shutterstock-1833916852.jpg
Foto: Shutterstock

Vznikla testováním dětí ve školách učitelům naděje, že se vše vrátí do „normálu“? Nebo by spíše zůstali na „zajeté“ distanční výuce?
Tím, že vláda nutí učitele testovat děti ve škole, na ně přehazuje svou odpovědnost za svá rozhodnutí. Zloba na vládu se pak realizuje na škole/učitelích. Sama současná vláda udělala ze škol „ústavy na vytírání nosů“ a tím je odsoudila k neúctě a nerespektování ze strany mnoha rodičů, jakkoliv veřejně „usiluje“ o zlepšení neutěšeného postavení učitelů v očích veřejnosti. Jedná se o zneužití škol a učitelů. Vláda je v tomto smyslu odpovědná za rozpoutání nové „války“ mezi rodiči a učiteli, kde ale oběťmi jsou stále děti.

Setkali jste se i s nevolí rodičů vůči testování? 
Samozřejmě a je to pochopitelné. Učitelé nejsou zdravotníci. Vystudovali pedagogickou fakultu a ne otorhinolaryngologii. Mají učit, a ne testovat děti. Jak se již ukázalo, školy nejsou centra šíření nákazy. Testovaných dětí je 450 000. Testuje se 8x měsíčně. Počet objevených případů nákazy je, pokud vím, v řádu desítek. Tento postup je bohužel také v rozporu s celou řadou zákonů a přenáší na učitele odpovědnost za případné zdravotní potíže dětí spojené s testováním. Pocit zneužití a marnosti s tím spojený rozhodně prevenci vyhoření učitelů nepřispěje.

Co se „děje“ s dítětem, které rodič do školy kvůli testování nepošle? 
Ano, takových rodičů je mnoho. A mají na to právo. Je to jejich odpovědnost. Situace se řeší tak, že takové dítě má omluvenou neúčast. Takové dítě je ochuzeno o sociální kontakt se žáky a rodiče mu musí zajišťovat výuku. To není snadné a vzhledem k platným zákonům je to diskriminující. Rodiče tak chrání své dítě, podle své vůle, na to mají plné právo. Navíc před možnými důsledky z opakovaného testování varuje řada psychologů. Ať chcete nebo ne, testování, i když si ho žáci provádí sami pod dohledem, je zásahem do integrity dítěte.

Hodně záleží, jak k tomu, na které škole přistoupí a především, zda má dítě tzv. emočně přítomnou matku. Pokud ano a učitelé to, pokud vím, většinou nedramatizují, tak to dítě vydrží. Otázka je, kolik je u nás skutečně emočně přítomných matek. Některá matka je emočně přítomná z 80 % a některá z 20 %. Je to dané intenzitou rodové zátěže. Emočně nepřítomná matka není špatná, je tou nejlepší matkou pro své dítě. Ale takové dítě se necítí emočně jisté a každý zásah do integrity pro něj může být psychicky náročný a opakovaný. Takže já bych ten problém postavil jinak. Je skutečně pro nás pro všechny více k užitku než ke škodě dělat testování dětí tak, jak ho vláda nastavila? Názor ať si ale vytvoří každý sám.