Byla jsem vdaná pět let, z toho čtyři roky byly horror. Můj bývalý manžel je hysterický psychopat. Jeho podivnost, která se mi zpočátku zdála zajímavá, se šeredným způsobem obrátila proti mně. Hysterické scény byly na tapetě téměř denně a můj bývalý měl zálibu ve výrazech typu: vrazila jsi mi nůž do zad, zrada na naší lásce aj. Svůj žal přirozeně zapíjel litry alkoholu, který občas proložil rohypnolem, takže pak nebyl schopen slova, tupě zíral, padal na sporák a bořil nábytek. Když se naše manželství ocitlo v poslední třetině zápasu o přežití, zjistil, že pokus o sebevraždu má také své kouzlo a hlavně, že mě tím vyvede z rovnováhy. Měl vždy pečlivě připraveno, abych ho stihla zachránit. V celém bytě hořely svíce, hrála teskná hudba, kam oko dohlédlo, byly rozložené fotografie z dobrých časů a mezi nimi předměty, co měly nějakou spojitost s námi. Uprostřed toho trůnil ON. Dramaticky třímal sklenku s rozpuštěnými léky, o kterou se se mnou tahal ve snaze vzbudit dojem, že to myslí doopravdy. Když jsem to po několikrát ustála, přestalo ho to bavit. Pak přišel další šok. Jednoho rána jsem se vzbudila a po celém bytě našla umně naaranžované na kousky rozřezané veškeré moje spodní prádlo. Z lustru visel provázek, na jehož konci se houpala oběšená panenka. Nechala jsem to, jak to bylo, dítěti jsem dala diazepam a zavolala tchýni, co si do té doby myslela, že jsem běhna, která ubližuje jejímu synáčkovi. Když to viděla, kousla se do spodního rtu, sice nic neřekla, ale myslím, že mne pochopila. U rozvodu se bývalý rozplakal a třásl se po celém těle a protože soudce byl chlap, za všechno jsem mohla já. A mně to bylo jedno. Myslíte si, že tím to skončilo? Kdepak – KUNG-FU legenda pokračuje…

Reklama