Dobrý den v redakci i sběratelkám všeho starého!

Nesbírám staré věci u popelnic. Na to jsem příliš mladá. Na starožitnosti v obchodech se nedívám. Netvrdím, že se mi nelíbí, ale na ty mám ještě hluboko do peněženky. A pokud nedostuduji, neuchytím se, anebo se dobře nevdám, asi i budu mít.

Rodiče majetky nezdědili. Přestože jsem jediná dcera svých rodičů, dostanu od své matky do života Paměti její rodiny. Píše je dva roky, svoji rodinu objíždí po celé republice, sbírá fotky, data, informace, a jak sama říká, budou mít pro mě cenu větší než náš dosavadní byt 3+1, který pochopitelně zdědím. S úsměvem k tomu dodává, že až sama budu mít děti, tak ať tomu „nejhodnějšímu" přenechám rodinné Paměti. Tomu druhému pochopitelně byt. Nevím, jak to udělám, nemám Paměti, byt ani děti, a také ani manžela, ale máma má vždycky pravdu.
Ještě lepší dědictví mi chystá můj milovaný táta. Velice skromný vysokoškolsky vzdělaný člověk, který se nepachtí za honbou peněz, majetku, ale bohatství, co bohatství, kus čehosi, co zavání stářím cenností, vidí v každém uplynulém dni.

Sbírá staré noviny s ekonomickou tematikou. Každý den večer skládá jeden kousek novin na štůsek dalších, a ty se tak stávají exponátem jeho nepřeberné sbírky starého, jak máma říká sběru. Tedy nové je okamžitě staré a vzácné. Poctivě svázané špalíčky novin ukládá do nedaleké garáže. Auto stojí pochopitelně venku, protože samo o sobě podle něj nemá žádnou cenu.

Dokonce ani peníze nemají hodnotu, a proto si v paneláku, kde bydlíme, pronajal místnost, kde jeho sbírka nabrala větších rozměrů. Za odvezený sběr by dostal méně peněz než kolik ukládá do pronájmu, on to ví,ale v tomto ohledu peníze nepočítá. Staré je cenné samo o sobě.
Dnem, kdy přestaly platit desetihaléře, je schoval a řekl, že dnes ne, ale třeba tak za tisíc let, jestli tu ještě něco bude, tak třeba bude mít nějaký desetník cenu.

To jsem ještě nezačala s výčtem všeho. Je  vzdělaný a sečtělý člověk, a proto si každý týden dělá radost nakupováním knih. Každou pohladí po hřbetu a říká, že s knihou není nikdy sám.
Když ji pohladí a přečte, nikdy ji nedá pryč, protože má jeho srdce, jde s jeho životem, začíná se psát její historie.

Jenom moje máma lomí rukama, že taky musíme někde žít my. Ale co „chudák" já? Co si jednou s takovým výčtem bohatství starého dědictví počnu!

Zdraví Vás
Bajinka

Milá Bajinko, musím říct, že mate velice zajímavou rodinu. Ano, asi jsem to nevystihl, ale je radost slyšet, že nejen ve vaší rodině jsou lidé nejrůznějšího zrna. Že zdravím tatínka. Maminka bude asi někde na cestách, takže tu raději ne.:) Rozhodně díky za hezký příspěvek.
Redakce@zena-in.cz

Reklama