Tisíckrát jsem jela kolem a obdivovala nádherný pohled na bělostnou kapličku, důstojně trůnící na prudkém svahu s keříky vinné révy. Krásný pohled v jakémkoli ročním období. Vždycky jsem si při pohledu na něj představovala, že jsem spíš někde na jižní Moravě nebo třeba v Itálii...
Kapli svaté Kláry nechal postavit hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka spolu se svým zámečkem. Hrozny na zdejší vinici se tu ale sklízely mnohem dříve, pravděpodobně už za vlády Václava II.
Karel IV. nařídil všechny jižní svahy osázet vinnou révou a navíc zřídil tzv. perkmistra - tzn. zvláštního úředníka nad vinicemi. Osvícený panovník tak učinil v roce 1358 a perkmistři od té doby fungovali v Praze rekordně dlouho - až do roku 1848. V Praze bylo vinic poměrně hodně, ubývat začaly až začátkem 19. století.
Dnes jich máme už jen pár - mimo zmiňované památkově chráněné svaté Kláry, jsou to ještě Arcibiskupská vinice v Modřanech, Máchalka ve Vysočanech, Grébovka na Vinohradech a Salabka v Troji.
Letošní vinobraní se povedlo, bylo krásně slunečno a teplo, jihomoravskou atmosféru dokreslovala i cimbálová muzika. Když jsme se tísnili v davu dychtícím po burčáku a stáli frontu na grilovanou klobásu,
Vinice svaté Kláry byla původně spojena se zámečkem. Právě tady se také hrozny zpracovávaly v ohromných sklepích, do kterých zajížděly celé povozy. Kapličku zasvětili svaté Kláře proto, že byla patronkou hraběnky Šternberkové. Vinice se pod kapličkou pěkně vyjímala až do roku 1925. Tehdy zaznamenaly úředníci katastrální správy změnu na zahradu. Vinná réva se tu začala znovu nesměle vynořovat až na počátku padesátých let. Současnou podobu získala v 70. letech.
Díky tomu, že svah, na kterém se vinice vypíná, je velmi prudký a nejsou zde žádné terasové úpravy, musí se ošetřování i sklizeň hroznů provádět ručně. V současné době spravuje vinici pražská botanická zahrada, která se snaží o její obnovení - vysazují se nové sazenice.
Když jsme se dostatečně občerstvili burčákem, vyrazili jsme na průzkum. Objevili jsme, že ve viničním domku, jehož stáří dokumentují listiny z 19. století (odborníci ovšem odhadují , že je mnohem starší) najdou milovníci vína bohatě zásobenou vinotéku. K mání jsou jiskřivé moky z Čech, Moravy ale i ty zahraniční.
Ale pozor. I přesto, že máte chuť se vrhnout na vinný keřík a ochutnat lákavě orosený hrozen, který vyhlíží tak předpisově, že by od minuty mohl zdobit nějakou televizní reklamu, zdržte se toho. Veškeré hrozny jsou totiž chemicky ošetřeny, a tak by následkem vašeho soukromého vinobraní mohlo být i něco mnohem horšího, než je bolavá hlava z přemíry burčáku...
Nový komentář