Minulý prodloužený víkend mě inspiroval k tématu. Po osmnácti letech manželství jsem si dovolila ten luxus, udělat si víkend jen pro sebe. Dlouho jsem po něčem takovém toužila, ale vyrazit si jen tak bez rodiny, bylo dosud jen v rovině snů. Bylo to něco nemyslitelného. Buď jsem ze sobectví obviňovala sama sebe, nebo jsem byla obviňována. Žila jsem v přesvědčení, že když se rodině nikam nechce, musím se podřídit a sedět doma na zadku. A tak jsem v sobě vždycky dusila vztek a víkend trávila úklidem, žehlením, vařením, prostě nahromaděnými resty.Úžasná zábava a odpočinek.
Nakonec si stejně všichni ostatní udělali program podle svého a mě k tomu nepotřebovali. Dcery vyrazily za svými vrstevníky, co také doma, s rodiči je nuda a manžel se věnoval práci. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla konečně se vzepřít a prosadit si svou. Dost mi nahrála nevalná předpověď počasí.Nikomu se do zimy a deště nechtělo, já zas chtěla za každou cenu vypadnout z Prahy.
V myšlenkách jsem si malovala pobyt na huculské farmě v horách, kde pracuje moje neteř. Nakonec jsem se do té představy tak zamilovala, že by mě od ní už nic a nikdo neodradil. Navzdory manželově nelibosti jsem si sbalila bágl a vyrazila. A vůbec nelituji. Bylo to prostě fantastické.
Je pravda, že mě teď bolí celý člověk, jak se říká, protože jsem sezením v kanceláři svalově rozbředlá, ale práce u koní mě tak nabila pozitivní energií, že tu bolest vnímám spíš jako příjemnou upomínku úžasně stráveného času. A manžel? Po několika hodinách vychladl a napsal mi, ať si to užiju. Nic lepšího udělat nemohl. Nakonec musel uznat, že oddělený víkend měl něco do sebe.
Jenom když viděl moje nadšení, neodpustil si utrousit poznámku, že jim teď budu utíkat pořád.
“Né“,zazněla moje nepříliš přesvědčivá odpověď. „Ale tak jednou za měsíc bych si tu ozdravnou terapii těla i duše nechala líbit“.
To už jsem se však neodvážila vyslovit nahlas.
A jak jste na tom s trávením víkendů vy, milé ženy in?
Podřizujete se rodině?
Rády nebo z povinnosti?
Toužíte po víkendu pro sebe?
Nebo je to u vás už zavedené?
Je to sobecké nebo normální?
Jaký je váš názor?
Napište mi o své představě ideálně stráveného víkendu.
Dokázala jste si svou představu prosadit, a jak?
Nebo vás to ani nenapadlo?
Nový komentář
Komentáře
a....: Já odjela na týden pryč, když bylo nejmladší dceři rok apůl. A za rok na to jsem byla pryč celých 14 dní - a vůbec mi to nepřišlo divný. Obě ty cesty byly polopracovní, ale to je snad jedno...
Holky, já řeším podobný problém. Většinou jsem někam jezdila s dětma nebo alespoň s
, protože manžovi se obvykle nikam nechce. Když jsem s sebou vzala děti, tak mi bylo jedno co doma dělá, ale nechat doma děti se mi jaksi nechce, protože vím, že místo aby jim třeba uvařil tak se všichni nakýblujou k babičce. Mě leze na nervy, že jí přidělává(me) práci. Jasně totiž vím, že ona ho ani vařit nenechá a řekne ať přijdou k ní.
Když jsem odjela s 
a nechala doma "chlapy" vařil syn. (13). Krom toho děti mají zrovna období, kdy se nesnesou a věčně by se hádali.
Já vím, že 
neřekne ať nikam nejezdím, ale mě je blbý i to, že on taky nikam sám nejezdí. Tak nevím, asi počkám, až budou dětičky z domu, ono už to dlouho trvat nebude - syn by už teď byl nejradši každý víkend někde.
To jsme celý my-ženský!! Po svatbě si myslíme, že bez našeho miláčka ani krok a za pár let jsme jako "pes u boudy". Myslím, že dnešní generace už není tak "hloupá" a všechno to berou víc sportovně. Já to řeším návštěvou u rodičů, spojenou s klábosením s kámoškama a je to vážně balzám na nervy. Manžel si zvykl a moji puberťáci jsou téměř samostatní. Miluju tyhle dámský dýchánky!!!!!!!!!!! Spokojenost je na všech frontách. Já "utíkám" do Prahy a o to víc se teším domů
lamada: já svoji 14letou pubertální opici právě taky poslední dobou nemůžu s námi dostat
..tak to neřeším a nechávám ji doma s patřičnými výstražnými instrukcemi, že doma neudělá žádný divoký mejdan,pozve si nanejvýš 2 kamarádky a bude večer včas doma. Probíhá též večerní a ranní kontrola po telefonu( na pevnou
) No a zatím dobrý...
lamada: právě tak to někdy je... znám dvě "děti", kterým je přes 20
Já si tedy myslím, že nejpozději od 3 let si dítě může klidně ohlídat přes víkend tatínek a doma samotné může zůstat tak od 14- 15. Pokud to máte zavedené jinak, tak je to samozřejmě vaše věc ale pak ať nikdo z vás neříká, že to nejde...objektivní důvody pro to, že nikam nejedete neexistují, jen jste si rozmazlily rodinu
Vidím, že asi žiju někde úplně mimo... neodjet nikam sama celých 18 let, něco takového si nedokážu představit ani v tom nejhorším snu.
Chápu, že někdo nemůže jet od rodiny kvůli malým nebo nemocným dětem ale kvůli tomu, že si to manžel nepřeje???Proboha kde to dámy žijete???
A od kolika let jste ochotné je nechat doma samotné???
Jinak docela by mě zajímalo- do kolika let jsou pro vás děti tak malé, že se od nich nemůžete hnout???
Gabi: Neboj. Po období "rodiče jsou opruz" přijde období "jsme už dospělí, tak si vyrazíme." Já si s mámou čas od času ráda někam vyrazím
Ona má sice taky ty "trpící" tendence, ale každý máme něco a navíc to není zase tak časté.
Mám děti malé, tak to děláme tak, že chodíme s mužem večer někam na střídačku nebo se nám povede na jeden večer děti "udat" rodičům a vyrazíme spolu. Jinak se přiznám, že si docela užívám víkendy, dokud s námi ještě děti chtějí být - to uteče jako voda a s kámoškou už teď máme naplánovanou lázeňskou dovču už 5 let dopředu
. Jinak se musím přiznat, že když se nám s mužem poprvé povedlo udat obě děti na prázdniny současně na celý týden, měli jsme pocit, že máme neskutečně moc času - ale rozhodně jsme se nenudili 
Ale typy jako je manžel Dany znám velice dobře - ve svém okolí jich mám hodně - "mě se nikam nechce, ale ty tam taky nepůjdeš".
dana.svobodova: Ach jo, tak to je pěknej sobec. Ale pořád lepší, než to, co se stalo mě, že jsem odjela s dětma na hory lyžovat, protože ex nechtěl, neměl čas, nebaví ho to.... a pak přijedu a dozvím se, že v bytě nebyl sám.
Tobbi:Děkuji za názor.Problém je v tom, že můj manžel žárlí i po tolika letech na všechno, co se netýká jeho.
Nejela jsem nikam pařit,ale makat ke koním.
Koně miluju a on z nich má respekt.Vadí mi ta netolerance.Když to nemohu sdílet s tebou, tak ti to aspoň znechutím, otrávím...
Tobbi: Asi jsme to špatně napsala, reagovala jsem na diskuzi pode mnou. Že někdo vyráží často a přijde mu to normální. Tak to bylo myšleno. A Daniny děti by do domova asi opravdu nechtěly
tak já trávím víkend zásadně s rodinou.My se celí týden nevidíme.Já jsem ráno doma děti jdou do školy manžel do práce a odpoledne já musím do páce.Taže jsem ráda že o víkendech všechno plánujeme spolu.Možná časem až děti dospěji změním názor. Přeji Vám aby jste si taky užívaly podle svích představ.
SENSITIVESKIN:takřka celý život nedělám nic jiného,ale děkuji
dana.svobodova: Ono to koukám zase tak neobvyklé není a mimo jsem spíš já
) SOBEC.
Byla jsem ráda, že má vlastní program a neměla jsem výčitky svědomí, když jsem na celý víkend někam vyrazila já.
Pod termínem volný víkend si tu ledaskdo představuje bouřlivé mejdany pořádané nonstop zatímco doma pláče malé dítě... Jako kdyby žena, která s občas udělá víkend s kámoškou, byla automaticky špatná matka, ještě horší manželka, která svého muže nemiluje a nejlépe je, aby se vůbec nevdávala a nezakládala rodinu. Žena s vlastními zájmy = (oblíbené slovo
Já osobně jsem v pubertě byla ráda, když si mamka občas někam vyrazila a v neděli večer nám vyprávěla, jaké to tam bylo, místo toho, aby celý víkend chodila napruženě po bytě a uklízela...
dana.svobodova: chtělo by to naučit se číst tzv. mezi řádky
Doufám, že takhle nikdy nedopadnu.
Mám odstrašující příklad v rodičích svého přítele, kteří se od sebe nehnou na krok. Nechápu
. Asi jsem po mámě, která se prostě občas sebere a vyrazí si někam sama. Třeba i na týdenní dovolenou jen s kamarádkou (nebo s námi dětmi, když jsme byli menší). Táta měl pořád hrozně práce, takže kdyby moje máma nebyla tak nezávislá, tak bychom pořád trčeli doma.
pajda: Jenže není. Dana má skoro dospělé holky a úplně dospělého manžela
Pochopitelně, že někdo, kdo má nemocné dítě, nemůže jezdit po výletech. Ale Danin příběh je o něčem úplně jiném.
Free: Držím
dana.svobodova: Jdi to toho
Manžel si zvykne. Třeba bude nakonec rád, že má doma klid pro svoje koníčky. Jednou za čas proč ne?
Majdinka: Jednou za osmnáct let ti přijde často?
"ale pokud bych měla tendence vyrážet sama, často, pravidelně, tak to nemusím s nikým žít, děti strčím do domova...:-))" Myslím, že Daniny takřka dospělé děti by se asi tomu strčení do domova bránili