Pravděpodobně pro vás naše dnešní osobnost nebude tak velkou hádankou. Vždyť jméno téhle osobnosti snad ani nemůže upadnout v zapomnění.

quest

Byl jsem nejen má hlavní profese, ale také skvělý vypravěč i šikovný kreslíř. Ač jsem právě nebyl typem klasického svůdce, ženy mě milovaly.

Vynikal jsem mimořádně kultivovaným projevem citlivostí, vnímavostí a moudrostí. Uměl jsem strhnout přítomné i bez okázalých, laciných gest.

Kromě slávy a uznání jsem ovšem také užil i spoustu křivd i podrazů. Život se se mnou nemazlil, ale já ho měl rád. Svou pozitivní energií jsem byl nepřízni osudu rovnocenným soupeřem.

Narodil jsem se na Moravě ve znamení Blíženců ve stejném roce jako Vladimír Neff. 

Byl jsem pozdní třinácté dítě šestašedesátiletého tatínka, který byl topičem. Otec zemřel, když mi bylo 14 let. Moje dětství bylo ale plné lásky a vlídného zacházení. Měl jsem báječné rodiče. Maminka byla výrazně mladší než otec, ale oba byli nesmírně hodní. Nikdy na nás nevztáhli ruku, nikdy nebyli hrubí. Byl jsem šťastné dítě.

První jsem se stal učitelem. Učil jsem na mnoha venkovských školách, ale táhlo mě to jinam. Tam, odkud mě znáte. Souběžně s vojnou jsem studoval vysněnou školu a po návratu do civilu začal vystudovaný obor také nesměle provozovat.

Po osmi letech jsem  přijal osudovou nabídku přímo z centra kulturního dění. Nemohlo se mi dostat větší pocty než poznat osobně takové lidi, jakými byli Lída Baarová a mnoho dalších. Já se prosadil, a nejen to, osud mi ukázal svou milou tvář. Alespoň po stránce pracovní.

Se vztahy to bylo trošku komplikovanější

Dost jsem si potrpěl na dokonalý servis. K práci jsem potřeboval pořádek a klid. Dlouho mi tohle všechno poskytovala moje drahá maminka, kterou jsem si přivezl s sebou. Později má první žena. Snad mi svým značným věkovým rozdílem maličko suplovala dceru, kterou jsem nikdy neměl. A neměl jsem ani syna. Já vůbec neměl děti.

Po smrti mojí maminky se vztah s mou mladou paní rozpadl.

Když člověk rozdává lásku a něhu, také potřebuje totéž dostávat, a proto jsem se oženil znovu. Eva zůstala mojí ženou až do konce mého života.

Najednou se ke mně osud obrátil zády. Inu, slunce také nesvítí stále

Bylo to okolo roku, kdy se stal prezidentem Československa Klement Gottwald. Všechno se začalo tak nějak obracet proti mně.  

„Akční výbor“, ano, tak se tomu říkalo, tehdy rozhodl propustit mnoho mých kolegů a já dostal i dvouletý zákaz  činnosti. Činnosti, kterou jsem tolik miloval.

A proč?

Víte, nebyla to právě příjemná doba. A byla ještě horší, než si umí představit ti, kdo ji nepamatují. Cokoliv jsem řekl nebo udělal, všechno někteří mí aktivní kolegové okamžitě nahlásili.

Ano, přes mou povahu, která byla čestná a bez zahrocení, nebo právě proto, se našli tací, kteří přímo usilovali o to, abych byl vyloučen. To jsem se ale dozvěděl o hodně později.

Smutná a studená situace se trochu zlepšila s příchodem pána jménem Otomar Krejča. Znovu jsem mohl pracovat. Ale jen chvíli. Jen do doby, než se i pana Krejču povedlo komunistům profesně zlikvidovat. Byl jsem vyhnán z fakulty, kde jsem učil, a stal jsem se i trnem v oku novému řediteli na mém milovaném pracovišti.  

Zakázal mi úplně všechno, co jsem tolik miloval. A já? Pustil jsem se s ním do dost nerovného boje.  

V roce, kdy zemřel Elvis Presley, mě režim přinutil podepsat něco, s čím jsem vnitřně nemohl souhlasit, a nikdy jsem se s tím nesmířil.

Vnitřně jsem cítil za tohle takový stud a zahanbení, že jsem nakonec vyčerpán a zahanben z místa, kde jsem působil, a z činnosti, kterou jsem žil třicet sedm let, jako zpráskaný pes odešel.  

Mou poslední útěchou byl seriál z lékařského prostředí.

Stihl jsem však natočit pouze první díl. Moje srdce nevydrželo všechen nátlak, křivdu a nepředstavitelné ponížení cti a důstojnosti.

Nevydrželo loučení s budovou a podlahou, které se tak poeticky říká. A ona podlaha byla skutečně pro mě celým mým světem, kterému jsem zasvětil život.

Pošlapali všechno, co jsem miloval a uměl, a pošlapali mě jako člověka, jako bytost. Mou hrdost i hodnoty.

A tak jsem zemřel. Vyčerpaný a bez nadějí.

Kdybych vám řekl, jakou zvláštnost šlo najít na mé hlavě, nebo respektive v ní, asi bych už hodně napovídal, a tak to neřeknu.

Beztak jistě víte, vždyť mé jméno je ikonou, a to jediné se komunistům nepodařilo mi vzít. Vymazat.

A ještě něco se jim nepovedlo změnit či vylhat, a to jim moc a moc tam zeshora přeji – je to LIDSKÁ PAMĚŤ.

Prosím, nenechte si už nikdy vzít svobodu, důstojnost a hrdost. Snad jsem já, můj osud a příběh dostatečným mementem i vám, kteří žijete konečně ve svobodné zemi.

VÍTE, KDO JSEM?

Zajisté víte, a proto pokud chcete vyhrát skvělou knihu „Utajené zápisky Agathy Christie“, kde najdete také dva nevydané Poirotovy případy, pište jméno osobnosti do odpovědního boxu, který se vám otevře kliknutím SEM.

Prosím, nepište odpovědi pod článek, ať mají šanci vyhrát všichni. Díky.

Reklama