Rybářská vesnička Mui Ne dnes žije z turismu

Poměrně rozsáhlá oblast písečných dun se nachází v jižní části Vietnamu v okolí rychle rostoucího a stále populárnějšího turistického letoviska Mui Ne. Až do 90.let minulého století bylo Mui Ne ospalou rybářskou vesničkou na výběžku zasahujícím do Jihočínského moře. Kromě rybolovu se zdejší lidé živili výrobou rybí omáčky. Poté ale začaly oblast vyhledávat turisté a kolem několik kilometrů dlouhé pláže postupně vyrostly hotelové resorty, které se táhnou až k sousedícímu přístavnímu městu Phan Thien. Po většinu roku zde panuje horké a suché klima se silnými větry, což hraje do karet vyznavačům kitesurfingu a windsurfingu. Nemalé procento turistů do Mui Ne ale míří hlavně kvůli písečným dunám, které svým vzhledem připomínají Saharu.

Půldenní výlet na tuto “vietnamskou Saharu” je nabízen na každém rohu. Většinou lze zvolit mezi ranní tour za východem slunce a nebo odpolední za jeho západem.

Suoi Tien: Pohádkovým potokem k Pohádkovému Prameni

Pokud vyrazíme na “pouštní výpravu” odpoledne, bude jednou z prvních zastávek přírodní zajímavost Suoi Tien.

Potok Suoi Tien, anglicky označovaný jako “Fairy stream” (Pohádkový potok) a nebo také “Fairy spring” (Pohádkový pramen), protéká malým kaňonem, ve kterém rostou palmy, keře a další porost, a končí na pláži kousek od starého rybářského přístavu v Mui Ne.

Pramen tohoto Pohádkového potoka se nachází asi dva kilometry ve zdánlivě vyprahlém vnitrozemí. Potok není nijak hluboký. Od slunce vyhřátá voda mnohdy nedosahuje ani po kotníky a tak se brouzdání Pohádkovým potokem k jeho Pohádkovému prameni stalo turistickou atrakcí, na které se místní lidé žijící okolo snaží vytěžit, co se dá. Kromě nabídek pohlídání obuvi zanechané na břehu na nás dál proti proudu čeká několik stánků s občerstvením a posezením ve stínu slunečníků.

Denně se potokem projdou stovky návštěvníků a obdivují erodující pískovcové svahy kaňonu připomínající svým červeným zbarvením americký Grand Canyon. Ovšem v miniaturní verzi. Občas se na svahu objeví i světlejší horniny. Pokud se nám ve stanoveném čase pro prohlídku místa  nepodaří dojít až k onomu Pohádkovému prameni, nemusíme zoufat. Těch pramínků napájejících Pohádkový potok je více. Stačí se jen po cestě zadívat na svah kaňonu, ze kterého vytéká slabý čůrek vody a smáčí okolní písek.

TIP: Poznejte tuto neobyčejnou zemi s českým průvodcem na poznávacím zájezdu do Vietnamu a nechte se zlákat zajímavostmi, jako jsou Sapa, zátoka Halong, trhy v Mekongu, Hoi An, Dalat, nebo Hanoi na zájezdu Velká cesta Vietnamem od 58 890 Kč.

Na bílých písečných dunách si přijdou na své milovníci rychlé jízdy

Asi 20 km severovýchodně od Mui Ne se nachází relativně rozsáhlá oblast bílých písečných dun Bau Trang. Duny tyčící se do výšky několika desítek metrů jsou dobře viditelné již z dálky. Ve slunci doslova září. Místo ale nedostalo název po horách bílého písku, ale po poměrně velkém sladkovodním jezeře Bau Trang (Bílé jezero), které duny obklopují. Jezero dosahuje hloubky až devatenácti metrů a na jeho hladině kvetou lekníny. Opravdu fascinující pohled na tuto hříčku přírody.

Vstup do bílých dun je zpoplatněn a kdo chce, může si vypůjčit buggy a nebo jeep a poté se po dunách prohánět ve stylu arabských šejků. Je to zajímavý způsob, jak si tuto vietnamskou Saharu užít a poznat její zákoutí.

Výhledy z nejvyšších dun na okolí jsou úžasné. Pohled na bílý písek, od kterého se odráží odpolední slunce, ovšem pálí do očí a bez brýlí to opravdu nejde. Nejen kvůli ostrému slunci, ale i kvůli docela silnému větru, ve kterém poletuje jemňounký písek a lepí se na kůži. Miniaturních zrnek písku se pak budeme zbavovat ještě několik dní.

Západ slunce na oblíbené Červené poušti

Nejlepším místem, odkud pozorovat zapadající slunce, je Doi Cat nacházející se necelé dva kilometry severně od starého Mui Ne. Doi Cat, neboli “Červená poušť”, jsou do červena zbarvené písečné duny. Díky své poloze u hlavního silničního tahu jsou mnohem více známé a navštěvované. Ať již turisty a nebo místními. Největší nápor lidí duny zažívají v odpoledních hodinách, kdy slunce již tak nepálí a pomalu klesá k obzoru. Oblíbenou zábavou je zde sjíždění dun na plastových podložkách. Jejich zapůjčení nabízejí místní děti, před kterými nás ale mnozí budou i varovat, ať si dáváme pozor na svoje věci. Zde není radno nechat během zábavy tašku bez dozoru.

Jak slunce postupně klesá níž a níž k obzoru, okolní písečné duny získávají stále více červenější odstín. Když pak zmizí za kopcem, začne se okolní krajina rychle nořit do tmy a na vietnamskou Saharu padne poklidná a horká noc.


Reklama