Foto: David Vrbický
Podle čeho je dobré si vybrat fyzioterapeuta, kterému se chceme dostat do péče? A kde ho ideálně najdeme?
Cest k fyzioterapeutovi je několik, záleží na vás, pro jakou možnost se rozhodnete. Můžete samozřejmě jít fyzioterapeutovi, který pracuje nestátním zařízení, ale to je na přímou platbu. Nebo na nějakou ambulanci například v nemocnici, kde neplatíte a jde to z vašeho zdravotního pojištění. Tam ale musíte mít nějaké doporučení. To vám může vystavit praktický lékař nebo specialista. Například, když jdete s nějakým déle trvajícím problémem, tak doporučení můžete mít od praktika, pokud máte stav po úrazu, pak je specialista ortoped nebo chirurg, neurolog. V případě přímé platby máte možnost se k péči dostat rychleji. Protože na přímou platbu nechce jít každý a tito fyzioterapeuti mají více volných termínů v optimálním čase. Naopak na fyzioterapeutickém pracovišti na nějaké klinice, v nemocnici, jsou termíny pro vyšetření lékařem přibližně měsíc a další měsíc pro zařazení do léčebného systému. Když je to ale akutní, snažíme se pacientovi vyjít vstříc maximálním způsobem.
Kdy je čas vyhledat pomoc u fyzioterapeuta, když bolest cítíme delší dobu a nic úlevného, co si koupíme v lékárně nepomáhá?
Když vám bolest do tří až pěti dnů nepovolí, nezabere pomoc jako je prášek proti bolesti, zvolnění zátěže, klidový stav, je to signál k tomu vyhledat odbornou pomoc. To se bavíme akutní bolesti. Pak je bolest chronická, kdy můžete mít bolesti několik měsíců, je to ve fázi, že o bolesti víte, přecházíte ji, stav se může horšit, tak tato situace se má také řešit co nejdřív. Chronická bolest vzniká z toho, že dlouhodobě něco přecházíte, nechcete to řešit, ale ono to stále bolí, případně to bolí víc.
Jak si najít dobrého fyzioterapeuta? Podle čeho se máme rozhodovat, když hledáme odborníka?
Ideálně je dobré si zjistit reference, dát na dobrá doporučení, je dobré se podívat na to, jaké má fyzioterapeut absolvované kurzy, jaké má vzdělání. Většina fyzioterapeutů, kteří jsou na přímou platbu mají webové stránky, kde se tyto věci snadno dočtete. Mají tam uvedeno, jakou fakultu vystudovali, jaké mají odborné kurzy. Takto můžete odlišit fyzioterapeuty od těch, kteří jimi nejsou. Je bohužel spousta lidí, kteří mají udělané jen chiropraktické kurzy nebo byli na nějakých víkendových vzdělávacích akcích a vydávají se za fyzioterapeuty. Ale to není dostačující vzdělání. Základním kritériem výběru by tedy mělo být zjištění, zda člověk, kterému se chci svěřit do péče má vzdělání na lékařské fakultě nebo na fakultě, kde se fyzioterapie opravdu studuje. Protože pak máte jistotu, že se jedná o erudovaného odborníka. Naopak ti, co se různě zabývají napravováním, jsou to pohyboví specialisté, to nejsou fyzioterapeuti. Tito lidé si udělali nějaký kurz a dá se říct, že to, co dělají, dělají neodborně. Manipulace, mobilizace, to jsou pak věci, při kterých mohou pacienta i poškodit.
K čemu pak ale takové kurzy pro neodborníky jsou?
Z mého pohledu by ti lidé tyto věci dělat neměli. Protože u nás víceméně chiropraxe není nikde legislativně zakořeněná. Nikde to není napsané. Věci z chiropraktických kurzů by měli u nás dle legislativy provádět pouze lékaři a fyzioterapeuti mají dělat mobilizace. Vše by mělo patřit do rukou zdravotníků. Ale pokud si někdo udělá chiropraktický kurz někde například v zahraničí, tak by pak tyto věci dělat neměl. Chybí mu například vzdělání v oblasti anatomie. Tito lidé vám křupnou s krkem, ale nevědí, jak to dělají a proč to dělají a vůbec jim nedochází, že mohou člověka, který k nim přijde poškodit.
Setkal jste se někdy s tím, že k vám přišel pacient od takového „odborníka“ s nějakým poškozením?
