(soutěžní erotická povídka)

Když uviděla na displeji mobilu neznámé číslo, nechtělo se jí to ani brát. Intuice? Neposlechla ji...  „Musím umět co nejdřív česky,“ pravil  hluboký, prokouřený  hlas  rakouským dialektem. Na ten už měla  jako němčinářka cvičené ucho. „Šlo by to třeba i v autě? Čas jsou peníze...“ Nechala si pár hodin na rozmyšlenou, ale vlastně se už rozhodla.

Zavolal překvapivě hned druhý den... Navrhl společnou cestu do Vídně s průběžnou konverzací a konferenčním tlumočením obchodního jednání, samozřejmě s příplatkem za víkend. Vzrušení přebilo strach. Během pár minut měla sbaleno.

Než se černým Audi přenesli do Vídně, znala jeho recept na rychlý úspěch v podnikání. Při večeři měla být seznámena i s českými partnery, ale nedostavili se. Prý zítra. Učitelka a její žák jedli hodně a dlouho. Také  pili, hlavně šampaňské. Doktor Neumann obratně švitořil a nešetřil komplimenty na její zjevné i skryté vnady. „Že máte dceru na gymnáziu? Unmöglich, unmöglich!“ Smích.

Jaký požitek, být po tom všem sama ve vaně... málem v ní usnula, nebýt toho divného, snad jen tušeného zvuku odvedle. Opatrně vylezla z vody a zhasla. Dva kroky do tmy. Vrhl se na ni, než stačila najít vypínač. „No co je tak překvapená moje hezká prager Katze, ona to přece taky chce, i když  učitelka...“ chrlil docela schopnou češtinou, a jak se snažil servat ručník z jejího těla, poškrábal jí břicho tlustým prstenem…

Chvíli zápasila s jeho stehny, než se jí podařilo vyšvihnout se na něj. „Tak a teď je Schluss, volám policii, vy...“  V tu ránu byl při smyslech a na nohou. „Proboha, to by mi tak…“ Objednal další sekt. Suchý a s ledem.
„Jedu stopem do Prahy,“ oznámila chvatně a ještě sušeji. Posadil se na pelest. „Neblázněte. Dobře, tak jsem ujel, omlouvám se. Pojďte se napít. Prosím.“  Působil  unaveně a staře. Sáhla po sklence a vypila ji na ex. On také. Začal mluvit o své situaci. O manželce, která ho opustila, když  dcera dospěla. O pocitech izolace, odporu  k prodejnosti, nulových šancích na skutečnou lovestory…

Vypili láhev. Rozbolela ji hlava. Popřál jí dobrou noc, odhrnul závěs, skrývající dveře, a zmizel. Ležela bez hnutí. Vnitřní hlas jí vyčetl, že tu zůstala. Spala trhavě a málo. Druhý den se žádné jednání nekonalo a hned po snídani se vydali zpátky. Mechanicky spočívala na sedadle a pozorovala  dálnici.

Konverzace se odvíjela pomalu a nuceně. Najednou zmlkl. Podíval se na ni. Rozbušilo se jí srdce. Jeho dlaň přístála na její noze. Odsunula ji, ale hned se vrátila. Audi se řítilo dvoustovkou. Věděla, že je zbytečné pokoušet se o cokoli. Jeho prsty zajely přímo tam. Začal těžce dýchat a pustil klimatizaci.

Nevydržím to, řekl tiše. Zaryla do něj nehty, až ucukl. „Chceš se zabít?“ sykl. 
„Egal,“ řekla.
Předjížděné kamiony  se slily v šedou šmouhu. Lehká mdloba. Co to má za za parfém, napadlo ji absurdně. Zápasil s jejím zipem. Tachometr klesl na 180. Zip odolával. Ruka se přemístila nahoru. Odtrhla ji a vůz trochu zavrávoral. Lekla se. „Máte úžasné prsty,“ zašeptal a vzal je do svých. Lepkavé teplo, pohyb nahoru a dolů.

Najednou ji pustil, jediným škubnutím rozrtrhl zip a zajel do ní jak nůž do másla.
„Jak jsi krásně mokrá!“ zařval a vystříkl až na sklo. Tachometr se propadl na 110. Ani nezastavil. Mlčky vyndal z boxu hygienické ubrousky. Oba se očistili. Nikdo nepromluvil. Konečně Praha. Slunce svítilo, po ulici se promenovali upravení  lidé.

„Tak vidíte,“ prohodil laškovně, „jak hezky jsme si to užili!“
„Což mluvit v jednotném čísle,“ odsekla.
„Ale no tak, přestaňte s tím intelektualismem! To předtím vám slušelo víc… meine prager Katze!“ A zas ten smích.
„Děkuju za inspiraci,“ řekla při vystupování. Údiv.
„Napíšu o vás,“ dodala na vysvětlenou a zabouchla dveře. Okénko sjelo dolů.
„Cože...?“ 
Trvalo věčnost, než se rozjel.

Když  pomalu kráčela pasáží k domovu, nahmátla v kapse zmačkaný bílý ubrousek.
Vzala ho obřadně do dvou prstů a chvíli se za ním dívala, jak padá na dno odpadkového koše.

Reklama