Už jsem se zařekla, že nebudu redakci přetěžovat svým bombardováním a už je to tady zas. Copak člověk odolá, když je tu zas pěkné téma.

     Můj bráška je o tři roky starší a jen jsem rozum začala brát, hup a už mě měl na krku. Neměl to chudák se mnou lehké. Snad až tohle bude číst, bude cítit lehké zadostiučinění. Od mala mě, neuhlídatelný živel, musel hlídat a všude vodit s sebou. Vždycky byl trochu při těle a musel se třeba vyrovnat s tím, že když se hrál fotbal, kluci si vybrali do hry mě, klukoholku, a on zůstal sedět jako náhradník. Jen jednou měl šanci, ale já, dotčená ve své pýše, jsem ho vztekle trefila skobičkou do nohy, neboť i do mé výbavy patřila tato oblíbená nebezpečná hračka. Každý den kvůli mně chodil pozdě do školy, protože jsem se hrozně loudala. Dokonce mě ze zoufalství tlačil do kopečku, abychom šli rychleji. Když jsme se plavili na kánoji, kdo vypadl z lodě do bahna? On. Šlápla jsem totiž při střídání na stejnou stranu. Kdo mě zachránil, když jsem se topila? Můj zlatý bráška.

     Jen jednou se mi podařilo alespoň částečně vrátit to, čím jsem mu byla zavázána. Šplhali jsme se po skalách, samozřejmě zvětralých, nebezpečných a bez lana a těsně po vrcholem nebylo kudy kam. Nebylo se čeho chytit, kam stoupnout. Tehdy si mě můj bráška vysadil na ramena postrčil mě nahoru. Chytla jsem se  s u c h é! trávy a vytáhla nahoru. Tam jsem si sundala tepláky, vyrobila z nich lano a na něm vytáhla svého o téměř 30 kilo těžšího brášku. Dodnes nevím, kde jsem na to vzala sílu, protože v té době jsem vážila necelých 40 kilo (na rozdíl od dneška). Samozřejmě doma ani muk.

     V době dospívání musel se mnou chodit na zábavy, aby mě ohlídal. Taky to neměl jednoduché. Za prvé si nejsme podobní, takže když jsme tam byli spolu, vysvětloval potenciálním objevům náš příbuzenský vztah a ještě se se mnou dělil o finanční podporu od babičky.

    Dokonce může za to, za koho jsem se provdala, protože když jel domů na opušťák z vojny, došly mu peníze, on si je půjčil od mého budoucího manžela, ten ho pozval na večer na diskotéku, brácha mě vzal s sebou a… Dodnes mu dluží tu korunu a tvrdí, že to je jejich rodinné pouto. Občas mi na chvíli pohlídal děti, když jsem potřebovala nakoupit, báječně si s nimi rozumí a blbne s nimi. (Když hlídal naši Janinku, v nestřežené chvíli mu ohlásila, že „číhá“, tak ji nechal číhat a ona si v blonďatých kudrnkách vystříhala pruh 5x10 cm!).

     Když nám zemřela maminka a bráška se neoženil, stal se mým čtvrtým dítětem. Vozí mi špinavé prádlo, svoje dílka k ohodnocení (báječně maluje obrázky a skládá fantastické texty k písničkám) a jsme schopní o čemkoliv diskutovat při kafi až do rána. Já mu vyhrožuju, že ho dám do televize do pořadu „Chcete mě“, on tvrdí na co by měl děti, že mu stačí bohatě ty moje a ty ho berou ne jako strejdu, ale staršího bráchu.

   To je můj  nepraktický, ale báječný bráška. 

Vikina007

 

Milá Vikino007, to je krásné... moc díky za tvůj příspěvek. :o))

A vám ostatním připomínám dnešní téma - bavíme se o sourozencích, místech, která máme rádi, i o chvílích, kdy jsme si sáhli na dno svých sil. Jak to vše spolu souvisí, se dočtete v článku Vlastní bratr mě chtěl zabít.

Pište mi na náš redakční mail redakce@zerna-in.cz . Těším se na všechny vaše příběhy. A připomínám, že ani dnes nebudete ochuzeni o soutěž! A nebojte, nebudu vás trápit morseovkou jako Radek Kříž! :o)))

Reklama