Ahoj Míšo, tak po delší odmlce zase píšu. Zašla jsem si pro koblihu, dala kafe, dceru vylifrovala k dědečkovi, aby mi nešmátrala do klávesnice a píšu.

Nějakou karmu z minulého života házím za hlavu. Stejně si nepamatuju co bylo a myslím, že i v příštím životě si nebudu pamatovat, co žiju teď. Karma z minulého života mi v současném životě žíly netrhá.

Žiju si tady a teď, snažím se srovnávat se vším, co přišlo. Nevěřím dokonce ani na rodinnou karmu. Spíš věřím v to, že nás rodiče naučili nějakým zvykům, předali nám vzorce chování, přenesli na nás jejich strachy a obavy a je na nás, zda tyto vzorce, strachy, obavy přijmeme.

Věřím v Boží mlýny a také v to, co kolem sebe vysíláš, se ti vrátí. Také nikoho neodsuzovat. Věřím v takovou "převzatou karmu". Když někoho odsoudíme za jeho činy, budeme si je muset prožít, abychom pochopili. Uvádím na příkladu ze života.

Žily jsme s mými 3 sestrami a matkou nuzný život. Matka neměla příliš štěstí v lásce. První manžel tyran a alkoholik, druhý manžel alkoholik a gambler. Ani jednomu z nich se pracovat příliš nechtělo. Matce vždy hodně dlouho trvalo, než se rozhoupala ke kroku a ukončila vztah.

Mého sploditele opustila po 15 letech manželství, bylo mi 9.  Abyste si nemysleli. Zkoušely jsme několikrát utéct, ale on nás vždy a všude našel a bylo peklo na zemi. Dokonce i v přelidněné Praze nás našel. Asi si najal soukromé očko. Nevím. Pak se matka seznámila s mým otčímem. Od chlapa utekla ke chlapovi. K otčímovi.

Definitivně mého otčíma opustila, až když jsem žila s přítelem. Má matka byla dost psychicky týraná už u svých rodičů. Já u prarodičů byla asi tak 2x za celý život. Oni si tu nesympatii k mé matce převedli i na svá vnoučata. Na mě a sestry. Takže vím, že to matka s nima neměla lehké. Věděli o jejích nepovedených manželstvích. Věděli i o tom, že jí sploditel málem zabil, přesto jí nenabídli pomoc. Také prarodiče odsuzovali předem jakéhokoliv partnera mé matky. Často slýchávala, že ona si stejně nikoho k sobě nenajde, že je hrozná. Tak se pak vdala za prvního, kterého potkala a měsíc s ním vydržela a on s jejími rodiči. Byl to můj sploditel (pardon za ten název, ale otcem takovou bestii nazvat nemohu).
Matka nám často říkala: "Holky, všichni chlapi stojí za hovn*. Najděte si pohledného, se kterým si uděláte dítě, splníte si svou rodičovskou touhu a pak ho pošlete do háje. Prostě buďte kudlanky nábožné." Říkala jsem tomu památná věta.

Později jsem tento názor slýchávala říkat i mojí nejstarší sestru. S tímto názorem jsem se nedokázala ztotožnit. Jsem byla vždy vzdorovité dítě. Lev, asc. Beran, desc. Váhy a Slunce ve Lvu a v 5. domě :D. Ráda jsem dělala pravý opak toho, co po mně rodiče chtěli.

Dala jsem si předsevzetí, že si najdu hodného, milého, který nebude pít a bude chodit do práce. To mi bylo asi 16 a s tímto předsevzetím jsem si žila. Nechtěla jsem nikomu dokázat, že já si umím najít chlapa. To ne, ale prostě jsem chtěla šťastné partnerství. Nic jiného jsem tím nesledovala.
Má nejstarší sestra vždy tvrdila, že ona matce ukáže, jak si omotat chlapa kolem prstu, že jí každý bude zobat z ruky. Dost matku odsuzovala za její nepovedená manželství a dávala jí za vinu i náš nuzný život.

Často matce vyčítala, že má kupu dětí a nedokáže je finančně zabezpečit.  Říkávala, že si z matky bere odstrašující příklad. Nikdy nebude rodit dítě jedno za druhým a nikdy na tom nebude finančně špatně, nikdy nepůjde od chlapa k chlapovi. Jestli se jí vztah rozpadne, zůstane sama s dítětem.
Nyní nejstarší sestra prožívá obdobný život jako má matka. Děti má zatím "jenom" 3, každé dítě má jiného otce. Ale co partner, to perla. Měla alkoholika, gabmlera i tyrana. S partnery se rozešla, až když si našla nového. Bylo to hlavně kvůli financím.

Neměla peníze na pořízení si svého bydlení a zajištění potomstva. Nezbývalo jí nic jiného, než si najít někoho s bytem nebo někoho, s kým by financování bydlení zvládla. Rovněž musela počítat každou kačku a přemýšlet, kolik rohlíků může koupit a zda aspoň jeden na ní zbyde.

Na rozdíl od matky měla rodinu, která jí byla ochotná pomoct, jak finančně, tak poskytnout azyl jí i dětem. Nyní je ve spokojeném partnerství. Žádného chlapa si ale kolem prstu neomotala, žádnej jí nezobal z ruky, ani ten současný.

Jestli už nyní matku pochopila, to nevím. Neptala jsem se, ale myslím, že jestli ne všechno, tak alespoň něco jo.
Nebudu zapírat, i já si hodně pobrečela do polštáře, pro spolužáky jsem byla jenom socka a nikdy jsme všechny 4 neměly dohromady toho tolik co naši vrstevníci.

Nemohly jsme si zajít ani do kina. Hned, jak mi bylo 16 a mohla začít chodit na brigády, utřela jsem slzy a začala pracovat. Přes školní rok po nocích a pak do školy, o víkendech a celé 2 měsíce o prázdninách jsem brigádničila v restauraci jako pinglice. Na tu dobu moc ráda vzpomínám. Opravdu. Byl to hezký pocit soběstačnosti. V tu dobu jsem si plně uvědomila, že nikoho nemůžu za svůj život obvinit. Že na téhle divadelní scéně hraje každý za sebe a pak sklízí plody svého hereckého umění.
Před nedávnem se mě sestra zeptala: "Jak jsi to udělala, že jsi šťastná? Že máš prachy, máš hodného partnera?"
Na to byla jednoduchá odpověď. "Nikoho neodsuzuj za jeho skutky. Zkus se na svět podívat jeho očima. Obuj jeho boty, jdi po jeho cestě, zakopni tam, kde zakopnul on. Seber sílu a zvedni se. Jdi s hlavou napřímenou dál. Ještě máš chuť jít tu jeho cestu?"

Ať je Váš život šťastný. A taky život Vašich dětí. Myslím, že pokud své děti milujete, tak není horší podívaná než ta, jak se děti plácají v bahně života.

Vaše Vlaďka006

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Sedím tady a nemám, co bych Ti na to napsala. Opravdu výmluvé a hluboké Vlaďko. Nechám to tak… Měj krásný den a díky. Míša

Právě otázce karmy ve vašem vlastním životě, či životě vašich přátel, rodiny či známých je věnováno celé zítřejší denní téma.

  • Věříte v karmu lidské podstaty?
  • Věříte, že nežijete svůj první život?
  • Pamatujete si něco z toho předešlého?
  • Jak jste vy sami na tom s vlastní karmou?
  • Kde myslíte, že onen zenit, kterého má lidská „duše“ dosáhnout a co je pak?

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama