Foto:Shutterstock
Synovi do výběru partnerky nemluvila. Když jí představil Kamilu, měla jisté pochybnosti, ale nikdy se o nich ani slůvkem nezmínila. Mladým to klapalo, co víc si přát? I ona si na snachu zvykla a naučila se ji respektovat takovou, jaká je. Jenže s příchodem vnoučátka Radaniny pochybnosti nabraly reálných obrysů. Snašin bohémský styl života se totiž velmi brzy začal odrážet i ve výchově.
„Stejně jako ona sama neuznává hranice, nenastavuje je ani Ondráškovi. Roste naprosto jako dříví v lese. Neotesaně. Věnuje se mu, o tom žádná. Snaží se ho rozvíjet na různých kroužcích, zdravě ho krmí, kupuje jen bio věci, ale to nejzásadnější mu není schopná dát. A sice hranice. Ten kluk všechno může. Když jsou například na procházce, on plně rozhoduje, kam se půjde. Nechce se mu z hřiště domů? Klidně zruší vaření večeře, jen když je on happy. Jejími slovy – jsou uspokojeny všechny jeho emoční potřeby, jak říká. Je drzý? Křičet se na něj nesmí, natož ho plácnout. Jen mu domlouvá, že tohle není hezké chování. A on stejnou věc za chvíli udělá zase. Ale to jí nevadí. Prý si správné chování vštěpuje postupně. Já bych mu jednu vštípila, že by se nestačil divit. Hned by měl kluk jasno, co se nesmí,“ je se vším hned hotová babička, která je ze svého vnuka už pár let nešťastná.
„Jako miminko byl senzační. Roztomilý, usměvavý. Jenže jak postupně zjišťoval, co všechno si může dovolit, stával se z něj postupně malý spratek. Přijde mi, že už ani nemusí testovat hranice. Dobře ví, že mu projde téměř všechno. Já mu naplácala jen jednou. To když mi před rokem jako čtyřleťák udělal na výletě hroznou věc. Odmítla jsem s ním jít ke hřišti, které bylo na druhé straně docela rušné ulice. Jenže důkladné vysvětlení, že je už moc hodin a houpačky po dešti mokré, odmítl vzít v potaz. Stejně jako moje rozhodnutí. Najednou se mi vytrhl a utíkal rovnou mezi auta. Naštěstí přeběhl v pořádku. Já ale ok rozhodně nebyla. Pokoušel se o mě infarkt při představě, co všechno se mohlo stát,“ vzpomíná na adrenalinový zážitek Radana. Tehdy vnoučka ještě před brankou hřiště doběhla a v afektu mu naplácala. Nežaloval. Babička ano. Jenže namísto aby Kamila kárala svého syna, pustila se do tchyně.
„Prý už nikdy nechce vidět, že na něj vztáhnu ruku. Jemu jen vysvětlila, že jednal nebezpečně, a co všechno se mohlo stát. Kluk ji vůbec neposlouchal. Dál pod stolem tloukl autíčky o sebe. Nějaký čas ke mně na návštěvu nepřišli. A upřímně? Já byla docela ráda. Dnes už hlídám jen u nás doma, do parku s ním pro jistotu nechodím. I tak je to ale dosti výživné,“ protáčí oči Radana s tím, že po vnoučkově návštěvě to doma vypadá jako v kůlničce na dříví.
„Nic po sobě neuklidí. Prý na to ještě nemá dovyvinutý mozek. Leze po skříních a skáče do ustlaných postelí v ložnici. To je zase hyperaktivní, nedokáže zůstat v klidu. Já spíš myslím, že je to spratek absolutně bez hranic! Neviním jeho, je to skutečně jen malé dítě, které nepřemýšlí. Kdo by tu měl ale začít přemýšlet, a to hodně rychle, je Kamila. Už teď se jí ale bude napravovat to, co podělala, hodně špatně. Kdyby s tím tedy nakrásně chtěla něco dělat. Což ale ona nechce,“ krčí rameny Radana, jejíž ambice na hlídání už dávno rapidně poklesly. Dnes se upřímně děsí každé vnoučkovi návštěvy. A jeho rozmazlenost a neposlušnost jí narušuje i babičkovskou lásku k němu.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Radany zklamání probíhá ve více rovinách. Přijetí reality, která nenaplňuje ideální „babičkovské“ očekávání navázání vztahu s vnoučkem, je úkolem všech babiček, které konfrontují své výchovné postupy s přístupem moderních maminek a novými styly výchovy.
