Před pátou lekcí jsem se doslova celý týden těšila, až se zase budu potápět. Fakt. Psychicky jsem se na ten okamžik připravovala, dokonce jsem si doma pouštěla ve sprše vodu přes obličej. Těšení i příprava byly vcelku zbytečné, protože jsem se nepotápěla.
Až v lekci šesté. Když dala teta Mirka pokyn k tomu, abychom se dětem schovali pod vodu, nasadila jsem si brýle jako profesionální potápěčka (hahaha) a šup pod vodu. A zase rychle ven. Teta Mirka mě sledovala a přidržovala Josífka, abych ho nevzala sebou pod vodu, jak už se mi jednou povedlo. Poučila mě, že když mám brýle, tak opravdu nemusím zavírat oči. :-)
Ona vlastně netuší, že já je zavírám hrůzou, abych raději neviděla, že jsem pod vodou.

Během posledních dvou lekcí jsme se naučili několik dalších úchopů a cviků ve vodě. Navíc teta Mirka zanořila už všechny děti a při šesté lekci jsme si je už zanořovali sami.

Držení, které se nazývá kolotoč, je základem pro potápění dětí. Miminko leží na vodě na bříšku a my jej jednou rukou držíme pod hrudníčkem, druhou rukou pomáháme zadečku, aby byl ponořený pod vodou. Důležité u kolotoče je pořád kontrolovat obličej miminka, abychom jej neponořili pod vodu. Tak jsme s miminkama jezdili dokola, učili se je držet.

Další z úchopů je vějíř, kdy miminka leží na zádech a my je držíme oběma rukama kolem pasu. Leží rovně, natažení na hladině, nožičky směřují k rodičům. Nožičky zůstávají na místě a my s tělíčkem pohybujeme na jednu a na druhou stranu (pohyb je jakoby do vějíře).
Tímto cvičením se dětem procvičují a zpevňují břišní svaly.

Několik miminek zanořovali rodiče už při páté lekci, za pomoci tety Mirky. Byl mezi nimi i Josífek. Teta Mirka mi ho polévala vodou a držela mě za ruku, když jsem s Pepínkem šla pod vodu, abych věděla, jak hluboko můžu jít a kdy ho mám vynořit. Zvládli jsme to skvěle. Zvládla to i Sabinka a ta samozřejmě zase bez polévání :-)

V šesté lekci jsme už miminka zanořovali úplně sami, na konci už bez polévání. Jednou jsem sice Pepína málem utopila, ale naštěstí to zvládnul dobře. V této lekci nás bylo málo. Chyběla Terezka a Ilonka dokonce už potřetí. Honzík měl poslední lekci, ale doufáme, že mu jeho maminka a tatínek přikoupí další, aby s námi plavali dál.

Na konci šesté lekce se ještě miminka povozila na plovoucí desce a samozřejmě jsme si jako vždycky mohli v bazénu ještě pohrát a procvičit si co potřebujeme.

Tak vidíte, že jsme už ostřílení Vodníci…