Vlastní rodiče trpím jen proto, že mi hlídají děti, svěřuje se Kamila

trapná reklama. hlavně nenápadně

Naprosto souhlasím

No... a ty peníze, které váš kolenovrt utrácel za sebe, to byly vaše peníze? Nebo jeho?

Takže, když mám peníze, tak mám povinnost je taky utrácet, aby se vidělo, že na to mám? :D Značkové oblečení a argentinské steaky každý den ;). Zbytečné spořit dětem na školné, nebo na příspěvek na vlastní bydlení za deset, patnáct let, raději to projíme už dnes. ;) Sáčky s čajem louhuji tedy jen jednou, hehe, ale vedu děti k tomu, aby znaly hodnotu peněz. A že se samy jaksi doma v peněžence neobjeví. Mimochodem, k tomu oblečení. Na nadstandard jsem si už jako teenager musela vydělat. Myslím si ale, že message v článku je spíše o tom, že dcera rodiči pohrdá, jelikož jsou skromní, možná až lakomci, těžko říci, lidé jsou různí, ale na druhou stranu je velice efektivně využívá. Zadarmo, kdo by to byl řekl, u někoho, kdo chce rozhazovat plnými hrstmi...akorát, že na to nemá. Póza. Tak ať je tedy platí. :) Babysitting je docela výdělečná věc, týdně platíme slečně 200 euro za dva večery. Zvedla sazbu, a zaslouží si každý cent.

Rikina - pokud rodič nechce utrácet peníze za své děti, pak by raději žádné děti mít neměl.

Já sem řekla něco takového, že kolenovrt nemá právo utrácet svoje peníze sám za sebe ? Nebo jsem snad řekla něco takového, že všechny svoje peníze měla utrácet jenom za mě ?? Zase čtete něco jiného, než je napsáno, ale to je u Vás běžná věc, jak jsem si všimla. Ovšem částečně máte pravdu, poněvadž některé z těch peněz, které utrácela, byly skutečně moje - například ty peníze z brigády či peníze od otce, které mi poslal na přilepšenou ke dvacetinám a ona si je bezostyšně nechala a utratila je za další oblečení. Ještě nějaké moudré dotazy ?

Mimochodem, tady s těmi komentáři je to fakt na prd, svůj první komentář jsem přepisovala, poněvadž se mi celý nevlezl a tak už ani nevím, co v něm bylo. Takže třeba tu část s těmi brigádami jsem musela smazat a řeč byla o mojí matce :-). Jinak odpověď je pro Rikinu ( aspoň to by tam mohli zakomponovat - automatickou odpověď ).

Nevím, proč hned vyskakujete jak čertík z krabičky. Jen jsem ze zeptala, protože mi nebylo jasné, o čem to vlastně píšete. Kdo to měl být ten kolenovrt a co vám vlastně provedl. Skoro mi připadalo, že píšete o partnerovi, ne o rodičích.  Dobře, teď víme, že píšete o matce. Matka vás skutečně nechala chodit v hadrech nebo vám jen nekoupila drahé značkové oblečení? To se takhle totiž nepozná, víte? Dětem se obvykle luxusní oblečení nekupuje, jednak z toho rychle vyrostou, druhak to snadno zničí.  No a že vám matka vzala peníze, které jste dostala ke dvacetinám? Ale to jste už snad byla dospělá a měla i volební právo. To je poněkud podivné, dospělé osobě není tak snadné něco vzít proti její vůli.

Gagata: souhlas. Kamila z článku rozhodně dítě mít neměla.

Nika Nika - to je právě to, že těch 1500 znaků je málo a člověk ani nemá možnost přesně popsat co myslí, no a tak vznikají tato zbytečná nedorozumění. Ale ve stručnosti - představte si, že máte dceru ( možná máte, co já vím ). Považovala byste za nadstandart to, kdyby po Vás chtěla nové tričko s tím, že staré už je jí malé a trčí jí ven pupek ( přičemž ve skříni má 5 kusů oblečení ) a tak byste jí odpověděla, že si stačí povytáhnout kalhoty ? Nechala byste ji 2 roky v kuse v zimě v létě chodit v jedněch zapařených botaskách, až by z toho měla opakovaně nohy samou bradavici ? Kdyby chtěla 50 Kč do kina, řekla byste jí, že je to zbytečné, protože za 3 roky to budou dávat v televizi ? K narozeninám a k Vánocům byste jí dávala dárky typu čokoláda či nejlevější voňavka za 40 Kč z Rossmana ? A takových příkladů ( i potupnějších ) mám milion. A ano - řešením by mohla být brigáda, ovšem ne v případě, že tyto peníze musíte doma odevzdat, protože přece nic nepotřebujete.