Bohužel je současným trendem „výchova nevýchovou“, protože rozvíjení a respektování všech potřeb dítěte si mnozí rodiče pletou s výchovou bez hranic. Dítě není kompetentní vyhodnocovat svou únavu, rizika svého konání ani další rozhodovací aspekty svého života. Tato zodpovědnost – a tedy i nastavování jasných a srozumitelných hranic – je vždy povinností rodičů a dospělých.
Ve výchově zdravého jedince je potřebné zažívat i určitou míru frustrace, tedy odepření vyžadovaných potřeb dítěte, které je doprovázeno reakcí, jež bývá pro rodiče obtěžující nebo může spouštět pocity rodičovské nekompetence. Často je právě tato konfrontace s nepříjemnou situací důvodem k povolování (které je pro rodiče pohodlnější) a následnému předávání vedení situace malému dítěti.
Dítě bez hranic (neboli nekorigované, nevychované dítě) je snadné označit nálepkou hyperaktivity a selhání výchovného přístupu skrýt pod roušku diagnózy. Tito rodiče jsou následně s výsledkem své výchovy později konfrontováni ve školkách, kde jsou děti odesílány na zbytečná psychologická vyšetření.
Radana nemůže zasahovat do výchovy svého vnoučete, ale může nastavit své vlastní hranice, jakým způsobem bude k vnoučeti přistupovat, pokud bude u ní a bude za něj zodpovědná. Pro děti je velmi přínosná informace o odlišných pravidlech, což umožňuje a podporuje rozvoj schopnosti přizpůsobit se jiným podmínkám.
Realita ukazuje, že u babiček, které hranice nastavují, se dítě cítí bezpečněji a učí se regulovat své chování. Maminky se musí s výsledkem svého přístupu jednou poprat samy.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Klíčový prvotní problém je již v rodině a výchově. Současný pochybný kult dítěte, často umocněný tím, že rodiče nemohou počít a tak když už se to nějak po dlouhé době povede, mají tendenci vymodlené děcko rozmazlovat a snést mu modré z nebe jako nějakému zbožštěnému zázraku shůry. Každopádně pak ve výchově chybí disciplína, mantinely a výchova k sebekázni, takže se z děcek stávají osobnosti, přesvědčené o své jedinečnosti, které mohou vždy a všechno. Toto nastavení se pak s nimi přenáší i do dospělosti a následky takové výchovy dnes kolem sebe vidíme dnes a denně. Jájínkovství, hulvátství, nahlížení na sebe jako na vyjímečného, nerespektování zákonů a společenských norem obecně, falešné sebepřesvědčení, že daný jedinec má na vše a vždy nárok před ostatními. Tyto vlastnosti pak umocňují peníze, kdy si tací jedinyci myslí, že zákony a normy pro něj neplatí.
Střetly se minulé časy s těmi přítomnými ...a každý si myslí, že má pravdu on. Maminka, protože má hlavní slovo a babička, protože má zkušenosti. Dítě by mělo mít podobný režim u mámy i u babičky. Pokud to nejde, pak jeden režim musí ustoupit. Zkrátka nebude hlídání, aby dítě s maminkou v závěsu neutrpělo trauma z toho, že babička neskáče podle nich. Jedna strana ustoupit musí...
