečou. Navíc už cukrárna není, co bývala, i když i nadále prodávají
zmrzlinu v tom samém okénku. Ale stejně mám vysvědčení spojené s kardinálním problémem výběru vhodné zmrzliny. Dnes možná půjdu kolem a uvidím. Třeba se protlačím houfem maminek a školáků a dám si jednu na oslavu, že už mě dneska nikdo neznámkuje.
Eliza
Milá Elizo, díky za příspěvek a přeju dobrou chuť. Dejte si jeden kopeček i za Ženu-in!
(Máte pravdu, cukrárna u Itala byl malý zázrak. Ale ani teď to tam není k zahození. :-))
Nový komentář
Komentáře
Majucha: to teda seš
si piš, že jsem si ještě vzala, i když jsem je schválně dala až úplně do toho nejspodnějšího šuplíku
Majucha:
no je to děsný odpírání
ale zatím se držím
eva.jedelska: no nakonec to tam mám blíž z metra, než do Světozoru
já jsem teď slupla jednu belgickou pralinku
eva.jedelska: jj, tak tam jsme chodívali často
ani nevím, jestli to tam ještě pořád je
spíš zajdu s dětma do Světozoru, nebo k "Italovi"
Ovobar
, bajecny misto
Noo, do Ovobaru jsme taky chodili na točenou, stejnou jako ve Světozoru, ale orinetovala jsem se vždycky podle "lokomotivy". Vůbec netuším co to bylo za neon, ale bylo to vysoko na domě kousek pod tím okénkem.
My konzervy to máme snadné, jíme jenom vanilkovou.
Ema K.: vážně.. mám to jako vzpomínku z dětství.. hlavně ten obří banán a ty vysoké stolečky a židle..hnedka si to píšu.. to budu muset prozkoumat..
Ema K.: Jasně, nejlepší ovocná zmrzlina v Praze - do světozoru jsem taky chodili a chodím tam dodnes na točenou jahodo-banánovou
My občas zašli do takové "zmrzlinárny" někde v pasáži na Václaváku, měli tam obrovský výběr, pamatuji si, že nad vchodem visel veliký nafukovací banán a uvniř se sedávalo u takových červeno-žlutých barových stolečků.. dneska už bych to místo nenašla..
zmrzlina patří k létu a prázdninám