flat

Každý byt má svou specifickou vůni. No, vůni. Pro nově příchozího může být ona vůně spíš chápána jako zápach. Některý „čpí“ kouřem, jiný smaženým jídlem, další třeba zatuchlinou. To poznáte, když nejezdíte výtahem, ale stoupáte po schodech třeba do čtvrtého patra starého činžáku. Vůně a pachy se vám derou skrz dveře do nosních dírek a snadno poznáte, kdo co vaří, kdo má psa, kdo je notorický sběrač všeho možného. Dalo by se to přirovnat k písni Richarda Müllera Po schodoch, v níž úžasně identifikuje zvuky jednotlivých domácností.

Ale abych nebyla nespravedlivá. I vůně vlastního bytu nám nemusí být zrovna příjemná a snažíme se ji všemožně přerazit. Tu bytovými parfémy, vonnými svíčkami či různými zaručenými lapači pachů. Znám rodinu, která je všemožnými bytovými „vonítky“ přímo posedlá.

Na toaletě nemají jeden WC gel, ale hned dva nebo tři, k tomu WC blok v nádržce a na poličce několik vonných sprejů. Pomalu v každé místnosti mají bytový parfém v zásuvce, podlahu vytírají přidáním vonných esencí do vody a do vysavače voňavý filtr. Prostě byt provoněný do aleluja.

Někdo by si řekl, že je to posedlost, obsese, šílenství. Ty lidi přece musí z těch chemických vůní bolet hlava.

Ale jak se říká, proti gustu…

Je to zvláštní, ale můj byt voní stále novotou, ačkoliv tam bydlím už osm let. Možná je to tím, že v něm mám minimálně textilií, v nichž by se „vůně“ držely. Žádné koberce, záclony ani závěsy.

Někomu se to může zdát studené, neútulné a neosobní, ale mně to tak vyhovuje. Umělé vůně mi do bytu nesmí. A když už se mi něco nezdá, pořádně vyvětrám a použiju osvědčený, ale fungující babský recept s octem.

Stačí postavit na stůl misku s octovou vodou a do rána je po zápachu.

Čím voní váš byt? Jak si ho provoňujete? Používáte bytové parfémy? Které pachy nesnášíte a čím se jich zbavujte?

Reklama