Myslím, že nejoriginálnější pojetí svatebního daru mi předvedla moje tchyně. Vlastně dneska už naštěstí ex-tchyně :-)
 
Po svatebním obřadu nám slavnostně předala vkladní knížku s deseti tisíci korunami. Byli jsme rádi, protože nám odpadla jedna ze starostí, z čeho zaplatit nutné vybavení našeho pronajatého bytu. Třeba postel. Naše radost ale netrvala dlouho. Už když jsem viděla manžela, jak se při hostině zachmuřeně vrací k našemu stolu, bylo mi jasné, co uslyším. "Nechce to heslo říct..." vypadlo z něj. "No nevim, že prej nám ho nedá." odvětil mi na můj udivený pohled a rozmachem ruky srazil čokoládový dort. Škoda ho. Ten jediný byl v tom parném létě bez bakterií salmonely.
 
Po několila týdnech se tchyně umoudřila a ohlásila se k nám na návštěvu. Přišla, pravda, s více jak 28- hodinovým zpožděním a přitáhla s sebou šedý špinavý paraván, který údajně měli doma z mládí. Z mládí kterého dinosaura už ovšem neupřesnila. Ta velká šedá potvora zabrala veškerý zbytek volného místa v naší minigarsonce, ale prý se nám bude zaručeně hodit, když jim také tak dlouho a dobře sloužil. Jako vrcholné číslo večera tchyně přednesla, že je ochotná nám sdělit heslo od vkladní knížky. Tušila jsem, že to nebude jen tak. Řekne nám ho jen pod podmínkou, že ty peníze použijeme na svatební cestu do Londýna. Podzim v Londýně byl toho roku opravdu lákavý...
 
Pokoušeli jsme se jí vysvětlit, že bychom si momentálně potřebovali koupit potřebnější věci, než je zájezd, notabene do deště a vlhka. Marně. Heslo nevyzradila ani pod nátlakem.
Dobrá tedy, když to nejde jinak. Počkáme si na jaro a pojedeme, ať z toho aspoň něco máme. Ale na to zase deset tisíc nestačilo. Jedna z jejích podmínek totiž byl minimálně čtrnáctidenní pobyt. Doplatit bychom si to mohli, ale zase bychom oddálili nákup té postele nebo čehokoliv, co nám citelně chybělo. Třeba topení. Nebo karma. Potom už tchyni neobměkčilo nic, ani prohlášení, že za to opravdu vycestujeme a zbytek peněz si někde seženeme. Už nám prý nevěří.
 
Naše manželství se rozpadlo za krátkou dobu a když jsme si dělili majetek, tchyně se o onen nikdy nepoužitý svatební dar přihlásila. O vkladní knížku, ke které nám nikdy neřekla heslo :-)
 
Majucha
"Podzim v Londýně byl toho roku opravdu lákavý..." Tedy vy mi dáváte kapky :-)))) Já vám řeknu, život někdy "napíše" příběhy, jaké by nedal dohromady žádný scénárista. Asi je to spíš k pláči, ale lepší anekdotu jsem neslyšela už hóódně dlouho. Škoda že jste o tuhle tchyni příšla, mohla jste s ní zažít ještě mnoho podařených historek, posléze je vydat knižně a vydělat majlant...
Reklama