„S Tomášem jsem se seznámila před rokem a bylo to přes seznamku. Věděla jsem, že se mu budu líbit, protože mě zbožňoval už na fotkách a já nejsem ten typ ženy, která by si potřebovala něco dokazovat tím, že si fotky upraví. Mě naopak jeho fotky úplně nepřesvědčily o tom, že se mi bude líbit, a tak jsem se nechala jednoduše překvapit. Stalo se ale to, že Tomáš byl ve skutečnosti mnohem hezčí, než jsem čekala. No a tam to všechno začalo,“ popisuje Dominika.

Foto: Shutterstock
V Dominice se začal postupně zabydlovat pocit, který do té doby neznala – žárlivost. Myšlenky na to, že by jí mohl někdo Tomáše odloudit se staly téměř nesnesitelnými a Dominika se tak uchýlila k jedné ne příliš pěkné praktice.
„Asi jsem byla zvyklá, že ve vztahu jsem já vždy ten tzv. „spokojitel“ a můj přítel zase „polepšitel“. Bylo to skvělé v tom, že jsem se nemusela trápit myšlenkami na to, že by mě přítel opustil. Jenže s Tomášem jsme takový vyvážený pár. Já prostě v hloubi duše vím, že by mě nikdy neopustil, protože ve mně má také výhru, ale na druhou stranu vidím, jak se mi po něm ostatní holky dívají. Náš vztah samozřejmě není jen o vzhledu. Řekla bych o sobě, že mám docela rozhled, a navíc jsem dost sportovně založená. Tomáš je zase přirozeně vtipný a extrovertní, takže je s ním vždy velká zábava. Co nám ale ve vztahu chybí, je důvěra. Nikdy bych se nesnížila k tomu, že bych se ho zeptala, jestli se mu líbí nějaká jiná nebo s kým si píše. Na to mám svou hrdost. Co ale pravidelně dělám, je to, že mu občas nahlédnu do telefonu, protože navzájem známe svá hesla. Nebo dříve to bylo občas, dnes už to dělám s nějakou pravidelností. Nikdy jsem tam samozřejmě nic nenašla a taky se trochu stydím, že to dělám, ale ten pocit uklidnění, který mě vždycky naplní poté, co zjistím, že si nepíše s nikým podezřelým, je k nezaplacení. Mám ale obavy, že se z toho stala nějaká moje závislost. Zkrátka s tím nedokážu přestat. Telefon mu prolézám co týden a přestávám se poznávat. Bojím se, kam až to zajde. Možná bych od něj potřebovala slyšet nějaké ujištění, ale neumím si o to prostě říct,“ zakončuje Dominika.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj info: Respondentka Dominika
Nový komentář
Komentáře
Kdo se snizi k porusovani listovniho tajemstvi, je obycejny zlocinec.
Ze ma hrdost? Ale kdepak, prave se priznala k tomu, ze to neni hrdost, to je namyslenost a arogance. Je to obycejna zakomplexovana nula.
Autorka tvrdí, že má svoji hrdost ale zároveň to hned zapře.
Pokud se někdo, chová takovým způsobem k partnerovi, tak už mu moc hrdosti nezbylo.
To už se nedá číst. Další tele.
Další trapka, kde vy taková esa berete
Dominika, to je tedy výhra, takovou by chtěl každý... Na jedné straně namyšlená princezna na druhé straně zakomplexovaná káča. Je super, že má tu svojí hrdost a nikdy by se nesnížila k tomu, aby se Tomáše přímo zeptala na pocity, které jí trápí. Ale když potřebuje, tak hrdost zahodí a udělá ze sebe migoně, který prolustruje partnerovi telefon. Už jen stačí párkrát vyrazit na kontrolu, jestli je opravdu tam, kde tvrdí, a bude to dokonalé! Tomu tedy říkám partie

Přeji mnoho zdaru do dalších společných prolustrovaných týdnů, možná za chvíli spíše dnů
Jak trapné....
Ano, chce to odborníka.
utíkej, Tomáši, utíkej
Nechápu. Právě proto mají ta elektronická zařízení různé způsoby zabezpečení. Heslo, PIN, otisk prstu, obličej majitele, co já vím, co všechno. To je věc, která se nesděluje nikomu. Nikdy. Žádné "navzájem známe svá hesla", to se nedělá. Chceš moje heslo? Bezva, varoval/a jsi mě, že něco není v pořádku, takže vím, že si mám dávat pozor. Ale heslo ti neřeknu a tvoje znát nechci. Nelíbí se ti to? Támhle jsou dveře. Kdybys mě miloval, tak mi to heslo řekneš? Vydírání, neřeknu, odchod. Kdo nemá co zatajovat, tak nemůže mít problém říct heslo - zase vydírání, každý člověk má mít svoje soukromí, bez ohledu na to, jestli má co tajit nebo ne. V krajním případě - ale to je už zoufalství - to heslo sice po nátlaku a citovém vydírání prozradím, ale okamžitě ho změním, než se ten druhý stihne podívat. Ovšem to je už důvěra v kopru a vztah na rozchodu.
Tomáš nic netuší ale doma má žárlivou partnerku a až to zjistí bude pozdě. Jestli se její žárlivost rozjede do větších parametrů, už teď mi ho je líto. Pokud i Dominika ví že je s ní něco špatně a chtěla by s tím něco dělat zkusila bych odbornou pomoc.
Tomáši, utíkej. Utíkej rychle a daleko.
Chudinka