Zdravím a přeji krásný den.

Zda se můj manžel podobá mému otci? Dá se říci, že ano.Je šikovný na vše, co je potřeba udělat, udělá,do všeho se pustí, vše opraví, předělá, kde je potřeba chlapské ruky, je za ním práce vidět, až ho občas obdivuji, vzhledem jeho zdravotnímu stavu.

Manžel je po těžké mozkové mrtvici, ze které se doslova zázrakem dostal, jak se vyjádřili lékaři, přímo zázrakem. Při převozu do nemocnice, mi lékař od sanitky řekl,, do předu vás připravuji na to, že váš manžel, se nevrátí, takový jaký byl". Myslela jsem že se zhroutím při odjezdu sanitky na ulici, věděla jsem co mě asi čeká. Jaké ale bylo moje a to milé překvapení, když za pár dní, šel manžel z nemocnice domů a byl dá se říci celkem v pohodě.Ano následky zůstaly, ale díky bohu, přiměřené, o proti jiným pacientům- prostě zázrak.Půlku těla má necitlivou, musí chodit o fr.holi, ale jinak je v pořádku.

Uběhly 3 měsíce a mozkovou mrtvičku jsem dostala já.Další co píši, již jen z vyprávění mého manžela. Po dvou dnech operace plic, po přechozených dvou zápalů plic, což jsem již také v jednom článku psala a následně 17 dní v kómatu.Byla mi provedena tracheostomie, doslova jsem již byla na lopatě, ze které jsem seskočila.

Ale chci psát o tom, jak můj manžel, sám se sebou měl co dělat, ale denně byl na ARU a denně do mě,jak se sám vyjádřil, doslova hučel-mluvil a pevně věřil, že mi probudí, ač mu primářka ARA řekla,,já se divím, že ta vaše ženská ještě žije", dávali mu jenom 2% naději, na rovinu ho připravila na mojí případnou smrt.

Bylo to v roce 2002 v červnu, 30 stupňový vedra, sám byl vyčerpaný, ale nevzdával to.

Když mu lékaři doporučili, aby uvařil silný kuřecí, neslaný vývar, ihned jel, nakoupil a vařil. Ještě večer přivezl a lékaři mi hadičkama dávali vývar, který jsem prvně vyzvrátila, ale dali mi ho znovu a já prý vypila 50 ml., což byla dobrá známka.Toto dělal denně až jsem se probudila.

Do nejdelší smrti, si budu pamatovat větu,,Věruško, víš kdo jsem? Tvůj Bobíček", mimochodem přezdívka o které jsem již také psala.Byl to ten nejkrásnější den pro mého muže, vidím to, jako kdyby to dneska bylo, plakal, jeho slzy mi skrápěly obličej a já byla šťastná, aniž bych si uvědomovala, co vše mám za sebou. Jedno mi bylo jasný, že to nebylo až tak jednoduchý.

Od toho dne mu dovolili, mi nosit vařená jídla, na které mám zrovna chuť a manžel opět obětavě, nakupoval, vařil a jídlo mi vozil.Musel být nesmírně unavený, jeho zdravotní stav ještě nebyl natolik v pořádku, ale on na sobě nedal nic znát, prostě choval se jako Chlap, musím napsat s velkým CH, protože málo který chlap, byť i zdravý, by byl tolik obětavý.

Na ARU se musí zvonit na zvonek, byly tři hodiny odpoledne a zvonek zvoní, slyším sestru,,to bude pan L., podle něho si můžeme řídit hodinky, ano byl to můj manžel, byla jsem na něj pyšná.

Díky Bohoušku, ty můj milovaný Bobíčku.

Zdraví Věrulinka

Text nebyl redakcí upraven.

Věrulinko, vašeho muže vám leckdo může závidět!

A co se líbí na mužích vám? Pište nám na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama