Promasírujte své mozkové závity, zapátrejte v paměti po obsahu učiva druhého ročníku v literatuře a poctěte mě vědomostí o tom, že jsem žil. Věřím, že kdybych vám prozradil své jméno, věděli byste. Poznáte mě ale podle životního příběhu?
Narodil jsem se uprostřed ledna ve stejný rok jako Charles Darwin ve Spojených státech.
S vlastními rodiči jsem žil dva roky. Otec se úspěšně upil a prakticky si na něho nepamatuji. Máma zemřela krátce po něm.
Měl jsem trochu štěstí, když se mě ujali slušně situovaní manželé. Dali mi vzdělání v Anglii. Pokusil jsem se pak vrátit k pěstounům a jít dál studovat universitu, ale nešlo to pro můj bytostný odpor k otčímovi. A tak jsem odešel do rodného města a věnoval se tomu, co mě nejvíc bavilo, a v čem jsem byl myslím hodně dobrý.
Vydal jsem své první dílo. Lákalo mě ale vedle alkoholu i něco jiného.
Potřeboval jsem podněty, chtěl jsem prožít něco, co by mě motivovalo a z čeho bych čerpal. Byl jsem už takový. Všechno muselo jít až na dřeň.
Vstoupil jsem do armády
Bohužel jsem tam dlouho nevydržel. Rád jsem pil. Stav opilosti byl pro mě jakousi motivací a nejvíce inspirace přicházelo právě ve chvíli, kdy bylo mé vnímání zahaleno závojem pozměněného stavu vědomí. Vyhodili mě.
To by mně ani tak moc nevadilo jako fakt, že prakticky ve stejnou dobu zemřela i má adoptivní matka.
Tu ženu jsem měl rád. To kvůli ní a s úcty k této ženě jsem se udobřil otčímem. Dokonce jsem nastoupil na vojenskou akademii. Byl jsem rovněž vyhozen.
Oženil jsem se
Neměl jsem prakticky žádný příjem, a tak jsem se nastěhoval ke své vlastní tetě. Tady jsem došel k pevnému rozhodnutí a našel jsem svou životní cestu i cíl. Vyšla mi kniha. Bylo jedno z mých šťastných období života. Prakticky první, které trvalo déle než pár dnů. Dokonce jsem se zamiloval. A hodně.
Co na tom, že mou vyvolenou byla moje vlastní sestřenice? Vzal jsem si tuhle vzácnou osobu a nastoupil jsem jako redaktor jednoho časopisu.
Nebyla to moje první redakce. Byl to zase alkohol, co bylo příčinou, že ačkoli jsem jako redaktor dokázal zvednout náklad novin nebo časopisů, pokaždé mě odevšad nakonec vyhodili.
Mé nejmenované dílo dokonce vyhrálo soutěž časopisu.
V roce, kdy se Ferdinand I. Dobrotivý v Rakousku posadil na trůn, jsem přece jen ještě získal místo redaktora.
Psal jsem články a kritiky, vydal román a vůbec se mi celkem dařilo udržet svou vášeň k alkoholu na uzdě. Bohužel ne nadlouho. Po další ztrátě zaměstnání jsem nalezl nové redaktorské místo kousek dál, ale stále v rodné zemi.
Toužil jsem začít znovu, s čistým štítem a netrápit tolik svou manželku, kterou jsem skutečně miloval. Dařilo se mi to poměrně dlouho.
Za většinu toho, co jsem v životě dokázal, vedle umění se totálně zpít, vděčím drobné, neskutečně tolerantní a krásné bytosti. Byla můj Anděl spásy, má inspirace, důvod tvořit i žít, a já jí to neusnadnil.
V našem šťastnějším období jsem vydal velkou řádku povídek, básní, prózy, a jedno z mých děl je dokonce považováno za první detektivní povídku vůbec. (Minimálně jednu jste viděli zfilmovanou.) Bylo to prima.
Pak to všechno ztratilo smysl
Moje žena mi zemřela.
Psychicky i fyzicky jsem se zhroutil. Strádal jsem, ale nadále jsem pracoval. Přednášel jsem, publikoval, stačil jsem se dokonce zasnoubit se dvěma ženami najednou. Opíjel jsem se a padal stále hlouběji.
Totálně na dně jsem se nakonec rozhodl pro návštěvu tety. Zrovna se tu konaly volby.
Zpitý do němoty jsem bezmocný padl do rukou partičky politických náhončích. Vodili mě opilého a omámeného drogami z jedné volební místnosti do druhé. Donutili mě vždy odevzdat hlas pro jejich kandidáta. Tato část mého života byla ta poslední. Tohle jsem nepřežil.
Zemřel jsem v říjnu, necelý měsíc po narození I. P. Pavlova.
Na mém pohřbu byli čtyři lidé
Je zajímavé, že stejně jako celé moje dílo byl i můj konec skutečnou, až paradoxně groteskní tragédií. Představte si, že i náhrobní kámen, který měl být postaven na můj hrob, se po cestě rozbil. Kdo mě pozná, pak ho s ohledem na atmosféru mého díla tento fakt asi pramálo překvapí. Nenapsal bych si to líp.
Víte, kdo jsem?
Prosím, NEpište správné odpovědi pod článek, ale do vzkazů (Michaela Kudláčková), ať mají šanci všichni. Díky. Ceny pro vylosovaného už znáte.
Nový komentář
Komentáře
snad jsem to odeslala správně?
Michaela Kudláčková — #17 myslela jsem to co je tady značený jako mail-vzkaz
tak aspoň já jsem tam odeslala odpověď .
Jitulinka — #16 nnnne do mých vzkazů
honuska — #15 na email
Do jakého vzkazu se to má napsat?
sorry, nějak mi to odešlo 2x
agent007 — #11 jj, Míša ho vždycky ukutí takový hezký, i s tím, na co si dát bacha ../../../images/smiles/sml22.gif../../../images/smiles/sml67.gif
agent007 — #11 jj, Míša ho vždycky ukutí takový hezký, i s tím, na co si dát bacha
jazuzinka — #10 tak horoskop bych si nechala líbit.
agent007 — #7 no cena bude určitě osobní horoskop a možná i nějaká kosmetika
agent007 — #7 to je jedno, vždyt je to zábava
moc smutný příběh,ale nevím o koho jde?
Jaká je cena a kdy bude losování?
jejda.. to je snad jedinej, kterýho znám..
smutný příběh:-( jenže takto dopadlo honě tak významných osobností,škoda jich
Hurá, mám to!
už to také mám
Bezva,Míšo.
Druhý odstavec bych napsala spíš takhle: Narodil jsem se ve Spojených státech ve stejný rok jako CH.D.
krsáný článek, bravo Míšo
docela jsem se zapotila, ale mám to