Už od dětství jsem měla nějaký ten sen. Mrkací panenku, samé jedničky na vysvědčení, maturitu, dobrou práci, zdravé děti – a i když to zní neuvěřitelně, většina mých snů se splnila. Samozřejmě ne sama od sebe, ale mým pořádným a někdy až vypoceným snažením.

 

Jsou to dva měsíce, kdy jsme měli sraz ze základky.

No, byl to fajn den a ještě lepší večer. Pilo se, tancovalo, vyprávělo a stalo se to, co se stát nemělo. Vyspala jsem se se spolužákem, se kterým jsem chodila v patnácti letech.

 

Věděla jsem, že to byl úlet a nic ten sex pro mě, ani pro něj neznamenal. Jenže svědomí mě hryzalo a hryzalo, až jsem to jeden večer nevydržela a vše vyklopila manželovi.

 

Plakala jsem a stále dokola opakovala, že s tím hrozným tajemstvím nemůžu žít, že se mu nemůžu ani podívat do očí, natož s ním spát. Připadala jsem si v jeho očích jako děvka.

 

Hrozně ho to vzalo, opil se a probrečel celou noc. Nedokázal pochopit, proč jsem to vlastně udělala? No, to já také nevěděla. Kdyby šel vrátit čas, než jít s tím klukem znovu do postele, radši bych se zfackovala k nepoznání.

 

Hodně jsme o tom mluvili a manžel mi slíbil, že se s tím popere, vyrovná.

Jenže od té doby jsem cítila, že naše manželství jde z kopce. Muž, i když se snažil seč mohl, začal být jiný a sex pro nás dva přestal existovat.

 

Trápila jsem se a stále o tom chtěla hovořit, ale manžel mi dokola opakoval, že potřebuje jen čas.

Jenže pak se stalo to, čeho jsem se bála jako čert kříže. Jednou jsem přišla z práce domů a v chodbě stály kufry. Manžel mi řekl, že se přecenil, že situaci nezvládá, že musí na čas odejít a vše si urovnat v hlavě.

 

Skoro jsem se zhroutila. Prosila ho na kolenou, aby neodcházel, aby nám dal ještě šanci. Jen řekl, že nemyslí hned na rozvod, ale že jen chce být čas beze mě.

 

A už to jsou tři měsíce, co se mnou nežije.

Hrozně to bolí, manžela miluji a nenávidím se za to, co jsem provedla. Zničila jsem si možná život.

 

Takže můj největší sen a přání je, aby se manžel ke mně vrátil, aby mi odpustil a abychom spolu dál žili jako manželé.

Modlím se za toto přání večer co večer.

 

Iveta L.

 


 

 

Milá Ivetko, chybu může udělat každý, jsme konec konců jen a jen lidé. Bohužel, v tvém případě asi dvojnásob platilo nepsané pravidlo: zatloukat, zatloukat, zatloukat – ale teď už je zbytečné tě soudit, či radit, nebo přemýšlet nad tím, co si měla udělat a co ne.

 

Já ti jen přeji, aby se k tobě manžel vrátil, aby se se situací vypořádal a aby toto zlé období mělo šťastný konec.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY