Dnes pokračujeme v našem tématu "Víkendové děti". Příběh čtenářky, která si přála zůstat v anonymitě, dokazuje, že se někdy i přes veškerou snahu nepodaří vytvořit a udržet hezké vztahy mezi novými partnery a dětmi z předešlého manželství.
"Blíží se víkend a s ním myšlenka na to, že k nám přijde Břéťa – syn mého přítele. S mým přítelem žijeme společně rok a zhruba rok před tím jsme se navštěvovali. Během prvního roku, kdy ke mně docházel, postupně brával svého syna k nám. Já mám dva kluky, je jim 18 a 8 let.
Děti mám ráda, a tak jsem se snažila, aby se i Břéťa cítil s námi dobře. Povídali jsme si, přišel se i přitulit a také pohlazení nebylo žádnou výjimkou. Je mu 13 let a je „veliký“ - má 82 kg, je ve znamení Berana a i se tak skutečně chová. Tvrdohlavý a neústupný ve svých postojích a názorech a jeho „to neumím“ – na to, že si má ohřát párky na kamnech nebo zamést chodbu, mě vyvádělo z míry, někdy to bylo velice těžké, ale i tak jsem ho brala jako svého.
Moji kluci jsou samostatní a dobře vychovaní, i když jsem s nimi byla 5 let sama a nad Břéťovo chováním často kroutili hlavou. Kluci ho moc rádi nemají, protože jim neustále dokazuje, jak je „chytrý“ a vynucuje si pozornost - především staršího syna, kterému to zrovna není vhod, má rád svůj klid ... a na mladšího neustále žárlí a odstrkuje ho od nás (mě a mého přítele), což by se dalo pochopit, ale malému to je líto, a tak začaly vznikat mezi kluky třenice. Došlo to až tak daleko, že dnes klidně řekne malému, že ho nesnáší, ačkoliv jsme se mu snažili vysvětlit, že je máme rádi všechny stejně, je „podporován“ svou matkou a znepříjemňuje nám čím dál tím více život.
Zhruba před půl rokem ale přišla rána, která můj vztah k němu naprosto změnila. Po víkendu stráveném u nás v relativní pohodě nám zavolala jeho matka, jak se to k němu chováme, že u nás nedostal ani najíst a že ho můj starší syn zbil a že je samá modřina a můj mladší syn, že je akorát rozmazlený fracek, který si na něj dovoluje, a že se mu jeho otec o víkendu nevěnuje. Studená sprcha!!!!
Břéťa k nám dochází mimo víkendy i každý čtvrtek, a tak jsme čekali, až přijde, a sedli jsme si celá rodina, že si to vysvětlíme. Břéťa vše popřel, modřiny měl z pátečního tělocviku a najíst u nás samozřejmě dostal. Bylo mi zle z jeho lhaní. Starší syn řekl, že od něj dostal facku, že byl drzý a nadával mu, což Břéťa přiznal, nejvíce jídla z celé rodina sní právě Břéťa, taky je ho kus. Když jsem se ho zeptala, proč mámě lže, neodpověděl, jen se na mě koukal pohledem, co po něm pořád chci. Po půl hodinovém rozhovoru se ho jeho otec zeptal, co jsme si řekli, a on odpověděl, že neví, a to byla poslední tečka.
Ve mně se něco zlomilo a já od této chvíle už nedokážu být na něj milá a laskavá, jak jsem bývala dříve. Na víkendy s ním se netěším a bojím se, co bude, co si na nás zase vymyslí, co řekne své matce a ta udělá zase dusno u nás. Už mockrát jsem se ptala sama sebe, proč lže? Nám i mámě. Proč, když se měl s námi dobře? A taky se ptám sebe, proč mu neumím odpustit a vidím čím dál více jeho hrozné chování a finanční využívání táty, nic jiného po něm nechce než jen peníze. A mně je z toho všeho smutno na duši."
Příští pondělí budeme v tomto tématu pokračovat. Dozvíte se, jak se dá zvládnout tzv. střídavá péče.
Své zkušenosti s problematikou "víkendových dětí" mi můžete stále posílat na e-mail meryl@zena-in.cz. Za všechny Vaše názory, podněty a příběhy děkuji.
V průběhu dnešního dne si budete moci přečíst i další vaše příběhy na toto téma. Čeká na vás vyprávění ženy, která si s dětmi svého partnera rozumí, a všichni společně tvoří bezvadnou partu.
Sledujte Žena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Feng: Mám to podobně, taky mě vždycky na ženatém nebo rozvedeném tento fakt předem odradil.
Je zajímavé, když rozvedu to, cos psala níže - že ženy mají problém srovnávat se s potomky svého partnera, které má s "cizí ženskou"... protože (alespoň ze svého okolí) jsem získala zkušenost, že opačně (muž a ženini potomci z předchozího vztahu) to chlapům nedělá zdaleka tak velký problém. Čím to bude?
7kraska:
Ono je rozdiel uvedomiť si a vyrovnať sa s faktom naozaj, vo svojom vnútri ( a to som mala na mysli) alebo len na vonok presviedčať samu seba, že však to nejak dopadne. Našu vnútornú neistotu prezradí naša neverbálna komunikácia a deti majú talent to najlepšie vycítiť.
Ja už si od istej doby idealizmus u ľudí nepestujem. Ono je fakt potom človek realitou otrasený.
Jenny a Avrilka, mate pravdu, je treba si to uvedomit vcas a kdyz si s partnerem zacnu, vyrovnat se s faktem, ze ma deti. Jenze znate to, ze zacatku si to clovek maluje ruzove, je to jako se zamilovanosti do partnera, deti jsou roztomile (to jsou skoro vsechny deti), napred se projevuji dobre (jsme jim zatim cizi, netroufnou si na nas a netravi s nami taky tolik casu), ale pak prichazi vsednost, vyprchava zamilovanost/roztomilost, odhali se realita, vyskytnou se treci plochy a vznikne problem. Krom toho taky casem zacneme videt chyby na partnerovi - jejich tatovi. Takze napriklad misto zajimaveho sexy muze s roztomilou holcickou mame doma lenocha s rozmazlenym frackem. Ale to je proste zivot, existuje snad nekde neco idealniho? Jsme snad my uplne idealni? Lze to brat jedine s nadhledem, bud jde o zivot nebo o h., nemusime mit doma dokonale naklizeno, nutit deti jist jen ovoce, zeleninu a domaci stravu misto hamburgeru, vest je k poslechu vazne hudby a cteni hodnotnych knih misto hrani pocitacovych her. Nakonec i na tech pocitacovych hrach lze najit treba historicke nebo kulturni souvislosti, o kterych si muzete s ditetem povidat, a hamburger zase usetri cas, kdyz se jede na vylet treba na hrad. Hlavne at si navzajem nedelame pakarnu, snazme se spolu co nejlepe vyjit, zivot je kratkej a nez se nadejem, bude dite dospele a my stari.
7kraska: ja myslím, že si si odpovedala sama a celkom dobre.
Ak si bere niekto partnera, ktorý už má deti, tak sa jednoducho musí s tým vyrovnať a zobrať ako fakt, že krv nie je voda a partner sa bude venovať SVOJIM deťom z predchádzajúcich manželstiev a vzťahov ( nemanželské deti).
A buď dokážem najsť nejaký ustutočniteľný kompromis ohľadom návštev a jeho starostlivosti o jeho deti alebo ho nenajdem ( resp. akýkoľvek kompromis ide pod moju sebaúctu) a potom nemá zmysel sa viazať na chlapa so záväzkami. To by totiž viedlo len k napätým situáciam a nervákom. Rozhodne nie k druhej šanci viesť šťastný partnerský život.