Podle mne je nezbytné, dát dítěti hranice chování. Malý chudák, který musí sám rozhodovat, jak se chovat, je stejná tragédie jako prarodič, co by rád křičel nebo fyzicky trestal.
můj pocit ze současné moderní výchovy je, že "děti řídí rodiče", ale už jsem stará a nerozumím tomu
No co, Radana půjde pohlídat k mladým nebo vůbec. Bude mít spoustu času na svoje koníčky. Nanejvýš můžou mladí jednou za čas na krátkou návštěvu. Jestli Radana tolik touží po dětech, může se zaregistrovat jako hlídací babička. Jsou i děti, které mají hranice a spousta z nich bude za delší pobyt venku ráda. Neříkám, že bych byla příznivcem plácání nebo křiku, ale s takovým Ondráškem bych si hrála tak leda na opuštěné polní cestě.
Nemohu posoudit nevychovanost, možná klučík jen neposlouchá na slovo jako cvičený pes a babča, která na něj nesmí křičet ani ho bít, je na infarkt. :D Ano, existují rodiče, kteří nechávají děti rozhodnout i to, jestli si chtějí vzít antibiotika od lékaře nebo ne, ale také existují prarodiče, co zcela odmítají respektovat nastavenou výchovu rodiči. Když moje dítě nejí maso, protože vegan, tak bude vegan i u babičky, žádné "moje pravidla". Střet dvou světů může být takřka nepozorovatelný anebo i velmi dunivý. A tady vidím babi, co by ráda řád jak za císaře pána a matku, která možná přesně takovou mámu měla také a teď dělá opak. :D. A přidávám se k názoru, klučík má otce a to je syn, plod výchovy tady paní stěžovalky. Možná by mohla své reklamace uplatňovat u něj. :D
Aniž bych souhlasila s přístupem snachy, vy co se tu ptáte po otci a/nebo prorokujete plody snašiny výchovy - babička Radana teď možná sklízí plody své výchovy. Naučila syna stritkně poslouchat a tak teď místo maminky poslouchá snachu, která si evidentně do výchovy kecat nenechá. A teď babo raď :D
Buď vnuk Radany otce nemá, nebo syna Radana nějak podivně vychovala ...
...no a ted by to chtelo pohled i z druhe strany.
Klasicka lamentace stare struktury, ktera neumi nic jineho nez decko mlatit.
A je zajimavy, ze z toho vini snachu, on ten kluk nema otce? Jo aha, on otcem je syn tehle svi...pardon, tchyne.
Je víc možností. Hlídat to dítě výhradně v bytě jeho rodičů. Co tam chlapec zničí nebo rozhází, je potom jejich problém, ne babičky. Druhá varianta - hlídat dítě u sebe doma, ale pokaždé předat s chlapečkem i účet za následný úklid a náhradu rozbitých věcí. Třetí varianta - nehlídat, mladí přijdou na návštěvu se synkem a dohlédnou si na synka sami, aby neobrátil babičce byt vzhůru nohama. Když to nezvládnou, vracíme se k bodu dvě, tedy náhrada škody. Čtvrtá možnost - setkávat se spolu výhradně někde venku. Opět si rodiče usměrní potomka, aby se slušně choval na veřejnosti, pokud to nezvládnou, příště žádné setkání nebude, protože babička si nepotřebuje nechat dělat veřejnou ostudu. Pátá varianta - omezit kontakty na videohovory a přání k vánocům poslané poštou. V každém případě je odpovědnost za excesy juniora věc jeho rodičů, a oni si musí řešit, co si sami způsobili svým stylem výchovy. Pokud to odmítají, no tak jim robátko přeroste přes hlavy, a budou mít problémy, se školou i se vším ostatním, a budou v tom sami, protože jich už každý bude mít plné zuby a bude rád, když od něj budou daleko.
Kluk má také tatínka,ne a ten se mu nevěnuje?Syna jste vychovala vy tak co na to on?A co ve školce tam se chovat umí?Je to rozmazlený jedináček,ale chyba je v obou rodičích.
Kluk má 5 let? Pokud je u mně, musí dodržovat moje pravidla. Jestliže ne, nebude ke mně chodit. Přece nebudu snášet rozežraného spratka a ještě kecy jeho maminky. A co tatínek? Syn té babičky? To je co? Podpantoflák? Ten své dítě nevychovává a svou ženu neusměrní?