Blíží se nám advent a s ním i svátky vánoční, přes veškeré své komerční pozlátko dny prodchnuté především původní křesťanskou ideou očekávání příchodu Kristova. A nebo, pro milovníky pohanských tradic, dny oslav slunovratu, germánského Álfablotu či římských Saturnálií, případně Aureliánova Natalis solis invicti - Zrození nepřemožitelného slunce. Případně židovská Chanuka. Vánočním svátkům i jejich pohanským, židovským a křesťanským kořenům se však budeme věnovat ve vánoční příloze. Dnes si budeme povídat o víře.
Jeden z mých nejoblíbenějších učitelů, Erazim Kohák, kdysi prohlásil: „Když se mě někdo zeptá, jestli věřím v Boha, měl bych se ho nejdřív zeptat, co myslí slovem věřit a co slovem Bůh.“ Měl bezesporu pravdu, leckdy je těmito pojmy označováno leccos, především v dnešní době, kdy se o ten „pravý“ výklad přou nejen jednotlivé konfese křesťanské, ale i mnohá jiná náboženství a duchovní směry. Uvědomuji si tedy, že se s tímto tématem pouštím na poněkud křehký led. Hned na počátku a pro zabránění omylům a spekulacím se tedy přiznám - pokud říkám, že věřím v Boha, míním tím Boha a víru ve smyslu křesťanském. Aneb, jak říká jeden můj známý: „Jsem křesťan z dobré židovské rodiny.“
Mnohé z Vás se pod tímto článkem zamýšlely nad tím, jak souvisí víra s náboženstvím. Oba uvedené pojmy lze samozřejmě vyložit mnoha způsoby. Pro jednoduchost vyberu jeden z nich, rozhodně ne jediný správný, v religionistice - vědě, zabývající se studiem náboženství, však často užívaný. Náboženství se podle něj skládá ze tří složek - z věrouky - tedy v podstatě z dogmat a tezí, z kultu - tedy z rituálů a forem uctívání, a z instituce - tedy z určité organizace, v rámci níž jsou přijímána a hlásána dogmata a praktikován kult.
Víra je naproti tomu osobním vztahem, povětšinou k čemusi či ke komusi nadpřirozenému - transcendentnímu. Musíme přitom rozlišovat dvojí použití slova „věřit“ v českém jazyce. V prvním významu znamená věřit - pokládat hypotézu za platnou. Věřím-li tedy v tomto kontextu v Boha, znamená to, že předpokládám, že hypotéza „Bůh existuje“ je platná. To ještě ovšem neznamená, že v něj věřím ve smyslu řeckého pistis - víra, důvěra, věrnost. Věřit v Boha v tomto, v podstatě křesťanském, kontextu znamená důvěřovat, vkládat svůj život do Božích rukou.
Starozákonní víra Židů v Boha se týkala právě oné důvěry - Židé, stejně jako všechny tehdejší národy, ani v nejmenším nepochybovali, že bozi existují. Byli pro ně stejně skuteční jako kameny na cestě a písek v poušti. Otázka stála jinak - budou tomuto konkrétnímu Bohu, Bohu Abrahámovu, důvěřovat? Svěří osud svůj a svých synů do jeho rukou? Je dostatečně mocný, aby je ochránil před bohy jiných národů? Uzavřou s ním smlouvu? A Židé tak učinili a smlouvu s Bohem uzavřeli (ačkoliv teologičtí rejpalové by samozřejmě mohli namítnout, že to Bůh uzavřel smlouvu s nimi, on si je vyvolil, ne Židé si vybrali Boha, tak jako tak se to neobešlo bez aktivního souhlasu Židů - smlouva není jednostrannou záležitostí).
Ve stejném duchu důvěry se nese i vztah křesťanů k Bohu, ačkoliv v křesťanství je Bůh už jednoznačně tím jediným (pro rejpaly - ano, trojjediným) existujícím božstvem. Ale i polyteistické (tedy více bohů uznávající) systémy v sobě mají silný prvek důvěry, a zdaleka nejsou prosty osobního vztahu ke konkrétním božstvům. V mnoha z nich, stejně jako v křesťanství, je to dokonce vztah nejosobnější - láska. To až moderní věda a humanismus s sebou přinesly úplné zpochybnění boží existence a postavily otázku jinak - víra nebo ateismus?
P.S.: Na fotkách je jedna z katedrál, které mě uchvátily - Southwark Cathedral v Londýně.
Jak jste na tom Vy, ženy-in?
Věříte, že Bůh existuje? Nebo jste ateistky?
Důvěřujete Bohu?
Nebo věříte v něco úplně jiného?
Jaké jsou vaše zkušenosti s vírou?
A jaké s náboženstvím? A s církvemi?
