Hezky si s dnešním tématem poradila čtenářka s nickem Jindriska8. Napsala nám příběh jejích kočičích mazlíčků, jakoby ho vyprávěly samy. Moc pěkné počtení, děkujeme
Krásný den všem. Tři kočky Lucinky a kocourek Chlapeček. Žijeme v domečku se zahrádkou, stará se o nás naše panička a nic nám nechybí. Občas provedeme nějaké lumpárny, chvilku se na nás zlobí, ale brzy nám odpustí. Jak to s námi vlastně začalo?
Před námi měla panička mourovatého kocourka Ferdu, který ji dělal společníka, když těžce onemocněla. Říká se, že kočky vytahují z člověka nemoci a tak Ferda často lehával na bříše naší paničky a po dvou letech najednou umřel. Začalo období, kdy bylo doma bez kočky tuze smutno.
Jednoho dne šla navštívit sestřenici, která měla dvě velké kočky a malé siamské kotě, které si na první pohled zamilovala. Odešla smutně domů a přemýšlela, že si takové kotě sežene. Její přání bylo vyslyšeno a večer mě v batohu přinesli do nového domova, radost byla veliká a já jsem se tu rychle zabydlela. Všude jsem lezla a prozkoumala celý dům, ale ven mě ještě nepouštěli, abych se neztratila.
Jednou jsem vyskočila na lednici, kde stál drahý radiomagnetofon, kdysi koupený v Tuzexu a já jsem ho schodila na zem. Páníček se na mě moc rozlobil, popadl mě za kožich a vyhodil z okna ven na dvorek, naštěstí to bylo v přízemí, tak se mně nic nestalo. Hned pro mě paní běžela, abych se neztratila a odnesla domů. Radiomagnetofon dali opravit a příště jsem už byla opatrnější a nikdy tam nelezla.
Po roce jsem se zapomněla s neznámým kocourem a v květnu se mi narodila dvě koťata, černé a druhé celé po mně. Bylo rozhodnuto, jedno mně nechají a druhé černé darují dobrým lidem. Za tři měsíce jsem opět na svět přivedla dvě koťata, ale čenobílá. Moc jsem se o ně bála, ale jedno mi opět zůstalo a už jsme doma byly tři Lucinky.
Nás dvě starší čekala v lednu kastrace a tak nás už žádná kočičí láska nepotká. My kočky jsme hodně plodné a ta černobílá nejmladší začala hledat kocoura a povedlo se. V září přišlo na svět další koťě, ale poprvé se narodil kocourek a tak bylo rozhonuto, že nám ho nechají a jsme čtyři. Dostal jméno Chlapeček.
Naše panička nás má moc ráda a její vnoučata si s námi hrají. Pániček, ale už řekl dost a víc koček doma nechci. Tak jsme čtyři a budeme jim doma dělat jenom samou radost.
Jindriska8
Milá Jindriska8, nikdy jsem vlastní kočku neměla, ale úplně rozumím té vášni mít jich doma víc. Většina mých známých, kteří mají kočku, u jedné nezůstala.
Nový komentář
Komentáře
naše kočky nejsou vykastrované,to bych nikdy neudělala,berou antikoncepci,zkusili jsme minimální dávku,dáváme jim to už 5 let,s přestávkami a naštěstí jim nic nedělá,to bychom přestali,a zabírá to,jen jednou jsme záměrně vynechali,at si holky užijou,kotátka,krásná,zdravá jsme rozdali
Winnie the Pooh — #8 Lidi jsou neskutečně blbý,fakt!
my máme dvě,ale synek už začíná s řečí o kotátku,tak uvidíme
Winnie the Pooh — #8 v dnesni dobe je to uz trestny cin a muze jit za to do vezeni, zkus ji vystrasit, treba je vykastruje, nekdy na toprispiva i obec
My sice máme kočku jen jednu (krásnou černou kříženku britské modré), ale protože chodí ven, je také kastrovaná. Sousedka má kočky dvě a obě mají několikrát do roka koťata a sousedka je pokaždé všechny zlikviduje
.
Jindriska8 — #6 treba ji jednou donese domu sam
Děkuji moc,ale pátou kočku mi manžel už zakázal.
Hezkýýýý
a rozumné rozhodnutí s tou kastrací
.Jinak siamky jsou krásné.
DanaD — #3 Je rozdíl mezi jednou a dvěma, ale není rozdíl mezi dvěma a třema, třema až čtyřma a ani mezi čtyřma a osmi.
Mě naše kočky,když byli koťata zlikvidovaly všechna kvítka/měla jsem jich kolem třiceti/.Naštěstí je to už přešlo.
Moc pěkný článek.
opravdu nádherně napsané až jsem si musela vp ráci udělat čas a dočíst to dokonce .. děkuji ti za tento článek