Jsem dospělá, takže už bych se snad mohla rozhodnout. Uložím to prádlo do skříně, nebo dřív umyju sporák? Taky bych měla ještě natřít ten okenní rám, chybí už jen jeden nátěr. Hm. A taky umýt víko od odpadkového koše, pamatuje Marii Terezii. A ještě skočit do obchodu pro papírové sáčky na bylinky, visí tady bezmocně už třetí týden, ach jo.
Taky máte občas pocit, že byste chtěla dělat milion věcí najednou, ale dopředu víte, že to stejně nestihnete, a uvažujete nad důležitostí věci číslo jedna vůči věci číslo osmdesát pět?
Nevím, jak u Vás, u mne to vypadá jako po bitvě na Bílé hoře. Mám tady rozděláno milion věcí a každá čeká na ten poslední tah. Tu poslední minutu, která bude tou aaabsolutně poslední strávenou nad danou věcí. Proč já to všechno nedodělám? Každá věc mi zabere opravdu maximálně 20 minut a bylo by to hotové. Všechno dělám napůl nebo na tři čtvrtě. Možná je načase najít důvod mého pochybného jednání a navštívit psychiatra. Já se toho totiž bojím. Bojím se, že když udělám ten poslední tah na tom okenním rámu, pak už na něm nebudu mít co podnikat. Bojím se, že když přesadím kytky do truhlíku (konečně) a vystavím je na parapet, pak už na ně budu moci jen koukat. Ne o nich přemýšlet.
Že bych se nějak bála vnitřní prázdnoty? Nebo nějakého konce? Toho, že se mi nitka myšlenek najednou přetrhne a já budu koukat kolem sebe na dokonalost a nebudu vědět, na co myslet? Co kdybych třeba začala myslet na sebevraždu... hm.
Možná jen obaluji svoji lenost hlubokými myšlenkami a snažím se dát svému podivnému chování hlubší smysl. Bůh ví. Vím ale, že se na světě potuluje více takových lidí, kteří si libují v myšlenkách a schválně nechávají věci jakoby na něco čekat. Na lepší zítřky?
V našich myšlenkách a plánech je totiž vždycky všechno podstatně lepší, než v reálném světě. Možná proto nechávám všechno tak jakoby „na cestě“, nechávám to otevřené a sním o tom, jaký by mohl být výsledek…
Co vy? Potýkáte se s něčím takovým? Pociťujete v duši prázdnotu, když něco dokončíte a...
Nový komentář
Komentáře
Ahojka, tak tento problém mám taky. Celý týden plánuji co udělám na chalupě. Je toho asi tak pro malou firmu. Pak tam přijedem a asi za 10 minut přijde náš kamarád a plán se začíná bortit. Druhý den prší, tak ostrouhá i zahrada a v neděli opět uklidím a jedu domů s tím , že jsem nic nesplnila. Ach jo, kdy tohle skončí.
pani: A ti 4 dospělí chlapi dělají co?
Já mám doma 4 dospělé mužské a 1 dívenku tak mi pomáhá jak se dá,vyžehlí,uvaří adt..
U nás žehlí ten, kdo to potřebuje. Tedy on.
prece ja: no já nežehlím většinu věcí, ale jsou věci, které se vyžehlit musejí, třeba košile nebo kalhoty (pokud to není polyester nebo něco na ten způsob, že
)... Teda pokud člověk nechce chodit pomuchlanej jak vandrák :-)
Ale mě žehlení nevadí, pro mě patří k těm příjemnějším pracím.
nejvíc mě teda dostala rada všechno si psát. To jako má ten seznam kde? nosí ho přilepenej na krku, aby ho mohla průběžně dopisovat a pak za sškrtat. Není rychlejší to udělat. A jedna rada: pokud vás děsí nevyžehlené prádlo- nežehlete. Mám doma dva puberťáky a nežehlím nejmín 8 let. a vida- pořád všichni žijem ve zdraví a pohodě.
Majucha: jé, to by sedlo i na mě, jen už nemám ten limit 30, ale míň
Majucha: taky chci vědít
Hned po ránu jsem řvala smíchy, díky za hezké páteční ráno a k uklízení? Mám též rozděláno dost věcí a když takhle pochoduji po bytě a vím, že jsem určitě něco chtěla udělat a zaboha né si vzpomenout, no tak závěr - asi to nebylo tak důležité a počká to
Majucha: taky jsem zvědavá
Mám podobný pocity... Taky mám doma bůhvíproč pořád něco nedodělanýho. Jako bych se bála toho okamžiku, kdy bude všechno hotový a já si řeknu "a co teď?"
Ale blíž nad tím radši nehloubám
Kadla: Tys vskutku dokonalá žena!!!!
Kadla: to je fakt
tyrkys: No, ještě lepší by bylo "...zakopnu o manžela a vzpomenu si, že jsem mu už dlouho nedala, tak to promptně napravím, a pak pokračuji v mytí nádobí...
Kadla: až na ty kočky to mám stejně. Když už uklízím, tak to chci mít co nejdřív za sebou a tak dělám vše, co cestou vidím, najednou
Ale u tvojí věty "zakopnu o kočku a uvědomím si, že kočky nedostaly nažrat" jsem málem neudržela Matonku
Majucha: posílá ti rady jak na to?
Majucha: Já taky pobíhám mezi rozdělanýma věcma
. Ty jsi fakt asi moje dvojče nebo co... 
. Je fakt, že když uklízím byt, tak tu vezmu kus hadru, co kluk hodil na podlahu a cestou do koupelny (abych ho dala do koše na prádlo) umyju nádobí a při tom mytí levou rukou sáhnu po flašce na vodu, naplním ji a než se mi odmočí kastról, zaleju kytky, pak dodělám to nádobí a už běžím s tím hadrem do koupelny, kde současně doplním chybějící hajzlpapír, přičemž si všimnu, že došla zubní pasta, tak tu prázdnou vezmu, nesu do kuchyně do koše a cestou zakopnu o kočku a uvědomím si, že kočky nedostaly nažrat i jdu jim nasypat, přičemž uklouznu na louži, kterou tam udělal náš novej kocour, takže udělám dva kroky zpět do koupelny, vezmu hadr, utřu louži, pak dám konečně těm kočkám a pravou rukou vyhodím tu prázdnou tubu od zubní pasty a tak to pokračuje cca třičtvrtě hodiny a - najednou koukám - a mám byt perfektně uklizený 
annamarie:
běž si na uklidnění třeba vyluxovat
tyrkys:podle sebe soudím tebe viď? a kyžtak já ji používám alespoň na ten úklid, ale ty ani na ten úklid
Majucha: od myšlenky k činu není daleko