Dobré poledne!
Vaše dnešní téma mi připomnělo mého kamaráda. Je majitelem malé prodejní galerie, a i když doba umění moc nepřeje (živí ho hlavně cizinci), je jeho příjem určitě nadprůměrný. Žije sám, má sice přítele, mají ale každý svůj byt a hospodaří odděleně.
No a tenhle můj kamarád žije po celý rok jako mnich. Celý den je v práci, večer něco sní a dlouho do noci dělá účetnictví. Oblékat se sice musí slušně, vzhledem ke své práci, nijak to ale neprožívá - má pár kousků kvalitního oblečení, a to nosí léta. Životní náklady jsou minimální, a tak za rok ušetří docela slušné peníze.
Všechny je pak „rozfofruje" najednou, a to při dvou příležitostech - jednak na Vánoce, kdy bohatě plní všechna vyslovená a hlavně nevyslovená přání své staré mamince, svému příteli a několika dalším blízkým osobám, a potom v létě v Řecku. Jezdí tam s přítelem na dovolenou už celá léta. Vybírají si malé odlehlé rodinné penziónky a stráví dva nebo tři týdny v naprosté pohodě. Dopřávají si skvělé jídlo, nejlepší víno, výlety, kam je napadne, nehledí na peníze a užijou si to.
Pak se vrátí a kámoš začíná znovu šetřit. :o) Je to zvláštní styl života, ale každému asi vážně vyhovuje něco jiného. On není sobec, o lidi kolem sebe se vzorně stará a není mu cizí ani charita. Pro mě je ale dost těžko pochopitelné, že po většinu roku jako by ani nežil - a jen se upíná v tomu jedinému krátkému období, kdy to rozjede naplno... Dokážete to někdo pochopit?
S pozdravem
Jiřka
Tak takhle bych asi žít nemohla. Je jasné, že svobodný chlap a ještě k tomu gay, který ví, že se nikdy nebude starat o rodinu, to vnímá jinak. Mě by ale hrozně vadila ta absence nějakých příjemných zážitků během celého roku. Pořád je práce, práce, práce... a někde v mlhavé dálce skvělá dovolená... to by pro mě nebylo.
Nový komentář
Komentáře
No kdyby mu to nevyhovovalo, tak by asi takhle nežil...
Kadla: Takové lidi spíš obdivuju, že se po těch dvou měsících dokážou zase vrátit do práce. Já bych asi upadla do depresí
Já si radši užívám průběžně a pořád, ale nevidím na tomhle modelu nic divnýho
Kadla: já tohle chápu, protože jsem zažila tzv. práci v úkole. To mi vyhovovalo ze všeho nejvíc - nejen, že jsem si slušně vydělala, protože jsem rychlá, ale byla jsem i brzo hotová (při dobré kvalitě!), v podstatě jsem si o svém volnu rozhodovala sama a dokázala jsem si i nadpracovat den a ten jsem si užila po svém. Normu jsem plnila na 150 procent, a to byla celkem dost tvrdá. Proto chápu přístup člověka z příspěvku, je lepší trošku se snažit, protože potom i to volno jinak a líp chutná!
Chtěla jsem říci, že překládají třeba 13 hodin denně celý rok, soboty, neděle, vánoce... A pak to na dva měsíce zapíchnout a užívají si kdesi na druhé straně žeměgoule.
Já znám víc takových lidí. V mé profesi (překladatelství na volné noze) se pohybují lidé, kteří deset měsíců roce sedí u počítače a překládají a překládají a na ty zbývající dva měsíce jedou třeba do Ameriky. Dost podobný přístup.
Je sám se sebou spokojený
Docela tomu rozumím, chlapi jsou jiný než my ženský. Ti toho fakt k životu moc nepotřebujou. Má prostě svý priority - Vánoce a dovolená a na ty celý rok šetří. Určitě při tom utrácení musí prožívat úžasný pocit svobody, když si ho po zbytek roku odpírá.
A proč ne? Evidentně mu nic nechybí