Už jako holka jsem milovala Vinnetua - Pierre Brice. Měl tak kouzelné modré oči. Byl opálený, na tu dobu už i vypracované tělo.
 
Tenkrát republikou vládla vinnetoumanie. Obrázky, trička, indiánské motivy - prostě všechno možné  a nemožné na čem byli tehdejší indiánské idoly.
 
Když Vinnetou zemřel, tak jsem šíleně brečela několik dní a nenechala si vymluvit, že herci doopravdy neumírají. Dnes se tomu usmívám, jak byl člověk naivní. Ale to k dětství a idolům patří. 
 
Dodnes i když mi je 48 se dívám na všechny jeho filmy. A stále se mi líbí. I když už je z něho muž v letech ty modré oči mě vždy dostanou.
 
Bohužel jsem se s ním nikdy osobně nesešla. V pubertě jsem si představovala, kdybych ho potkala, co bych mu řekla. Učila jsem se i kvůli tomu němčinu, jela jsem na výměnný tábor do NDR.
 
Ale kvůli svému idolu jsem němčinu v životě nepoužila.
 
hernajs
 

Teda hernajs. Vinnetou, jak já na něj mohl zapomenout. To snad ne! Ta síla, ta spravedlnost, ta vytrvalost ta svoboda... Olda Šetrnej byl taky dobrý, ale Vinnetou byl Vinnetů...
 
Tuhle vzpomínku prostě musím odměnit.
A posílám ulítlou kabelčičku Evy R. Spolu s hodinkama s vodotryskem.
 
A další výherkyni přibalím glóbus Jižních Čech.
Reklama