Ahoj redakce a čtenářky,

i když dnešní téma se týká spíše věkového rozdílu, a to u starších mužů, mám doma manželství, ve kterém je manžel mladší o pět a půl roku.

Nevím, jestli můj příspěvek někoho natolik zaujme, ale třeba si někdo vezme ponaučení.

Vzala jsem si svého manžela po šestileté známosti, měla jsem po rozvodu. Seznámili jsme se, když se můj manžel na mě psychicky i fyzicky podepsal a měla jsem krátce před rozvodem. Už jsme spolu nežili, a tak opravdu po dlouhém dobývání jsem s Radkem začala chodit.

Mně bylo 24 a Radkovi čerstvých devatenáct. Neměla jsem to vůbec jednoduché, topila jsem se kvůli ex v dluzích, syn (3) se začal opět počurávat v noci a já nastoupila do práce na 2 směny.

Znala jsem Radkova bráchu, který byl stejně starý jako já, a Radka jsem vlastně znala jako malého kluka. Nikdy mě to nenapadlo, že bychom byli spolu.

Ale postupem času si mě získal svojí odpovědností, o syna se opravdu staral vzorně, padli si do oka a já byla jak v sedmém nebi. Žili jsme spolu nakonec šest let na tzv. psí knížku, a pak jsme se vzali.

Ale proč tohle všechno píšu. Chyba u nás nastala v tom, že já jako starší a zkušenější jsem všechny starosti ohledně veškerého zařízování vzala na sebe. Radek mně pomáhá, ale neexistuje nic, co by neudělal bez mého upozornění, musím mu vše říkat, vlastně mi teď připadá, že ho řídím ještě víc než syna, kterému bude 18. To už syn je samostatnější.

Volá mi s každou maličkostí, jak to bude, jak jsem to domluvila, kde co je. Vím, s největší pravděpodobností jsem to způsobila já, ale taky mě napadá myšlenka, stalo by se to, kdybych měla partnera staršího?

Jsou dny, kdy toho mám opravdu dost, starosti se zaměstnáním, domácností a už mě napadají myšlenky, co by bylo, kdybych třeba byla v nemocnici?

Moji rodiče se mě tuhle ptali, co bych si přála k Vánocům. Odpověděla jsem jim, že víkend někde na pustém ostrově, kde by po mně nikdo nic nechtěl. Trošku mě nechápali. Ale to jsem odbočila od tématu.

Postupem času, pravděpodobně jak stárnu, tak opravdu přemýšlím, zda je lepší, mít mladšího manžela a opravdu se nenudit (což se nenudím) a stále něco podnikat, být tzv. na pochodu, nebo mít staršího partnera, sednout si, popovídat, přečíst knížku.

Vím, že mám v Radkovi oporu, ale je to stále ta horká hlava. Třeba to období překlene a pak bude klid.

V současné době je nám 38 a 32 a je to tak, že já už pociťuji takovou tu únavu a potřebuji trochu klidu a on je přímo v období, kdy potřebuje stále něco dělat, něco podnikat, někdy se mi zdá jak hyperaktivní.

Takže přeji klidné a pěkné Vánoce

Slávka

Milá Slávko,
osobně si myslím, že problém není ve věku Vašeho manžela jako spíše v jeho výchově. Možná i trochu zpohodlněl a ví, že i přes Vaši únavu nakonec vše zvládnete - musíte. Nemusíte, Slávko! A dejte to najevo i manželovi a alespoň na víkend odjeďte ke kamarádce, ke známé nebo na chatu. Možná to nepochopili rodiče, ale třeba to konečně pochopí Váš muž!

Reklama