7kraska: souhlas ....mně akorát přijde, že ty ženy, které jsou teď tak hrozně zklamané z víkendových dětí, si asi vůbec neuvědomovaly, do čeho jdou. A o tom to je...zvážit všechna pro a proti a když vím, že mi cizí děti lezou na nervy a nespolknu to ani kvůli miláčkovi, tak si zařídím život jinak...třeba si pořídím náročného koníčka právě na ty víkendy
Kicinka:když se tak strašně chlubíš,jak jsi hrozně šetřivá a jak jsi z domova zvyklá šetřit,tak mi přijde moc divné,že pořád vyhazuješ jídlo do koše.Proč to nezamrazuješ?!I zamražené buchty vydrží minimálně měsíc.Tak to spíš vypadá,že natruc to jídlo vyhazuješ.
Vite, ono se lehce rekne "chlapa se zavazkama bych si proste NIKDY nenarazila", ale v urcite vekove kategorii (kolem 40 let) ma kazdy normalni muz nejaky zavazek (tj. dite). Podle meho nazoru deti nemaji jen ti "divni" nebo mamincini mazankove, kteri se upnuli na mamu (treba vdovu) a ted uz pro ne tezke se prizpusobit jine zene, nebo strasne zamestnani a hodne narocni manazeri, co se nestacili ozenit nebo "nenasli tu pravou" nebo prohaneji mlade kocky (ti vlastne taky asi patri do kategorie "divni"), a jine zvlastni typky. Kdyz zena kolem 35 nebo 40 let zacne po rozvodu nebo pote, kdy ji trochu ujel vlak (treba kvuli praci nebo z jinych duvodu), hledat noveho partnera, tak se proste s jeho detmi v 90% pripadu musi smirit, pokud nechce zustat bez pritele. Samozrejme by pro kazdou zenu bylo idealnim potkat svobodneho bezdetneho kluka jeste pred tricitkou, mit spolu deti, vychovat je a spokojene spolu zit do smrti smrtouci, ale to se bohuzel v soucasne spolecnosti v mnoha pripadech nedeje. Proste vsude jsou nejake problemy. Moje kamaradky se kolem svych 35 let rozvadeji jak na bezicim pasu a uz to jede nanovo, seznamuji se s muzi se zavazky, resi sve deti, jejich deti, nove spolecne deti atd. Ne vzdycky to dopadne uspokojive, jak je patrne i z teto diskuse. Jak z toho ven? Kdyz mam hodne zjednodusit, tak bud si v mladi najit poradneho bezdetneho partnera a s tim vydrzet cely zivot (a pak mluvit o 100%-nim stesti) nebo se smirit s existenci manzela mene poradneho a zaridit si zivot tak, aby to proste nejak fungovalo, nebo se rozvest a pak resit nasledne problemy - bud zustat bez partnera (ale k tomu podle mne neni zena stvorena, ale nechci to tvrdit absolutne) nebo to nejak s tema vsema detma a komplikacema uhrat.
Ale prijde mi jako blbost psat "chlapa s detma nikdy"....to se lehce rika ve 20-25 letech, kdy vypada jako ocividna blbost si zacit s chlapem kolem 35-40 lety, ktery ma deti, ale o 10-15 let pozdeji uz "chlapa se zavazky" resi obrovske procento zen.
Jinak diky zene-in za toto tema. Zatim jsem na toto tema nikde nic necetla a pritom se fakt tyka spousty lidi - zen, deti a muzu. Zaplatpambu muj ma syna (13) bezproblemoveho, komunikativniho, sikovneho, socialne inteligentniho, ktery se na mrnavou segru, co ted cekam, tesi (ma uz doma od mamy dve mrnave segry z jejiho druheho manzelstvi). Jezdi k nam ob vikend a vsechno klape, uvazujeme o tom, ze se k nam za rok prestehuje kvuli lepsi skole, ale nechci chvalit dne pred vecerem. Tak se vsechny drzte a berte to s nadhledem, pokud mozno.
dalma: podle čeho posoudím, jak se otec dítěti věnuje? Přece podle dítěte....pokud dítě otce navštěvuje rádo a s nadšením, tak je mi fuk, jestli tam třeba umývá nádobí. Ale když si dcera brala s sebou knihu, aby měla co dělat, když ji šouply k těm druhým dětem, tak to mi fakt vadilo.
A jestli má přestat žít.....i ten druhý rodič má přece pořád závazek na celý život (nebo aspoň do dospělosti dítěte)....a jak už jsem řekla, když si narazím chlapa se závazkem, tak si to musím rozmyslet dopředu, jestli budu tak tolerantní a ne se po pár letech rozčilovat, jak hrozně moc se musím přizpůsobit. A musím počítat i s tím, že část výdělku jde na ty blbý alimenty. Když si myslím, že tohle nezkousnu, tak do takovýho vztahu jít prostě nemůžu!!
Kickinka - ja bych do 10 v noci teda žiadnu buchtu nepiekla. Ani vlastnej dcére nie. A vieš prečo? LEBO NECHCEM!
Feng 129- .
Vieš čo bude robiť? Možná varianta je, že bude manželovi okrem pubertálneho správania jeho detí (vlastné dieťa puberťák je pekný záhul, nie to cudzie) vyčítať každú buchtu, čo zjedli jeho deti a nie jej. K tomu sa pridá cirkus kvoly alimentom, lebo nezbude na svetrík pre "spoločné". Jej chlap sa bude diviť, že tak príjemná osôbka, ktorá mala pre neho pochopenie, keď si nerozumel s prvou ženou , sa zmenila na rovnakú jačavú deväťhlavú sáň.
dalma: No,to jsem ráda,že aspoň v něčem Ono to není jednoduchý pro nikoho,ani pro ty děti,ani pro bejvalýho paetnera,ani pro současnýho.Ale ti se dospělí by se asi měli chovat jako dospělí a prokázat jistou míru tolerance - ona nepanuje nikdy 100% shoda ani u partnerů,kteří spolu žjí,natož mezi bývalýma.Mě se taky nelíbí některý výchovný metody mýho ex,ale držím se úspěšně zásady zasahovat,až když jde opravdu o něco hodně závažnýho - třeba když dal mýmu 10letýmu klukovi mobil za 10 tisíc.V klidu jsme si vyříkali,že to pro něj opravdu není vhodný a byl klid.ALe jídlo - za ten víkend se asi těžko dá děcko v tomhle smětu převychovat nebo naopak zase zkazit.Nestálo by mi to za to případný dusno.
Ještěřička: tak to přesně dělala bývalá, nechávala mladého hlídat kojence své sestry a šly nakupovat nebo do hospody za chlapama ze seznamky . Mladymu nebylo ani deset let.
Jó život ať si každý zařídí sám, já do toho nemám co mluvit Ale kluk už asi pomalu ví, na čem je.
Jaštěrička: To ano, v tom máš pravdu.
dalma: No,zkus si představit sebe na místě toho děcka.Bejvalej využíval staršího kluka jako chůvu pro dítě jeho nový partnerky,aby mohli vyrazit do divadla nebo kina - jak rád si myslíš,že tam pak chodil? To děcko tam jde v první řadě za svým rodičem,nemyslíš? Všechno se nemusí zastavit,ale svůj volný čas by mu ten rodič věnovat měl.
Jenny: A co jiného by se mělo stát? Správné by bylo, aby o víkendu, kdy si bere dítě všeho nechal... všechno se zastavilo...? Co se po něm chce? Aby žil sám? Bez partnera?
Nemyslím si, že i když tam ten nový partner je, tak že to hned znamená, že se otec (nebo matka) dítěti nevěnuje. A vůbec, kde je měřítko podle kterého člověk může říct, že se mu ten druhý málo nebo moc věnuje. Podle čeho tak soudíš? Já myslím, že člověk dělá (nebo se snaží dělat) všechno co je v jeho silách...