Patříte k nějaké církvi?
Co si myslíte o církvích v ČR?
Považujete církve za přežitek?
Nebo si myslíte, že víra mimo církev neexistuje?
Podělte se o své názory a zážitky na redakce@zena-in.cz a vyhrajte!
Nový komentář
Komentáře
Jesem nebo nejsem věřící? V Boha? Asi ne. V sebe? Asi ano. Nedá se říct, že bych byla ortodoxně věřící, ale věřím tomu, že něco mezi nebem a zemí existuje.
Nejsem věřící,ale stačí když vstoupím do chrámu páně a mám pocit,že do mě vstoupila síla i víra zároveň,takže nevím co to je,ale věřím,že existuje něco co nás všechny nějakým způsobem převyšuje.Ať už je to víra a síla v lásku,sama v sebe nebo v druhé.Je přeci fajn v něco věřit,nemyslíte?
www.andelesvetla.cz:
kdo je Ho/Ji?
aninas: ???
Canadian: Grygar neni ani profesor ani docent
ale pouze Dr.
Vivian: a co pripojuje? Ne kdo. Pripojuje - Bozskou esenci(ta Bozska esence), Substanci lidskou(ta Substance lidska) a prirozenost Bozskou(ta prirozenost Bozska).
Spise by tam melo byt - pripojujice je (ty esense, substance, prirozenosti)
www.andelesvetla.cz: máš tam blbě přechodník, "připojujíc" je tvar pro ženský rod, v mužském rodě je to správně "připojuje".
Ten článek je zlehýnka o ničem. Tak trochu hospodská úvaha. Diskuse mnohem zajímavější - ale připadá mi, že lidi o víře nepřemýšlí. Bible, kupříkladu, je dost komplikovaná záležitost i bez toho, co se na ni navěšelo v průběhu dějin za výklady... zjednodušeně řečeno je to směs mýtů, zákonů, seznamů prádla, dějepisných esejí a bůhvíčeho s tím, že někde se přímo v textu mísí několik verzí téhož, takže ten, kdo se odváží říkat, že křesťanství je pakáreň, protože Bible si protiřečí, je velmi odvážný a zároveň nic nechápe.
BOhužel, vnímání víry přes církve a církví přes mediálně viditelné záležitosti je nanic, vede to akorát ke zmatení. Osobně bych doporučovala studium středověké filosofie, spousta toho vyšla v překladech a navzdory o tom, co si většina lidí při spojění slov filosofie a středověk pomylsí, je to příjemné počtení - spousta autorů má krásný literární styl, středověké nadšení pro třídění věcí tomu dodává srozumitelnou strukturu..... ale není to čtení jednoduché, to nepopírám. Takže pro ty, koho nebolí myšlenková činnost, silně doporučuju spisek De tribus diebus (je to latinsky a česky, nebojte) od Huga ze sv. Viktora, ten dokazuje existenci Boží na základě existence krásy.
V Boha věřím, důvěřuju mu. Zkušenosti s vírou mám dobré, s církví různé, ale přesto se k církvi hlásím, do kostela chodím, svátosti přijímám.
Galadriel: "priroda je pro me chram" podepisuji.
V Boha věřím a církev se mi protiví.To snad stačí.
tornado-lou: to není v rozporu s empirií
podle současných antropologických teorií je altruismus člověku jako druhu vlastní a pomáhá mu přežít
Nejintenzivneji pocituji "ono neco" ve starem lese nebo na brehu more, takze priroda je pro me chram
Canadian:
Galadriel:
taky mi Bible nesedla (citlivi jedinci prominou, ale prisla mi prvoplanova a spekulativni - spousta lidi si ji vysvetluje jak se jim hodi), z vrchu organizovane cokoliv se mi prici a "nase cirkev je psravna, ostatni lzou" snad netreba komentovat. A ne vsechny nabozenske principy jsou organizovany v cirkvi. Nastesti...
Vivian: hezke a vystizne.
jinak ja v rozporu s empirii verim v to, ze se vyplaci byt slusny k ostatnim nezabijet, nesmilnit, nekrast a nezadat manzelky blizniho sveho.
Mickey Mouse: a je pro tebe rozdíl mezi "nadpřirozeným" a "nepřirozeným"?
Mickey Mouse: když tak čtu tvoje slova, tak mě napadá, co to vlastně přesně je ta tzv. "přirozenost"...
Vivian: Nadpřirozené je to, co není v souladu s přirozeností člověka. To znamená, že to zůstává v souladu s přirozeností přírody. Ale pro člověka nekteré záležitosti fakt nejsou přirozené (levitace, chůze po vodě, žití bez příjmu potravy, uzdravování nevyléčitelně nemocných).
Vivian: Howg, jak by řekl rudý bratr Vinetů
.