Foto: Dang Phuong Linh
Mezi švadlenky se zařadila i skupina Vietnamek žijící v Česku, které denně šijí obrovské množství roušek a ty následně zdarma rozdávají potřebným. „Na Instagram jsem dala příspěvek, že se budu během karantény doma učit šít na šicím stroji, který mi leží doma už rok, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Příspěvku si všimla kamarádka Monča a ptala se, jestli budu šít roušky. Zkoukla jsem na YouTube tutoriály, jak se zachází s šicím strojem a podívala se rovnou na návod, jak si ušít roušku. Vypadalo to celkem jednoduše, tak jsem to zkusila a další den jsem naučila Monču šít taky. Spolu jsme vyrobily první várku o 30 ks,“ říká jedna z Vietnamských švadlenek Linh.
Bohužel se kvůli uzavření obchodů hned na začátku musely potýkat s problémem. Docházely látky. Naštěstí zjistily, že látku zdarma rozdává Textile Mountain na Praze 6. „Tu jsme pak rozvážely dalším švadlenkám, které se přihlásily, aby měly z čeho šít roušky. Pak přišla přes sociální sítě vlna zpráv s poptávkou nemocnic a jiných institucí i jednotlivců. Každá švadlenka mohla s přidělenou látkou ušít průměrně 50 roušek za den. Denně se jen v naší malé skupině vyrobí kolem 250 kusů,“ říká Linh.
Foto: Dang Phuong Linh
Vietnamské švadlenky se daly dohromady ve facebookové skupině, která má dnes kolem 800 členů. Tam jsou kromě těch, se kterými šijí Linh a Monika, ještě další švadlenky. „Těžko se to počítá, nemáme žádnou přesnou databázi. Ale v našem menším týmu, v rámci kterého spolupracujeme denně, je nás šest a hlásí se k nám nové švadlenky,“ prozradily.
Každá ze švadlenek šije, kde se dá. Monika s Linh se scházejí doma u Linh. I některé další švadlenky se scházejí společně ve skupinkách. Jiné zase šijí v prázdné restauraci nebo doma a do práce zapřahují i své děti a manžele, kteří například stříhají látku nebo žehlí. „Jsou i takové švadlenky, které prodávají v potravinách a když se najde volná chvíle, tak šijí a rozdávají roušky svým zákazníkům a lidem v sousedství. Geograficky se šije po celém Česku – v Praze, Kladně, Plzni, Karlových Varech, Brně, Ústí, Chomutově a mnoha dalších městech,“ říká s nadšením Linh.
Foto: Dang Phuong Linh
„Skvěle tu zafungoval multiplikační efekt. Vietnamci se chovají velmi kolektivně a solidárně. Když Vietnam postihnou přírodní katastrofy, Vietnamci v Česku i po celém světě se dokážou spojit, složit se a poslat Vietnamu významnou finanční pomoc. V Česku chyběly roušky. Šít začalo pár domácností a nyní se každý den připojují další z měst po celém Česku. Kromě výroby roušek vietnamská menšina také vyrábí domácí dezinfekce a nabízí občerstvení pro záchranné složky,“ popisuje vietnamskou solidaritu Monika.
Skupinka, ve které jsou Monika s Linh, už dovezla roušky na mnoho míst. „Už jsme předaly roušky do Thomayerovy nemocnice na oddělení novorozenců, na Bulovku na dětské oddělení, do Všeobecné fakultní nemocnice na Praze 2 na onkologii, do nemocnice na Homolce, do Motola, do Ústavu hematologie a krevní transfuze nebo do domova důchodců v Zahradním Městě. Vedeme si seznam všech míst, kde se nám ozvali s nedostatkem roušek a my je budeme postupně dodávat podle možností. V dalších městech místní švadlenky dodávají podle poptávky místních nemocnic a občanů,“ říkají děvčata.
Aby šlo všechno tak, jak má, mají vietnamské švadlenky rozdělené i role. Někdo se stará o zásobování materiálu (šicí stroje, látka, šnůry), někdo řeší logistiku a distribuci, jiní zase komunikaci s institucemi, finance a podobně.
Foto: Dang Phuong Linh
Nový komentář
Komentáře
chvályhodné, vážím si toho
chválím děvčata jsou moc hodné
šikovné, hodné
V takovýchto situacích poznáme kdo je kdo
ŠIKULKY