Jsem maminkou pouze jednoho dítka a když nastal první školní den, byla jsem mnohem nervóznější, než on. Mělo to hned několik důvodů:
1. všechna poprvé jsou krokem do neznáma
2. před prázdninami jsme se sem přestěhovali a neznal v okolí nikoho...  všechny děti někoho znaly, jen on byl jediný, kdo neznal z celé školy nikoho
3. prvního školního dne se chtěl účastnit i můj tatínek a exmanžel
 
Ale co, zvládli jsme sami rekonstrukci bytu, zvládneme i první školní den. Batoh nachystaný, vybavený vším důležitým, oblečení připraveno, tak jen vykročit správnou nohou. Před domem už čekal dědeček a šlo se. Vlastně tedy nešlo, chtěla jsem si vše nafotit a zdokumentovat.
 
Matýsek byl celou dobu hrozně smutný a zaražený, což jsem nechápala, neboť se o prázdninách do školy těšil. 
 
Před školní budovou už čekal i tatínek, takže jsme byli kompletní. Nebudu popisovat, jak to probíhalo ve škole, to každý jistě zná. Po dvaceti minutách, kdy byly děti ve třídě s paní učitelkou osamotě, vyšel ven a povídá: ,,Ještě musíte do auly, kde se dozvíte co a jak a můžeme jít domů."  Zašli jsme si tedy pro podrobné informace a opustili školu. Venku se prcek teprve uvolnil a povídá: ,,Maminko, musel jsem Tě asi moc zlobit, když mě takhle trestáš. Ve školce mi bylo líp." Nevěděla jsem, jak reagovat.

Do práce už jsem ten den nejela, vzala jsem si dovču a celý den jsme si povídali o tom, že do školy se musí, že to není za trest a že jsme to přežili všichni. Poslouchal pozorně a nakonec řekl něco v tom smyslu, že alespoň má nové kamarády a že to nějak přežije.
 
Na konci roku mi mé sluníčko přineslo samé jedničky a do druhé třídy už šel o poznání uvolněněji. Přikládám fotografie přibližně ze stejných míst pro srovnání, jak to vypadalo poprvé a jak teď.


 
Samé jedničky všem školákům a hodné rarášky všem maminkám
 
Jacquelline

TÉMATA:
DĚTI