Ahojky,
vysvědčení jsem dostávala už před hodně dlouho dobou (i když vše je relativní, co je mi hodně, je pro někoho málo). Zatím ještě nejsem v pozici toho, co odměňuje. Ale pamatuji si, jak jsem prožívala vysvědčení
na základní škole.

Bydleli jsme v novém sídlišti na okraji Prahy. Škola byla veliká a vlastně jsem znala jen pár okolních tříd, ale to nijak nevadilo. Jenže tehdy nebylo v okolí moc příležitostí, jak to vysvědčení - obvykle dobré - oslavit. Maminka to vyřešila, pro mě, nádherně. Pravidelně jsme po vysvědčení jeli s ní a bráchou do centra Prahy, do cukrárny u Itala. A tady je ta důležitá věc. Vždycky se tam prodávala kopečková smetanová zmrzlina v mnoha příchutích. Obzvláště jsem milovala griliášovou. Všechny zmrzliny byly vyjmenované na stěně výdejního okénka, a že jich bylo na tu dobu dost, alespoň deset, možná víc. Mým dětským snem bylo dát si všechny příchutě najednou. A do kornoutu. Většinou jsme si mohli vybrat jen tři nebo čtyři kopečky, protože kornout stejně víc nepojme.
Jenže po vyloučení příchutí, které mě nebraly, jich zůstalo víc než dost na jednu školačku.

Nikdy jsem ten svůj sen nezrealizovala, protože dnes už vím, že není fyzikálně možné udržet všechny kopečky na sobě a sníst je, než se roztečou. Navíc už cukrárna není, co bývala, i když i nadále prodávají
zmrzlinu v tom samém okénku. Ale stejně mám vysvědčení spojené s kardinálním problémem výběru vhodné zmrzliny. Dnes možná půjdu kolem a uvidím. Třeba se protlačím houfem maminek a školáků a dám si jednu na oslavu, že už mě dneska nikdo neznámkuje.

Eliza

Milá Elizo, díky za příspěvek a přeju dobrou chuť. Dejte si jeden kopeček i za Ženu-in!

(Máte pravdu, cukrárna u Itala byl malý zázrak. Ale ani teď to tam není k zahození. :-))

Reklama