Ahoj Míšo,že je něco mezi nebem a zemí jsem zjistila už jako malá holčička. Po přečtení mého příspěvku mě asi řada čtenářek rovnou pošle k psychiatrovi. Už jsem tam byla, ale poruchu mi nezjistil žádnou.

Už asi od tří let (jestli dřív si nepamatuju) jsem slyšela hlas ženy. Říkala mi, co se stane, třeba že se brzo odstěhujeme. Moje maminka mi říkala, že je to fantazie. Jako dítě jsem nerozuměla slovu fantazie a myslela jsem si, že mi maminka věří a ta paní se tak jmenuje. Jenže jsem několikrát byla napomínána, abych si nevymýšlela rozhovory s neexistující paní. Bylo toho víc, co jsem zažívala, ale o tom budu raději mlčet. Bála jsem se o svých pocitech s kýmkoliv mluvit, tak jsem hlas v sobě prostě zabila.  Hlas už jsem pak dlouho let neslyšela.
Mou cestu k duchovnu znovunastartovala má o 10 let mladší sestřička. Když jí byly asi tři roky, tak začala vyprávět o svém minulém životě. A moc plakala, když jsem řekla, ať si nevymýšlí. Doslova řekla: "Ty si to nepamatuješ? Jak jsi mohla zapomenout? Vždyť já tě vychovávala, byla jsi mladší, teď jsi starší a musíš mi tu starost oplatit. A náš bratr Jošimone - zabili ho Japonci a tvůj manžel, zemřel v letadle v lese a tebe taky chtěli zabít, protože on byl běloch a tys nesměla se vdávat s bělochem. Když jsme byli malé, Japonci nám pozabíjeli rodiče a my jsme pak utekli do kláštera. Pak ho Japonci zapálili a tobě tam uhořela panenka. Pamatuješ si to?" Tohle mě dostalo do kolen. Na filmy o válce jsme se před ségrou nedívali nikdo, na japonské filmy také ne, netuším, kde by mohla přijít na jméno Jošimone a dokonce i říkala, že já jsem se jmenovala Joki. Nějak nemůžu uvěřit tomu, že tohle by byla jen dětská fantazie.
Začala jsem hltat jednu knihu za druhou, dala jsem se na karate a totálně propadla východní filosofii. Začala jsem se zajímat o léčitelství, nejdříve léčitelství východu a poslední dobou hltám léčitelství keltských druidů. Věc, ve které se chci více zdokonalit je poznávání a sběr bylin.
Do knihovny si chodím místo knížek o ekonomii a financích půjčovat knihy o Keltech, magii, čakrách, tajemných místech v Čechách a píši si seznam, kam bychom se měli podívat. Knihy si nejdříve půjčuji, a když mě nějaká zaujme, neváhám a koupím si jí.
Mým rádcem jsi Ty, Míšo. Opravdu. Spoustu Tvých článků si ukládám a ráda je rozklikávám, když mám čas.

Některé Tvé příspěvky mě nakoply k tomu, abych začala hledat nejdříve ve svém nitru, kdo opravdu jsem a jakou cestou se chci dát. Moc bych si přála léčit ostatní lidi, provádět duševní terapii, ale je mi jasné, že nejdříve ze všeho musím nalézt sama sebe, dát do pořádku hlavně své nitro. Protože jen ze zdravého nitra mohu šířit zdravou energii i na ostatní.
Provádím rituály. Svůj první jsem našla vystřižený z nějakého časopisu, byl na lásku.

Provedla jsem ho v pátek a další pátek na to jsem našla přítele, který je nyní mým manželem. Jsme spolu už 7 let. Některé rituály jsem si obšlehla od Tebe, třeba jako Samhain. Jiné jsem našla v knihách. Poslední dobou cvičím wydu, dá se říct, že je to také takové rituální cvičení.
Jak se na magii dívám? Neberu to jako něco nevšedního. Vyrůstala jsem ve vesnici, vprostředku přírody. Snažím se být její součástí, ne nad matkou Zemí. Každý večer děkuji za den, který mi byl dopřán prožít. Za to, že mám co jíst i pít, že se mohu čistě obléknout. Snažím se žít poskromnu, nevyhazovat jídlo, neplýtvat ničím a s úctou k všem členům přírody - rostlinám, zvířatům, lidem.
Dost lidí se na mě kouká jako na blázna. Zpočátku i můj manžel. Nejdřív mé chování bral jako roztomilou pubertální úchylku, která časem přejde. Když poznal mou filosofii víc a zjistil, že se jí nevzdám, uznal, že mám v lecčem pravdu. Troufám si říct, že díky mě se také začal více zajímat o přírodu, přestal vysedávat u PC her a místo toho vzal bágl se svačinou a šli jsme se projít do lesa.
Nejlepší je, když při provádění rituálu mám nechtěné publikum. Už se stalo, že jsem slyšela, jak někdo volá na policii, zda neutekla chovanka z ústavu. V bílém šatu pobíhá po lese a cosi drmolí. Jednou mě při sběru hub nachytal kazatel. Kdykoliv se potkáme, nestydí si přede mnou uplivnout.
Přes nepochopení některých lidí se nehodlám své víry a filosofie vzdát. Co pro některé hůř, hodlám tuto cestu ukázat i své dceři. Jestli mě bude následovat nebo ne, to nechám čistě na ní.

Vlaďka 006

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Buď dobrá a neboj. Bambulárna zas není tak špatné místo, je tam nádherně, alespoň tady v té pražské. Překrásné stoleté lípy. :-))

Ba ne, dělám si legraci. Žít v souladu se sebou a okolím, neničit a splynout není důvod k nasazení Lexaurinu, Xanaxu či něčeho tvrdšího. Já měla jako malá čtyři bratry. Viděla jsem je jen já. Také jsme si povídali a také jsem s maminkou šupajdila na psychiatrii. Mám je stále, jen už si povídáme jenom v duchu. Funguje to. Osobně bych neměnila. Život s magií je tisíckrát barevnější než bez ní. Každý den je něčím nový. Každé místo lze tisíckrát znovu objevovat, když se umíme správně dívat. Měj prima den. Míša

  • Cokoli vás dnes kolem magie zajímá je tématem pro váš přispěvek.
  • Věříte v magii?
  • Máte doma nějakou magickou příručku?
  • Vykonali jste sami někdy nějaký magický rituál?
  • Jak se vůbec díváte na pojem magie v 21.století?
  • Stalo se vám někdy něco, co si neumíte vysvětlit?

Pište všechno, co vás napadá v souvislosti s tímto tématem, už od této chvíle na redakce@zena-in.cz

Reklama