Někdy Vám dovedou zkomplikovat život maličkosti – v našem případě to byly vosy, které si udělaly hnízdo pod krovem hospodářské budovy.
Byl konec léta a vosí nájemnice se stávaly stále drzejšími. Po tom, co jsme utržili nějaké to žihadlo, jsme jako úzkostliví rodičové devítiměsíčního syna trnuli hrůzou, kdy se jejich terčem stane právě on. A tak jsme se rozhodli pro radikální řešení. Podle oblíbeného hesla manžela „Práci strojům, lidem myšlení“ jsme se rozhodli využít k tomuto účelu mechanizace - vysavače.
Hnízdo bylo schované pod krovem a vosiska do něj přilétávaly a vylétávaly pouze jedinou přístupovou cestou, zdálo se to jako docela dobrý nápad. Manžel, vyzbrojen včelařskou kuklou, si přistavil žebřík, zapnul vysavač a ten svým tahem postupně lapal vylétávající i vracející se vosy. Ale ani po 
hodině a třech naplněných sáčcích vosáků neubývalo. Vysavač už byl téměř žhavý, ale pořád byl sem tam nějaký ten vosák polapen. Manželovi už docházela trpělivost, dávno už sundal kuklu a stání na žebříku se stávalo čím dál tím nepohodlnějším a nudnějším.
Rozhodl se je tedy rázným poklepáním do střechy trochu popohnat. A takovou provokaci nenechali vosáci ani na vteřinku bez odezvy. Najednou se jich vyrojily desítky a tah vysavače přestal stačit. Vosy okamžitě lokalizovaly vetřelce a po jednom dobře mířeném zásahu žihadlem přesně mezi oči manžela bylo jasné, kdo bude v téhle bitvě vítězem.
Následovala scéna jak z němé zrychlené grotesky – vysavač odhozen, několikeré rychlé zmatené zamávání rukama, skok z žebříku a bezhlavý úprk. Vosy se projevily jako charakterní nepřátelé, neboť svého soka daleko nepronásledovaly. Možná si byly vědomé, že vítězství bylo jen o fous, možná to bylo tím, že jejich řady skutečně vysavač výrazně zdecimoval, kdoví, ale do konce léta jsme už o nich téměř nevěděli, a ani manžel už neměl chuť pouštět se do dalších vzájemných soubojů.
Ono se nadarmo neříká: „Kde není vítězů, není poražených.“
Srdečně zdraví obě kategorie
Gabsi
Příspěvek do soutěže, kategorie Malé a velké katastrofy
Soutěž skončila.
Nový komentář
Komentáře
Meander: Ale kočku máme - nádhernou černobílou, v zimě má kožíšek jako sobol, je to náš mazel, a ode dneška také tři koťátka
, takže sháníme adopci.
Meander: ani nevím, že se tomu říká avatar - ne proto, že bych byla nějaký extra kočkomil, ale líbí se mi ta pohoda a já jsem kliďas.
Japina: Proč máš avatar jako *Kotě*?
Můj tatínek je včelař a děda byl taky a já teď ve včelíně taky občas pomáhám, takže jsem už od mala na nějaké to jejich žihadlo zvyklá, ale když mě jednou jedna jediná pitomá vosa bodla 7x!!!, vyhlásila jsem jim osobní válku. S vysavačem na ně sice nechodím, ale když se nějaká odváží k nám dovnitř, lovím je vším, co je zrovna po ruce.
Dvakrát vosy založily hnízdo na mém balkoně, ale objevila jsem je ještě maličké. Pokaždé dostaly dávku biolitu s citronovou příchutí, hnizdo jsem stáhla, zavřela do sklenice a vyhodila. Preventivně během jata a léta stříkám Biolit. Letos budu ještě důslednější, v neděli odpoledne si balkon přiletěl prohlídnout sršeň (pěticentimetrové hovado!), tak doufám, že ho první dávka odradila
Nám se začaly vosy objevovat na podzim v jídelně. Když venku už byla zima a my začali topit. Večer se jich tam objevilo třeba 20. Vůbec jsme nepřišli na to, kudy se tam dostávají. Ach jo. Vůbec se netěším, až jim bude letos zase venku zima. Mám z nich panickou hrůzu.