Bohužel nejednou. Není dobré, že těch lidí přibývá, kteří nejsou odborníci. Je to celkově složité v tom, že si uděláte nestátní zařízení a chcete provozovat fyzioterapii. To není jednoduché. Musíte splňovat nějaké podmínky a když je nesplníte, tak to provozovat nemůžete. Proto mnoho fyzioterapeutů odchází do „soukroma“ a pracuje na živnostenský list, kde mají regenerační a rekondiční poradenství, protože fyzioterapie jako živnost neexistuje. Takže buď může fyzioterapeut pracovat ve státním zařízení a být fyzioterapeut nebo v nestátním, ale pak nemůže být fyzioterapeut, ale v podstatě masér. To se bavíme o odbornících, kteří mají kvalitní vzdělání a mají to vystudované. Je pak matoucí, když tu samou živnost má „odborník“, který vystudovaný není a neměl by to dělat. Má třeba za sebou jen nějaké kurzy.
Pokud nás něco bolí, máme nějaký problém se svaly, s klouby, často volíme místo fyzioterapeuta péči maséra. Jak nám může pomoci masér a kde končí jeho možnosti oproti fyzioterapeutovi?
Je to diametrální rozdíl. Protože maséři pracují pouze s měkkými tkáněmi. Když mají masérský kurz, pracují se svaly a měkkými tkáněmi. Naopak fyzioterapeut pracuje komplexně. To znamená, že pracuje jak s měkkou tkání, tak s klouby, tak se svaly, tak s nastavením končetiny..takže ten rozdíl je opravdu velký. Masáž je určená k regeneraci, k rekondici, k uvolnění, kdežto fyzioterapeut pracuje cíleně na odstranění problému, který pacient má. Dokáže problém odblokovat a ukázat následně cviky, které by měl pacient cvičit s tím, že je to součást léčby.
Takže správně by měl masér doporučit klientovi, který má nějaký problém, aby si došel k fyzioterapeutovi, protože řešení je přesahující jeho možnosti pomoci.
Ano, přesně tak a musím říci, že takoví jsou.
Takže se dá říci, že když máme nějaké bolesti a jdeme k nesprávnému odborníkovi, tak svůj problém nevyřešíme, ale můžeme si nesprávnou volbou i ublížit?
Ano, je to přesně tak. Bohužel se to stává často.
Jak se máme ideálně starat o své tělo, abychom nemuseli řešit bolavá záda, vyhřezlé plotýnky, oteklá kolena a bolavá ramena nebo kotníky? A co teprve potíže s krční páteří?!?
Obecně si myslím, že by lidé měli dbát na to, aby se starali o svůj pohybový aparát. Samozřejmě, když se to zanedbá, tak potom obtíže mohou být horší, intenzivnější a víc tělo poškozující. Například když má někdo bolesti zad, tak je třeba to začít řešit dřív a hned, než to nechat třeba půl roku být a potom ten nález může být daleko větší. Když to „chytnete“ v začátku, tak můžete mnoho věcí vyřešit, snížit riziko toho, že vám například vyhřezne plotýnka. Když to neřešíte, přijdete k odborníkovi ve stavu, kdy vás už brní noha. To už je ukázka toho, že tam může být poškozený nerv, zúžený páteřní kanál. Pak je řešení složitější. My vymyslíme kompenzační cvičení, je třeba posílit břišní svaly, celkově korzet, aby se odlehčil tlak na páteř a to není hned. Takže je lepší vše řešit dřív a preventivně.
Jenže když vás bolí záda, jdete nejspíš k neurologovi, který vám napíše něco na bolest. A to je všechno. To je asi špatně že?
To je špatně, ano. Je to o tom, že medicína ráda řeší věci prášky. Ono to jde ale kolikrát řešit pohybem. Je to také o tom, že fyzioterapie je mladý obor, a ještě to není zakořeněné v celkovém podvědomí. Já mám dobré zkušenosti od nás z Vojenské nemocnice, že tak z 90% neurologové posílají pacienty, pokud to tedy lze, tak je posílají k nám, abychom s nimi také pracovali my. Takže pohybová terapie, pokud je nastavená dobře časově, funguje.
Na naše otázky odpovídal Mgr. David Vrbický, vedoucí fyzioterapeut ÚVN v Praze Střešovicích a člen týmu pro výuku a vzdělávání nelékařských profesí v ÚVN.
Je také členem:
- Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny ČSL JEP
- Česká společnost tělovýchovného lékařství
- Medicínský tým české sportovní reprezentace
Zdroj: autorský rozhovor, Mgr. David Vrbický
Nový komentář