Teda profesionální plačka by ze mne být nemohla, ale jsou situace, kdy se rozpláču spolehlivě. Hlavně, když jsou v hlavní roli  děti nebo zvířátka, nějaký sentimentální láskyplný příběh je až třetí v pořadí. Nezáleží mi na tom, jestli je to skutečnost, knížka nebo film, dostane mě to skoro vždycky. Ještě když je venku hnusně, prší, je zima, padá na mě deprese a cítím se menší a menší a menší……..

Ve filmu můžou téct potoky krve a padat jedna hlava za druhou a mě se to ani nedotkne, a navíc takové filmy nevyhledávám, ale běda, když tam někdo ubližuje zvířátku. Z dokumentárního filmu o týrání dětí jsem dokonce měla takové malé soukromé trauma, ale u toho měl slzy v očích i můj manžel. Mám také zážitek, že u filmu „Lassie se vrací“, při scéně, kdy po všech peripetiích Lassie čeká před školou opět na svého malého páníčka, nás u televize plakalo všech pět. S dětmi jsem si poplakala i u filmu Nekonečný příběh I., kdy kůň Artex propadá beznaději,  potápí se do bažiny a Atrej ho přemlouvá slovy, že ho má rád. Stejně mi víc zahrají na city povedené filmy pro děti než slaďáky pro dospělé.

Svého času jsem četla knížku „Láska je jen slovo“ od Johanna Simmela. Jsem knihomol, ale jestli mě kdy nějaká knížka dostala, byla to tahle. Můžu říct, že jsem ji přečetla jedním dechem během 24 hodin a už asi nikdy nedostanu odvahu přečíst si ji znovu. Brečela jsem nahlas při cestě vlakem a bylo mi úplně jedno, jestli se na mě někdo dívá.

Čím jsem starší, tím méně ráda vidím nebo čtu dojímavé příběhy, protože bych řekla, že mě to šíleně duševně oslabuje. Asi už na to nemám nervy a vědomě se hlubokým příběhům vyhýbám. Zvlášť když ve světě je toho smutného a tragického v poslední době až až.

Radši si dál budu hrát na bezstarostnou jízdu a sbírat sílu na ty drobné boje a války s úřady a lidskou hloupostí, milovat svou lidskou i zvířecí rodinu. 

P.S. Příští týden má být nádherné sluníčkové počasí.

Vikina007

Pane Bože, Vikino... jojo. Lassie se vrací. Připomněla jsi mi to... taky jsem u toho bulela a i teď mi malounko zvlhly oči, jak jsi to popsala. A Láska je jen slovo... k tomu snad ani není potřeba nic dodávat.

Ale - v poslední době mě lehce a velmi příjemně dojme ještě jedna věc... Možná, že tušíš, která. Pokaždé, když mám editorskou službu a vyhlásím nějaké téma, jeden z prvních příspěvků do redakčního mailu je vždycky od tebe. Přiznám se, že dneska, když jsem mail poprvé otevírala, sama se sebou jsem se vsadila, jestli v něm bude něco od tebe. A vyhrála jsem. Bylo. A já mám díky tomu hned lepší náladu. :o))

A protože jsi dívka pracovitá, poctivá a šikovná..., tak já si tak trošku zištně pojistím Tvé budoucí maily. Protože bych o ně skutečně nerada přišla. A posílám ti malý dáreček, jen tak pro radost a pro hezčí den a pro úsměv na tváři. A jestli mi napíšeš, že ses teď teda opravdu regulerně dojala, tak ti povím jedno - já už teda bulím. Fakt. Tak se ke mně přidej... Ve dvou se to lépe táhne. :o)))

S díky za všechny tvé minulé, současné i budoucí příspěvky se s Tebou...a nejen s Tebou..pro tento okamžik loučí

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY