Moje první návštěva této nizozemské metropole se odehrála v únoru. Amsterdam stejně jako třeba italské Benátky je město na vodě - stojí na pilotech (kůlech), ty omývá řeka Amstel. V době naší návštěvy byl takový mráz, že kanály, kterým místní říkají grachty, pokryla tlustá vrstva ledu. Pohled to byl ovšem romantický, na zamrzlých hladinách si bruslení užívaly stovky rozjařených Holanďanů.

Pokud do Amsterdamu poletíte, pak byste měli vědět, že letiště Schiphol není přímo ve městě. Tam z něj musíte dojet vlakem, ten vás vyloží přímo na hlavním nádraží. Neměli jsme zajištěné ubytování, ale ani to není problém. Přímo na nádraží postávají desítky náhončích z různých penzionů, kteří vám nabídnou levné ubytování. My jsme chtěli bydlet někde blízko centra, takže jsme kývli na nabídku sympatického Jana na ubytování se snídaní. Zdálo se nám to nějak levné, ale důvod jsme pochopili až později…

Jan nás zavedl do penzionku, který na první pohled vypadal jako úplně obyčejný dům. Uvnitř jsme překvapeně koukali na to, jak jsou místnosti vyhnané do výšky ale strašně úzké. Navíc do vyšších pater vedla neuvěřitelně strmá schodišťátka. Náš pokojík pro tři byl sice spartánský, ale krásně vyhřátý, a snídaně byly královské.

Hned jsme vyrazili do ulic. První cíl bylo největší amsterdamské muzeum Rijksmusei. Na jeho prohlídku jsme si vyhradili celý den. Kamarádi chtěli vidět především práce starých holandských mistrů, mně učarovala expozice užitého umění. Její autoři ji pojali jako přehlídku kompletně zařízených pokojů od gotiky až po biedemaier – včetně dobového oblečení, hraček, nádobí atd. Když jsme se večer sešli zmožení prohlídkou před muzeem a mířili domů, pochopili jsme, proč bylo naše ubytování tak levné.

Amsterdam totiž mimo jiné proslul svou slavnou uličkou lásky, kde se v obrovských prosklených výlohách vystavují prostitutky všech možných národností a barev pleti a čekají na zákazníky. Nejhustější koncentrace těchto pracovišť se nalézá v okolí kostela Oude Kerk. Náš penzionek se nacházel samozřejmě hned za rohem. Respektive přímo vedle našeho vchodu měla svůj výklad kyprá černoška, které se zalíbil náš kamarád Kamil. Pokaždé když ho zahlédla, posílala mu – k naší škodolibé radosti - vzdušné polibky a natřásla před ním svůj štědrý dekolt. Nicméně odolal.

Při návštěvě Amsterdamu byste neměli vynechat ani Rijksmuseum Vincent van Gogh. Zvenku je to moderní strohá stavba, uvnitř překvapivě vzdušná a plná světla. Vyplatí se s prohlídkou nespěchat. Jsou tu vystavena některá základní díla tohoto geniálního umělce (na 200 obrazů a 600 kreseb). Musím říct, že originály jeho obrazů vám vezmou dech. Nejvíc na mě zapůsobily obrazy z posledních let van Goghova života, vystavené v prvním patře. Když se na ně zadíváte, možná začnete přemýšlet nad tím, proč bývá osud takhle talentovaných lidí skoro vždycky tragický.

Zašli jsme se podívat i do tzv. coffee shopu. Ty dnes už tak nějak patří k nizozemskému koloritu. Jsou to vlastně kavárničky, kde si mimo občerstvení můžete zcela legálně zakoupit lehké drogy, jako je marihuana nebo hašiš. Stejně jako v jakékoli jiné restauraci či kavárně vám obsluha předloží lístek s nabídkou a pak záleží už jen na vás, jestli se necháte k nějaké podobné kratochvíli zlákat.

Ačkoli jsme byli v Amsterdamu jen pár dní, musím říct, že je to jedno z nejpěknějších měst, co jsem měla zatím možnost vidět. Příjemně mě překvapily třeba vkusně naaranžované výlohy obchodů, i když se prodávají celkem obyčejné věci, vždycky je to v elegantně naaranžovaných výlohách. Nezvyklé je také to, že Holanďané i v nízko položených bytech příliš nepoužívají záclony ani závěsy, takže můžete nenápadně nahlédnout i do jejich domácností. A opět vás překvapí střídmé nicméně půvabné a účelné interiéry.

Moje sympatie si naprosto získali hlavně poté, co jsem zjistila, že nejoblíbenějším dopravním prostředkem jsou jízdní kola. Na ta narazíte opravdu na každém rohu. V Amsterdamu si své cyklisty hýčkají, mají i své vyhrazené pruhy na silnicích a na rozdíl od českých řidičů ti holandští svým cyklistům rozumějí…  

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