První čtenářkou, která se rozhodla přispět k dnešnímu tématu, je PBD. Jak píše, má s rodiči krásný vztah, i když to nebylo vždycky takové. Proč? To už se dočtete v této novince...

Čtenářka PBD bojovala s rodiči hlavně v pubertě, dnes ale ráda jezdí na „rodnou hroudu“...

Zdravím Vás,

jaký je můj vztah s rodiči? Vynikající:) Ale byly doby,kdy to tak růžové nebylo.Nebyla to vina rodičů,ale má..Pod náválem puberty sem opravdu nebyla žádný andělíček,a naši prostě nic nechápali,nedalo se s nima mluvit-jenže realita byla jiná.To se mnou se nedalo mluvit,to já nic nechápala..Ale naštěstí nic netrvá věčně a dnes už vím,jakej sem byla sígr,jak jsem naše dovedla potrápit.Dnes si uvědomuju,že měli vždycky pravdu,ale já to prostě nebyla schopná/ochotná pochopit.

Vážím si toho,co všechno pro mě udělali,a že neztráceli trpělivost,a že mi pomohli,že mě vychovali -a hlavně díky dnes mužu být  takovým člověkem,jakým jsem.Našim jsem za vše poděkovala-dodnes si pamatuju,jak jsem si chystala takovou malou řeč..a jak sem mamku dojala k slzám.Omluvila jsem se za vše našim a i když čas nevratím,vzpomínky nevymažu-tak naši za mým pubertálním já udělali tlustou čáru.A za to jsem velmi ráda.

V dobách temna (puberty) jsem si snad stokrát říkala,že až jednou budu mít děti,že budu určitě lepší rodič než naši..A dnes si říkám,že bych jednou chtěla být jako oni,že bych chtěla,aby i mé děti měli tak užasné,chápající,trpělivé a milující rodiče,jako mám já a sestra.

A jak často jsem v kontaktu s rodiči? V telefonickém či eSeMeSkovém tak jednou za dva tři dny..Někdy si voláme jen proto,aby jsme si řekli jak se máme(zpravidla po zprávách na Primě:) a jindy zas potřebuju poradit-a to jednomu z našich zvoní telefon asi tak minutu po tom,co zjistím,že prostě potřebuju mamku nebo taťku na telefonu.. Vzhledem k tomu,že jsem se odstěhovala cc 100 km od rodné hroudy,tak osobní kontak není tak častý jak bych chtěla.Ale každý měsíc si všichni najdeme čas (my,sestra s přítelem a naši) - a to pak jedeme na víkend na rodnou hroudu.Občas něco zajedeme na výlet,občas si zahrajem nějakou hru,občas zajedem všichni někam posedět a nebo jen třeba všichni koukáme na telku..Ale hlavně si povídáme-prostě si užíváme rodinné pohody v 6-ti:)

Jsem vděčná za to,jakou užásnou rodinu mám:)

S pozdravem
PBD

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

  • Jak často se vídáte s rodiči?

Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.

Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.

Merci

TÉMATA:
PŘÍBĚHY