Ti z nás, kdo mají zahrady, jsou na tom možná o něco lépe, i když… S kvetoucí florou na našich zahradách přibývá plevele a taky práce. Už to samotné slovo, když si ho řeknete nahlas, zní zlověstně. Plevel.

Ale co je to vlastně plevel a kdo je natolik svrchovaný, že jej dokáže bez výčitek označit?


vl.jpgFoto: Shutterstock

U našeho bývalého domu byla těžko schůdná zahrada, která byla tohoto rostlinného společenstva plná. A jedním z těch dominantních byl vlaštovičník, vzpomněla jsem si na něj zrovna včera, když jsem obrovský kvetoucí trs této považte léčivky! míjela na procházce s psíkem. Tak nějak mi totiž uvízl v mysli a dožadoval se satisfakce za mou dřívější genocidu.

A jelikož myšlenka na vlaštovičník se mi stále dokola vrací, asi bude potřeba očistit jeho jméno touto veřejnou formou.

Přátelé, vězte, že vlaštovičník je podle druidského herbáře Ellen Evert Hopman bylinkou nejen léčivou, ale i magickou. Podle našich pradávných předků se totiž používala pro přivolání radosti a zbavení se depresí. Ach jo, vlaštovičníku, omlouvám se zpětně za to, že jsem každičký tvůj blahodárný stvoleček vyškubla a hodila na kompost

Druidové též tuto žlutě kvetoucí rostlinku nosili u sebe, aby se vyhýbali nástrahám a k ochraně před všelijakým neřádstvem neviditelným i viditelným.
Herbář dále praví, že tato nenápadná bylinka léčí žloutenku, žaludeční, žlučníkové a jaterní potíže.
vl2.jpg
Foto: Shutterstock

Její působení můžeme používat jak formou vnější (zábaly při ekzémech, oparech, skrofulóze), tak i v podobě přímé - na kůži, bradavice a kuří oka. Dá se používat též ve formě tinktury, která posiluje a čistí játra, nebo jako odvar získaný ze sušené bylinky, která je v této podobě méně agresivní než čerstvá.

Nebyli to pouze dávní druidové, kteří pozitivní účinky vlaštovičníku znali, v knize mého drahého bylinkáře Pavla Váni (Průvodce bylináře Pavla) je psáno: vlaštovičník byl pro své žluté květy a šťávu velikánem Paracelsem používán proti žloutence. Moderní bylinná léčba čerstvou šťávou z vlaštovičníku používá při onemocnění jater, hlavních tepen a také proti bradavicím.

Když už jsme narazili na ty bradavice, vzpomínám si, že jsem před mnoha lety hledala nějakou alternativní cestu, na ruce jsem tehdy měla takové souostroví drobných bradaviček. Velice mě zaujala rada jedné zaříkávačky, která radila o úplňku promlouvat k těmto výrostkům slovy: zvoní hrana nevím komu, bradavice jděte domů… Tak to prosím z mé vlastní zkušenosti nezabralo.

Tak až budete řádit na zahradě a potkáte se s vlaštovičníkem, zkuste si ho malý kousíček ponechat (druidové byli moudří, a pokud říkali, že přináší radost, určitě na tom něco bude). Já bych to udělala určitě, ale na mé nynější zahradě neroste, což se dá vysvětlit hned několika způsoby.

Zdroje: Ellen Evert Hopman: Druidský herbář, Pavel Váňa: Průvodce bylináře Pavla celým rokem

Reklama