Dobré poledne!

Vaše dnešní téma mi připomnělo mého kamaráda. Je majitelem malé prodejní galerie, a i když doba umění moc nepřeje (živí ho hlavně cizinci), je jeho příjem určitě nadprůměrný. Žije sám, má sice přítele, mají ale každý svůj byt a hospodaří odděleně.
No a tenhle můj kamarád žije po celý rok jako mnich. Celý den je v práci, večer něco sní a dlouho do noci dělá účetnictví. Oblékat se sice musí slušně, vzhledem ke své práci, nijak to ale neprožívá - má pár kousků kvalitního oblečení, a to nosí léta. Životní náklady jsou minimální, a tak za rok ušetří docela slušné peníze.

Všechny je pak „rozfofruje" najednou, a to při dvou příležitostech - jednak na Vánoce, kdy bohatě plní všechna vyslovená a hlavně nevyslovená přání své staré mamince, svému příteli a několika dalším blízkým osobám, a potom v létě v Řecku. Jezdí tam s přítelem na dovolenou už celá léta. Vybírají si malé odlehlé rodinné penziónky a stráví dva nebo tři týdny v naprosté pohodě. Dopřávají si skvělé jídlo, nejlepší víno, výlety, kam je napadne, nehledí na peníze a užijou si to.

Pak se vrátí a kámoš začíná znovu šetřit. :o) Je to zvláštní styl života, ale každému asi vážně vyhovuje něco jiného. On není sobec, o lidi kolem sebe se vzorně stará a není mu cizí ani charita. Pro mě je ale dost těžko pochopitelné, že po většinu roku jako by ani nežil - a jen se upíná v tomu jedinému krátkému období, kdy to rozjede naplno... Dokážete to někdo pochopit?
S pozdravem
Jiřka


Tak takhle bych asi žít nemohla. Je jasné, že svobodný chlap a ještě k tomu gay, který ví, že se nikdy nebude starat o rodinu, to vnímá jinak. Mě by ale hrozně vadila ta absence nějakých příjemných zážitků během celého roku. Pořád je práce, práce, práce... a někde v mlhavé dálce skvělá dovolená... to by pro mě nebylo. 

Reklama