Mezi švadlenky se zařadila i skupina Vietnamek žijící v Česku, které denně šijí obrovské množství roušek a ty následně zdarma rozdávají potřebným. „Na Instagram jsem dala příspěvek, že se budu během karantény doma učit šít na šicím stroji, který mi leží doma už rok, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Příspěvku si všimla kamarádka Monča a ptala se, jestli budu šít roušky. Zkoukla jsem na YouTube tutoriály, jak se zachází s šicím strojem a podívala se rovnou na návod, jak si ušít roušku. Vypadalo to celkem jednoduše, tak jsem to zkusila a další den jsem naučila Monču šít taky. Spolu jsme vyrobily první várku o 30 ks,“ říká jedna z Vietnamských švadlenek Linh.
Bohužel se kvůli uzavření obchodů hned na začátku musely potýkat s problémem. Docházely látky. Naštěstí zjistily, že látku zdarma rozdává Textile Mountain na Praze 6. „Tu jsme pak rozvážely dalším švadlenkám, které se přihlásily, aby měly z čeho šít roušky. Pak přišla přes sociální sítě vlna zpráv s poptávkou nemocnic a jiných institucí i jednotlivců. Každá švadlenka mohla s přidělenou látkou ušít průměrně 50 roušek za den. Denně se jen v naší malé skupině vyrobí kolem 250 kusů,“ říká Linh.
Vietnamské švadlenky se daly dohromady ve facebookové skupině, která má dnes kolem 800 členů. Tam jsou kromě těch, se kterými šijí Linh a Monika, ještě další švadlenky. „Těžko se to počítá, nemáme žádnou přesnou databázi. Ale v našem menším týmu, v rámci kterého spolupracujeme denně, je nás šest a hlásí se k nám nové švadlenky,“ prozradily.
Každá ze švadlenek šije, kde se dá. Monika s Linh se scházejí doma u Linh. I některé další švadlenky se scházejí společně ve skupinkách. Jiné zase šijí v prázdné restauraci nebo doma a do práce zapřahují i své děti a manžele, kteří například stříhají látku nebo žehlí. „Jsou i takové švadlenky, které prodávají v potravinách a když se najde volná chvíle, tak šijí a rozdávají roušky svým zákazníkům a lidem v sousedství. Geograficky se šije po celém Česku – v Praze, Kladně, Plzni, Karlových Varech, Brně, Ústí, Chomutově a mnoha dalších městech,“ říká s nadšením Linh.
„Skvěle tu zafungoval multiplikační efekt. Vietnamci se chovají velmi kolektivně a solidárně. Když Vietnam postihnou přírodní katastrofy, Vietnamci v Česku i po celém světě se dokážou spojit, složit se a poslat Vietnamu významnou finanční pomoc. V Česku chyběly roušky. Šít začalo pár domácností a nyní se každý den připojují další z měst po celém Česku. Kromě výroby roušek vietnamská menšina také vyrábí domácí dezinfekce a nabízí občerstvení pro záchranné složky,“ popisuje vietnamskou solidaritu Monika.
Skupinka, ve které jsou Monika s Linh, už dovezla roušky na mnoho míst. „Už jsme předaly roušky do Thomayerovy nemocnice na oddělení novorozenců, na Bulovku na dětské oddělení, do Všeobecné fakultní nemocnice na Praze 2 na onkologii, do nemocnice na Homolce, do Motola, do Ústavu hematologie a krevní transfuze nebo do domova důchodců v Zahradním Městě. Vedeme si seznam všech míst, kde se nám ozvali s nedostatkem roušek a my je budeme postupně dodávat podle možností. V dalších městech místní švadlenky dodávají podle poptávky místních nemocnic a občanů,“ říkají děvčata.
Aby šlo všechno tak, jak má, mají vietnamské švadlenky rozdělené i role. Někdo se stará o zásobování materiálu (šicí stroje, látka, šnůry), někdo řeší logistiku a distribuci, jiní zase komunikaci s institucemi, finance a podobně.
Foto: Dang Phuong Linh
Nový komentář
Komentáře
chvályhodné, vážím si toho
chválím děvčata jsou moc hodné
šikovné, hodné
V takovýchto situacích poznáme kdo je kdo
ŠIKULKY
