610ae29c22db8clanek.jpg
Foto: TV Nova se souhlasem Vojty Dyka

Můžete nám představit svoji postavu?
Inu, tenhle týpek Marek Vlček se narodí tak jednou za sto, dvě stě let. A jelikož před sto lety ještě nebyla telka, natož Nova, tak jsem rád, že si ho zrovna v tuhle dobu můžu zahrát. Je to prostě Profesor v tom nejlepším slova smyslu, profesor typu souputník, kamarád, doprovod. Doprovod je u vzdělání dost důležité slovo, řekl bych. Mám totiž pocit, že se ve školství stále ještě klade spíše důraz na opakovaní něčeho někým řečeného než na to, že učitel (guru) je „pouze“ převaděč na cestě za poznáním a že ani on není vševědoucí. Harmonický vztah učitel X žák by měl být duální, to jest, že by energie či inspirace měla proudit oběma směry. O to se Marek Vlček určitě snaží.

Marek Vlček je osobitý samorost, hraje se vám dobře?
No tak což o to, mně se hraje dobře. Ale hlavní jsou ti, kteří na se na to budou dívat. Já se pouze snažím dělat svoji práci nejlíp, jak v tu chvíli dokážu.

Delší dobu jste se v žádném seriálu neobjevil, váhal jste dlouho, než jste na tuto roli kývnul?
Váhal, to nebudu zastírat. Upřímně nejsem zastánce seriálů, kde mnohdy ani herec neví, kdy a kde bude konec jeho postavy. Tudíž se vlastně nedá hledat v té postavě nějaký charakterový oblouk. Takových seriálů je teď spousta. Všude po světě.

Co vás přesvědčilo?
Předně asi to, že u Profesora je prostě daný počet dílů a každá případná série je svým způsobem ohraničená. A závislá na tom, jestli se bude případným odběratelům seriál líbit, nebo ne. To za prvé. Za druhé skvělé obsazení plus tým lidí, který seriál vytvářejí. No a za třetí možnost si zase po dlouhé době zkusit tenhle typ dlouhodobější herecké práce. I když myslím, že to bude v mém životě zase na dlouho výjimka.

Která scéna vás při natáčení nejvíce pobavila?
Víte, když máte jako kolegy Kaňokovou, Pechláta, Bauera, Rumla, Švehlíka a několik skvělých mladých uchazečů o herectví v rolích studentů, tak je spíš náhoda, když vás nějaká scéna nepobaví. Takže mě prostě baví všechny. Páč mě baví ta práce. Navíc nejsem typ na vyprávění veselých historek z natáčení.

Jaká scéna pro vás byla nejnáročnější?
Asi jakákoliv scéna, kdy jako herec stojíte ve třídě 6 x 12,5 metru, venku je 33 stupňů, uvnitř 41, před vámi 29 studentů, za vámi 15 lidí ze štábu, kteří všichni (kupodivu) sálají nějaké teplo do svého okolí, všude umělý kouř, spousta hluku vně i uvnitř vás a vy se máte soustředit na šestistránkový obraz plný nečekaných emotivních zvratů. To vám pak za každým v mysli opakovaným slovem z chabě naučeného textu zároveň vyskočí i slovo „pivo“, v horším případě „orosené pivo“.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Jaký jste byl vy student?
Já byl student neposeda. Proplouval jsem se svým svatým ksichtíkem a dobrou náladou od mateřský až po vysokou, a to mi tak nějak zůstalo, bych řekl. Je pravda, že jsem moc nezlobil. Je pravda, že jsem ale furt mluvil a vymýšlel, jak někoho pobavím. Je pravda, že v rámci téhle výzvy jsem vydržel celou hodinu klečet na kolenou, mít zapíchaný pastelky do všech otvorů (na hlavě). Je pravda, že jsem se všech akcí účastnil, ale málokdy je inicioval. Ale není pravda, že jsem byl zamčený se svým spolužákem Járou Novákem, momentálně ředitelem ZŠ Chýně, v učebně hudebky na gymnáziu Arabská a nahý tam hrál na kytaru pro pobavení spolužáků. To zásadně odmítám. To je Fake NEWs.

Byl jste trémista (např. před důležitou písemkou)?
Byl jsem, jsem a budu.

panprofesor-27.jpg
Foto: TV Nova se souhlasem Vojty Dyka

Jaký předmět jste měl nejraději a jaký jste nesnášel?
Já měl rád vždycky ten, který mě v tu chvíli bavil. Byl jsem schopen prospat hodinu biologie, a pak naopak zírat s otevřenou pusou na to, jak zajímavá je fotosyntéza nebo obrázky blizny a pestíků. Dost totiž záleželo na výkladu. Ale musím říct, že na pedagogy jsem měl docela štěstí.

Vzpomínáte na nějakého svého oblíbeného profesora/ku, utkvěl vám někdo takový v paměti?
Tak já jich měl fakt hodně oblíbených, ale na gymnáziu, když už se o tom bavíme, jsem měl svého oblíbence a teď, troufám si říct, kamaráda Milana Purnocha, který mě paradoxně neučil ani jeden předmět, ale od začátku gymplu jsme si myslím sedli nejdřív hudebně, jelikož učil i hudebku a skládal svoje vlastní věci, a pak i lidsky. A upřímně říkám, že když jsem si tak pročítal scénáře toho našeho Profesora s těmi jeho životními eskapádami, často jsem si na něj vzpomněl.

Vrátil byste se do školní lavice?
Ty jo, mě stačí asi to, že si na to hraju. Všechno, co jsem ve škole mohl udělat, jsem udělal. To, co ne, jsem dohnal vzápětí, takže já mám, myslím, splněno.

Marek Vlček učí kromě fyziky a chemie také tělocvik, jak jste na tom se sportem vy? Věnujete se nějakému aktivně?
Asi nevíte, že jsem skoro profesionální fotbalista a aktivně jednou až dvakrát ročně nastupuji za svůj domovský klub Sk Vacov. Bé. Kde příležitostně dělám i kapitána. Přestoupil jsem ze Sokolu Troja za 10 tisíc korun. To už nejsou malé peníze. I když uznávám, že kdybych i hlavičkoval a dělal skluzy, mohly by být ještě větší. No a pak samozřejmě podobně velké penzum zápasů absolvuju i za charitativní klub Real Top Praha. To jsou mé dvě největší sportovní zábavy. Ale celkově vzato, jakmile je nějaká možnost sportovat, tak se účastním, protože mě prostě sport baví obecně. A jak říká Ivan Lendl: „Spord je spord.“

A když máte možnost odpočívat, jak nejraději relaxujete?
Na rybách. Není nic krásnějšího, než když ráno v pět hodin sedíte u rybníka, za stromy pomalinku svítá a z hladiny stoupá pára a vítá novej den.

Jakou knihu jste naposledy četl?
Mandlovník. Michelle Cohen Corasanti. Vřele doporučuju.

Zdroj: Televize Nova, Vojta Dyk, redakce

Reklama