Mobilní telefon se stává čím dál častější součástí výbavy školáků. Až třetině dětí pořizují rodiče vlastní telefon už v první třídě. Není však výjimkou, aby vlastní telefon mělo i dítě ve školce. Drtivá většina rodičů kupuje dětem telefon proto, aby je měli pod kontrolou.

Vysvětlit dítěti, proč dosud nemá vlatní mobilní telefon, když „všichni ostatní už ho dávno mají“, není lehké. Není možné určit nějakou optimální věkovou hranici, kdy mobil dítěti pořídit. To záleží především na rodičích, a ne všichni mají pochopitelně na věc stejný názor:

Kateřina, (43 let): V dnešní době to nejde bez kontaktu s dítětem po celý den.

Robert (39 let): Od 1. třídy je to rozumné. Dítě zavolá, že jde ze školy domů, a víš, že přijde. Celkově lepší kontrola a jistota.

Jindřich (48 let): Naše děti dostaly mobilní telefon někdy kolem 5. nebo 6. třídy ZŠ, a to především z důvodu, že každé bylo v jiné škole a bylo potřeba koordinovat jejich přesuny ze školy na kroužky, sport apod. a s manželkou jsme se při tomto střídali. Dlužno říci, že i dnes po cca 5-6 letech, tedy na prahu dospělosti, je používají především ke kontaktu s námi, rodiči, v případě různých neplánovaných událostí. Jejich účty mám pod kontrolou, takže vím, že toho nezneužívají k dlouhému vybavování např. s kamarády.

Bez „esemesek“ a Facebooku si již většina dětí neumí představit život. Řada z nich jej používá prostřednictvím mobilního telefonu i v průběhu školního vyučování. Je to v pořádku?

deti

„Jednoznačně není,“ tvrdí MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog z Polikliniky na Národní, a pokračuje: „Již od útlého mládí se tak člověk učí, že není třeba věci znát, stačí vědět, kde je najít. Říká se tomu transakční myšlení – člověk při něm nachází další informace pouze prostřednictvím jednoho a stejného procesu hledání, které neurologicky vede k tomu, že schopnost mozku myslet ´hlouběji´, tedy více analyticky, je omezena. Vše ještě zhoršuje fenomén tzv. technologického multitaskingu, tj. dělání mnoha věcí najednou, například textování, používání Facebooku a sledování televize. Žádná z nich nenabízí možnost k hlubšímu integrovanému myšlení, navíc odpadávají jakékoli hlubší vzory v mozku a nejsou nahrazeny jinými. Stejná situace existuje u řidiče vozu, jenž stále sleduje obrazovku navigace − brzy ztratí nejen schopnost orientovat se v terénu bez ní, ale postupně i schopnost řídit vůz bezpečně.“

dtelele

Z loňského průzkumu, který společnost Data Collect zpracovala pro Vodafone, vyplynulo, že ve čtvrté třídě už má telefon více než polovina žáků a ve čtrnácti letech naprostá většina školáků.

Když už se rodiče pro koupi mobilního telefonu rozhodnou, vyvstává další otázka, a to jaký telefon vybrat. Rozhodující faktorem je věk dítěte. Jiné nároky má sedmiletá slečna a jiné patnáctiletý kluk.

Jsou situace, kdy má koupě telefonu dobré opodstatnění, např. v případě, když to není jinak možné a malé dítě chodí ze školy samo. Pro rodiče je pak jednoduché dítě zkontaktovat, jestli je v pořádku. Stejně tak se dítě může v případě potřeby obrátit na rodiče.

Mobilní telefony v rukou dětí: přednosti a úskalí

+ dohled a kontrola nad dítětem

+ možnost snadné a rychlé komunikace v případě potřeby

– finanční otázka (dítě si nemusí uvědomovat, kolik peněz utratí), účty za telefon mohou významně zasáhnout do rodinného rozpočtu.

– redukce komunikace tváří v tvář, omezování se na esemesky, marněný čas hraním her

– možná, avšak ne zcela prokázaná zdravotní rizika z používání mobilních telefonů

– s telefonem se dítěti otevírá širší svět, který přirozeně není bez rizik a nástrah

Reklama