Ahojky všichni v redakci i na netu.

     Dnešní den na nás padají samé špatné zprávy a na mě tak trošku sáhla deprese. Abych se z ní vymanila, pokusím se popsat jednu příhodu, která špatně začala, ale měla dobrý konec. Snad to bude pro všechny povzbuzení.

     Už nám za chvíli začne podzim a jako každý rok nastane něco, co absolutně nesnáším, a to je ukládání vykrmených kachen do mrazáku. Jako zvířátkomila mě to vždycky uvádí do hluboké deprese a během exekuce se schovávám v temných koutcích a nevidím a neslyším. Aktu samého se dřív musel ujmout manžel a pro mou psychickou diskvalifikaci se asistence ujímá buď některý z potencionálních zeťů a nebo moje kamarádka Marta.

     Pro manželovu obhajobu musím říct, že ani jemu kachní poprava nedělala po psychické stránce dobře a každé se předem omlouval. Jen vidina pečínky ho donutila onu exekuci provést. Většinou odvracel hlavu a v posledních letech si dokonce dohodnul se sousedem, že to provede on. Před pěti lety osudový los vyšel na moji kamarádku a manžel se s ní zavřel na drůbeží dvorek.

     Půl hodiny vše probíhalo dobře a mně se hromadily kýbly s nebohými oběťmi ke škubání. Potom se mi zazdálo, že slyším volání se zoufalým podtextem. Jestli předpokládáte, že manžel řízl vedle, máte pravdu. Jelikož odvracel hlavu, místo do kachního krku se zařízl mojí kamarádce do ruky. Rána byla hluboká, a tak jsme okamžitě nasedli do auta a Martu odvezli do nemocnice na ambulanci. Tam nám sdělili, že manžel úspěšně přeřízl šlachu u palce a kamarádku čekala půlroční práceneschopnost a rehabilitace. Naštěstí to dobře dopadlo a palec má opět v pořádku.  

     Dodnes ovšem manželovi předhazuje, že ji chtěl tenkrát zavraždit, jen se netrefil. Prý co jiného mohla čekat, když se manžel jmenuje Zahradník.

 

Vikina007

TÉMATA:
DŮM A BYT