
Foto: Shutterstock
Ranní pití slané vody není úplně nový vynález. V různých podobách se objevovalo v tradičních wellness a očistných rituálech, například v některých jógových praktikách. Historicky se slaná voda využívala také jako součást různých domácích postupů, i když její pití nebylo vždy spojováno se zdravým ranním návykem. Dnes se tento rituál vrací především díky sociálním sítím, kde se stal součástí trendu zaměřeného na hydrataci, zdravý životní styl a přirozenou podporu organismu. Jeho zastánci věří, že po nočním odpočinku tělo potřebuje nejen vodu, ale také minerály, které mu pomohou lépe hospodařit s tekutinami. A právě tady vstupuje do hry sůl.
Co se děje v těle, když vypijeme vodu se špetkou soli
Sůl obsahuje sodík, který patří mezi důležité elektrolyty. Ty pomáhají udržovat rovnováhu tekutin v těle a podílejí se na správném fungování nervů, svalů i dalších tělesných procesů. Během dne sodík přirozeně ztrácíme, například pocením. Jeho potřeba může být vyšší při intenzivním sportu, pobytu v horku nebo při některých onemocněních spojených se ztrátou tekutin. Právě proto může kombinace vody a malého množství soli za určitých okolností pomoci doplnit tekutiny a sodík současně. To ale neznamená, že slaná voda hydratuje každého lépe než obyčejná. U většiny zdravých lidí, kteří mají pestrou stravu a přijímají dostatek tekutin, totiž tělo dostává sodíku více než dost. Přidávat další do ranní sklenice proto obvykle není potřeba.
Mezi nejčastější tvrzení spojená s ranní slanou vodou patří zvýšení energie, podpora trávení a lepší soustředění. Některé z těchto pocitů mohou souviset s tím, že člověk po probuzení jednoduše doplní tekutiny. Po několika hodinách spánku totiž přirozeně nepijeme a ráno můžeme být mírně dehydratovaní. Sklenice vody může pomoci doplnit tekutiny, zmírnit pocit žízně a přispět k tomu, že se cítíme svěžejší. Pokud někdo po zavedení ranního pitného režimu pozoruje více energie nebo lepší koncentraci, nemusí za tím stát právě sůl. Často může jít o samotnou vodu, pravidelnost nebo celkovou změnu životního stylu.
Podobně je to s trávením. Dostatek tekutin je pro správné fungování trávicího systému důležitý, ale není dostatek kvalitních důkazů, že běžná sklenice vody se špetkou soli na lačno významně zlepšuje trávení, podporuje vstřebávání živin nebo odstraňuje nadýmání. A co detoxikace? Ani tady nemá slaná voda žádné zvláštní schopnosti. O zpracování a odstraňování odpadních látek se starají především játra a ledviny. K jejich správnému fungování potřebujeme dostatek tekutin, nikoli speciální slaný nápoj.
Co můžeme pozorovat po třiceti dnech
Představa, že po měsíci ranního pití slané vody zaznamenáme výraznou proměnu, je lákavá. Realita ale může být mnohem méně dramatická.
Pokud jsme předtím ráno nepili vůbec, můžeme po třiceti dnech pravidelného doplňování tekutin vnímat lepší pocit hydratace, menší žízeň nebo příjemnější začátek dne. U někoho se může zlepšit pravidelnost pitného režimu, což je samo o sobě pozitivní změna. Nelze však očekávat, že slaná voda automaticky zvýší energii, zlepší kvalitu pokožky, podpoří hubnutí nebo výrazně zlepší trávení. Pro takové účinky zatím nemáme přesvědčivé vědecké důkazy. Zajímavé je, že lidé, kteří tento rituál vyzkoušeli po dobu třiceti dnů, často popisují jen minimální nebo žádné rozdíly. A to je důležitá připomínka, že ne každý trend, který vypadá na internetu jako zázračný, musí mít skutečný účinek.
Záleží na tom, jakou sůl použijeme?
Na sociálních sítích se často doporučuje himálajská růžová sůl, mořská sůl nebo různé přírodní druhy soli. Jejich zastánci zdůrazňují obsah minerálů a stopových prvků, které mají tělu prospívat. Ve skutečnosti je však hlavní složkou všech těchto solí chlorid sodný. Růžová či mořská sůl mohou obsahovat malé množství dalších minerálů, jejich množství je ale natolik nízké, že při běžném používání nepředstavují významný zdroj těchto živin. Pokud tedy někdo očekává, že mu himálajská sůl dodá dostatek hořčíku, draslíku nebo železa, bude pravděpodobně zklamaný. Z hlediska množství sodíku není mezi jednotlivými druhy soli zásadní rozdíl. Pro běžné použití proto není nutné kupovat drahé speciální soli. A pokud sůl vůbec potřebujeme, může posloužit i obyčejná kuchyňská.
Pokud se někdo rozhodne tento nápoj vyzkoušet, měl by si uvědomit, že méně je v tomto případě skutečně více. Malá špetka soli může obsahovat přibližně 100 až 150 miligramů sodíku, podle velikosti a druhu soli. I tak se jedná o další sodík, který přidáváme k tomu, co už běžně přijímáme ze stravy.
Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým přijímat méně než 2 000 miligramů sodíku denně, což odpovídá méně než pěti gramům soli.
Většina lidí přitom získává dostatek sodíku z běžných potravin, například z pečiva, sýrů, uzenin nebo hotových jídel. Proto není vhodné automaticky přidávat sůl do každé ranní sklenice vody. Zvláštní opatrnost by měli mít lidé s vysokým krevním tlakem, onemocněním ledvin, srdce nebo jater. Ti by měli případné změny příjmu soli konzultovat se svým lékařem.
Je tedy ranní voda se solí dobrý nápad
Odpověď je poměrně jednoduchá, pro většinu lidí není nutná. Pokud si chcete vytvořit zdravý ranní rituál, obyčejná sklenice vody je skvělým začátkem. Pomůže doplnit tekutiny po noci, podpoří běžné tělesné funkce a může být příjemným signálem, že den začíná. Slaná voda může mít své místo ve specifických situacích, například při výrazných ztrátách sodíku a tekutin. V takových případech je však důležité zvolit správný způsob jejich doplnění, případně se poradit s odborníkem. Zdraví totiž nemusí být složité. Někdy je nejlepším ranním návykem právě ten nejjednodušší, sklenice čisté vody, chvíle klidu a několik minut, které věnujeme sami sobě. A pokud si do ní občas přidáte pár kapek citronu pro chuť? Proč ne. Jen není potřeba očekávat, že se z obyčejné vody stane zázračný elixír.
Zdroje: Health, Health Cleveland, Eating well


Nový komentář