Kickinka: Sorry,jsem to odklikla 2x
Kickinka:No,víš,ono,když vás tu tak člověk čtě,to zas vypadá ,jaký jsou ty bejvalý jen samý megery. Jenže ono v reálu holt nic není černobílý a každý problém má dvě strany.Ono ani tak nejde o tu buchtu nebo o to,co děti večeří - spíš o ten přístup k problému. Vždycky máš více možností,jak tohle řešit. Dá se o tom v klidu a rozumně s partnerem promluvit nebo se tvářit naštvaně a buchty vyhodit a udělat z toho obr problém - copak asi bude pro toho chapa přijatelnější,hm?.BTW - tvoje obavy,že partner bude rozmazlovat tvoje dítě - řešíš problém, který zatím neexistuje. A taky - nemyslíš,že výchova dětí,který nejsou tvoje,je v první řadě věc jejich rodičů? Vměšováním do toho si jen zaděláš na problémy ve svým vlastním v ztahu.Můžu tě ujsiti,že někdy má člověk problémy vydejchat i vlastní děti,zvlášť v pubertě,ať se je snažíš vychovávat sebelíp,takže řeči jaký je to nevyhcovanec nejsou úplně na místě -přála bych ti,abys se svýma dětma nikdy žádný problémy neměla,ale takový děti neexistjí.No,víš,ono,když vás tu tak člověk čtě,to zas vypadá ,jaký jsou ty bejvalý jen samý megery. Jenže ono v reálu holt nic není černobílý a každý problém má dvě strany.Ono ani tak nejde o tu buchtu nebo o to,co děti večeří - spíš o ten přístup k problému. Vždycky máš více možností,jak tohle řešit. Dá se o tom v klidu a rozumně s partnerem promluvit nebo se tvářit naštvaně a buchty vyhodit a udělat z toho obr problém - copak asi bude pro toho chapa přijatelnější,hm?.BTW - tvoje obavy,že partner bude rozmazlovat dítě - řešíš problém, který zatím neexistuje. Taky mě překvapuje,že se někomu zdají 2000,- na jedno dítě moc- ono to zas tolik není - zvlášť pokud to není zrovna mimino.To mi puberˇák v pohodě za měsíc projí a to rozhodně nejí v Alcronu.
Já fakt nevím, ale pokud si narazím chlapa se závazkem, tak se spíš těším na to, jak budu mít spoustu volných víkendů a do žádné výchovy se nepletu. Ty děti přece nejsou zvědavé na novou partnerku. Ony chtějí jen otce.
Zkušenosti mám z opačného břehu....má dcera je víkendové dítě....v rámci zapojení do nové rodiny to probíhalo následovně: ráno si ji otec vzorně vyzvedl v 9 h. Pak strávili dvě hodiny na nákupu (nějak ho přece manželka využít musela, že), po příjezdu domů musel pomáhat manželce s obědem, takže dceru šoupli do pokojíku ke dvěma dětem,kteří pro ni byly do té doby cizí a po obědě se šlo na rodinnou procházku.Léta jsem bojovala o to, aby aspoň jednou za měsíc mohla mít dcera otce jen pro sebe. Dcera je poslušné a nekonfliktní dítě a stejně se nové manželce pořád něco nelíbilo.Léta jsem bojovala o to, aby aspoň jednou za měsíc mohla mít dcera otce jen pro sebe. Povedlo se mi to až po té, co mi ruply nervy po vánoční návštěvě,která skončila dceřiným zhroucením po návratu domů. Poprvé v životě jsem mluvila s tou novou po telefonu a jelikož vedla tak blbé řeči o tom, jak je dcera nevychovaná, tak jsem ji poslala do prdele. Výsledek byl ten, že doma prohlásila, že jí dcera už nesmí přes práh. Takže se s otcem vídají sice jen jednou za měsíc na pár hodin, ale nikdo jim do toho nekecá a má ho dcera sama pro sebe.
Kickinka: No ono člověk si asi nevybere. Na všem se najde pro i proti.
Kickinka:Opravdu vím o čem mluvíš. U nás se děje totéž. Mám malou ráda a i ona mě. Ale nesouhlasím tak jako ty se stylem výchovy. Vidím, k čemu to vede. Vyrůstá z ní člověk, který si ničeho neváží. Nic jí není dobré a všechno je málo. Neví co je to vděčnost a že si určité věci musí zasloužit.