No vidíte to a mě spíš připadá, že Vy hned vyskakujete jak pérko z gauče, ten Váš komentář měl takový jízlivý a útočný podtón :-) . Jistě, když člověk musí z kapacitních důvodů napsat jen obecný komentář, tak nemusí být všechno zřejmé, nicméně už jenom to, že jsem psala o oblečení, které nosíte, dokud se na vás nerozpadne, Vám to mohlo napovědět, že skutečně mluvím o hadrech za pár šupů z tržnice a ne o žádném luxusu ( který mimochodem v té době - v 90 letech ani nebyl k dostání ). A to ,že mluvím o svém rodiči jsem zase naznačila hned v první větě - že chápu její nechuť k rodičům. Nicméně, pokud cokoliv není jasné, stačí se zeptat rovnou na to, než automaticky tíhnout k názoru, že komentář píše další rozmazlené děcko ( či neprávem ublížená týraná partnerka :-) ). A k těm penězům ke dvacetinám - pokud jsou tyto peníze omylem poslány na její účet namísto na můj, tak je nesmírně snadné si je nechat a pak je zbytečné argumentovat čímkoliv, i volebním právem.

Naprosto přesně vím,o čem píšete. Zažila jsem něco podobného. Navíc jsem celé své dětství tvrdě pracovala, protože rodiče soukromě hospodařili. Lidé, kteří nic podobného nezažili, nepochopí.

A vtipné na tom je, že zrovna tito lidé, kteří takové starosti nikdy neměli, nás budou považovat za rozmazlence a mlít něco o luxusu :D. Nás, co jsem neměli ani ten základ.

Černá Lakovka: no to máte pravdu, že jsem takové starosti nikdy neměla. Vyrůstala jsem v době, kdy bylo běžné, že se oblečení doma šilo a přešívalo, věci se nevyhazovaly, ale opravovaly a nové se kupovaly, když už nebylo zbytí. K narozeninám a vánocům jsem dostávala praktické věci, například oblečení, šampon, ručníky a utěrky "do výbavy" a hlavně knihy. Protože se pokládalo za důležité hodně číst a vzdělávat se. Rodiče neměli auto, a neměli jsme ani chatu nebo chalupu. Na dovolené se jezdilo výhradě po tuzemsku, u moře jsem byla poprvé až jako dospělá, dost po třicítce. Jako dítě jsem dostala přidělené měsíční kapesné a když mi nevystačilo, smůla, měla jsem lépe hospodařit, počkám si na další měsíc. Od 14 let jsem chodila na brigády (ano, ta první byla nelegální, tvrdily jsme s kamarádkou, že je nám už 15) a výdělek utrácet dle uvážení, ale to jsem celkem rychle přišla na to, že peníze, které vydělám, se utrácí jaksi hůř, než ty, které jen dostanu. 

Pokračování - no a třeba u těch zimních bot a kabátů se automaticky předpokládalo, že vydrží několik let, když už člověk neroste a není mu to malé. To ostatně předpokládám i dnes, že boty mi vydrží roky, a zhusta jsem zklamána, když se mi třetí sezonu začnou rozpadat. Takže když to shrnu, neutrácet za blbosti je standard, a nikdy by mě nenapadlo, že to mám svým rodičům vyčítat, že mě a sestru to učili. Oni utráceli za naše kroužky, za naše sportovní aktivity, podporovali nás při studiu na středních a vysokých školách a holt jsme doma měli černobílou televizi v době, kdy už byla barevná běžně ke koupi. Protože byly nějaké priority, za co se budou vydávat peníze a byly to peníze mých rodičů, oni je pracně vydělávali, a oni taky rozhodovali, co s nimi udělat. Fakt by mě nikdy nenapadlo jim vyčítat levný jogurt, či co to chudinka Kamila z článku utrpěla.

Černá Lakovka, ano, dcery mám, i syny. A samozřejmě, že by mne ani nenapadlo, odpírat jim, co potřebují. Já mluvím úplně o jiném šetření. Moje děti mají co na sebe, mají kvalitní jídlo, mají hobby, bohužel v jejich případě dost finančně náročné. Peníze vyděláváme proto, abychom rodině zajistili kvalitní život. Děti prostě jen nemají nadbytek, jelikož jsme toho názoru, že nadbytek není nutný. Nicméně, každý definuje zbytečnost a nadbytek jinak. Pro mne je zbytečnost kupovat nové oblečení běžné potřeby pro malé děti, nebo jezdit do exotiky s batolaty, někdo jiný považuje za zbytečné, jezdit s dětmi lyžovat do Alp, které máme v podstatě za humny, nebo platit jim výuku jízdy na koni a a tím související vybavení. Nebo třeba dopředu počítat s tím, že děti budou chtít studovat a že to bude stát jmění. Váš příklad je o něčem úplně jiném. Vaše matka se chovala pro mne nepochopitelně. Učit děti znt hodnotu peněz není o tom, jim žádné nedat. A jen poznámka pro Rikinu - kdo má děti a nehodlá do nich investovat peníze, by ty děti fakt asi mít neměl. Nějak jsem nepochopila vaši větu: "No... a ty peníze, které váš kolenovrt utrácel za sebe, to byly vaše peníze? Nebo jeho?" U článku se ovšem vyhrazuji především proti mladé ženě. Když rodiče tak nesnáší, tak ať je nevyužívá.

Rikina - paní, Vy absolutně netušíte, o čem to tady mluvím a ani o čem píše paní z toho článku. Nicméně z toho, co jste popsala o svém životě, jste se měla líp než já - dostávala jste kapesné a ještě jste si mohla vydělat i na brigádě, já jsem si o vlastních penězích mohla dlouhou dobu nechat leda tak zdát. A pokud považujete za normální třeba už jenom to nechat chodit děcko  v jedněch botech 2 roky v kuse, v pařácích i ve sněhu, protože mít podle Vás dvoje boty je už zbytečný luxus, tak to v tom případě už nemíním investovat ani vteřinu času do ,,konverzace,, s někým tak omezeným, jako jste Vy. Pokecejte si radši s podobnými myslitelkami, jako jste Vy - je jich tady víc než dost.

Nika Nika - mě bylo jasné, o jakém šetření jste mluvila, spíše jsem u Vás reagovala na to, že jste taktéž spíš vycházela z názoru, že jsem si vymrnčovala nějaký přehnaný luxus v podobě argetinských steaků nebo co vlastně. Zkrátka nechápu, proč lidi přemýšlejí automaticky takhle, zvlášť když o situaci nic neví. Stejně tak nechápu komentáře typu : ,,Kdybys neutrácela za kabelky, měla bys na chůvu...,,To jakože si ani nemůže koupit kabelku a měla by si tahat věci v igelitce, jako to i moje matka kdysi radila mě ? Kde ta paní v článku píše, že si koupila dvacátou kabelku v pořadí, kterou bude nosit akorát když bude pršet ? Upřímně, názory takových hlupáků mě děsí. Nebo spíš mě děsí oni. A chtěla bych vidět, jak by oni snášeli, kdyby jim pokaždé někdo kafral do toho, za co utrácejí svoje peníze, poněvadž to považují za zbytečný luxus, přestože jsou to naprosto běžné a potřebné věci. A jinak  - já jsem reagovala na tento článek především proto, že rozumím jejím pocitům vzteku a frustrace z toho, že člověk žil ve větší bídě, než musel. Její rodiče jsou přehnaní šetřílci, moje matka byla zase krkavčí matka a zároveň mě držela co nejdál od peněz z toho důvodu, aby nade mnou měla kontrolu. Ono totiž když nemáte vlastní peníze a má za Vás platit někdo jiný, tak to udržuje Vaši závislost na něm, což jí vyhovovalo.

Nika Nika - A co se týče toho hlídání - pořád jsou to prarodiče jejího dítěte a myslím si, že by jim neupírala se s ním vídat, i kdyby měla na chůvu a tak by musela snášet ty jejich kidy tak jako tak. Tak proč aspoň neušetřit ? Nebo by měla platit za hlídáním jim, aby si sama před sebou připadala o něco čestněji - jakože využívám vás a tak vám za to aspoň zaplatím ?

Jéje. A jen tak pro zajímavost, jak se to stalo, že tak hloupí rodiče zplodili takovou chytrou dceru jako jste vy? Jste ze zkumavky, od neznámých dárců, a nemáte žádné geny po svých rodičích?   

Jak říkáte - to se tady neodpouští ! Rodiče jsou v diskuzích serveru Žena-in posvátnými bytostmi, které je potřeba ctít za každou cenu a neexistuje, že by někdy pochybili - to vždy jenom to dítě je zkažené, nevděčné, hloupé, rozmazlené atd. To je ale tím, že čtenářky s těmito názory sdílejí s pisatelkami jednu domácnost, takže mají dokonalý vhled do situace, který my nemáme.

Mezi rozumným hospodařením a škudlením za každou cenu je rozdíl.  Moje tchyně pracovala s kolegou, který měl na den  2 koruny. Za to si koupil 10 dkg bramborového salátu a jeden rohlík (1,60 + 0,30 Kč). A pak permanentně oblejzal kanceláře a somroval cigarety, kafe, cukr, den co den... U mně v práci byli také takoví manželé - v závodce si dali jeden oběd. Každý si nabral co nejvíc polévky a hlavní jídlo jedl nejdříve on, když snědl zhruba půlku, tak předal příbor s talířem manželce, která to dorazila, přece nedají 4 kačky za oběd, že jo.  Ani jeden z těch lidí nebyl žádný chudák, ani neměl pět dětí na studiích. V tré době měli všichni podobné platy. Ze stejné stáje je i rodina, kde se záchod splachuje, až když někdo jde na velkou. Jinak ne. Normální hnus a opět se nejedná o lidi s minimálními příjmy.  V devadesátých letech se  náš  generální ředitel, který měl plat s benefity  odpovídající osmnáctinásobku  průměrné mzdy, cukal, když měl dát šatnářce 10 Kč. Jak do té peněženky smutně zíral, jak mu to rvalo pajšl.

Miramira, je fakt rozdíl mezi tím, žít skromně třeba v ohledu, že nebudu kupovat zbytečně nové věci dětem, které jim dávají opravdu silně zabrat na pískovišti, a dělením oběda a následným obtěžováním kolegů, jelikož jsem lakomec :).