To ještě vůbec nic neznamená. Nikdo není tak prolhaný jako váš vlastní zrak - ve spolupráci s mozkem vám dokáže namluvit cokoli. Nevěříte? O tom, jak jsou naše smysly ošidné, vás snadno přesvědčí ten nejjednodušší optický klam, jakých je plný internet.

Třeba tenhle - jednoduchý optický paradox ukazuje, jak se oko nechá ošálit okolím. Všechny oválky jsou ve stejném odstínu šedi - většině z nás se ale bude zdát, že je ten levý nejsvětlejší a pravý nejtmavší.

 

 

 

 Podobný případ je následující obrazec.
Také vám připadá, že je modrá barva v pravé horní půlce světlejší?

?

 Vidění je totiž vyloženě subjektivní záležitost. Naše oko ani mozek nevyvinula matka Příroda na to, aby přesně měřily elektromagnetické záření (tedy světlo), ale tak, aby bylo nejsnazší v přírodě přežít. Mozek na jedné straně dokáže korigovat rozsáhlé oční vady, retušovat a dokonce doplňovat části „scény“ a velmi rychle se přizpůsobovat měnícím se světelným podmínkám, na straně druhé nám „vnucuje“ vlastní interpretaci viděného. Přidá emoce a zkušenosti, nashromážděné během života, a ejhle – místo kymácejících se stínů stromů uvidíme večer v parku plížící se postavu.
Vidíme to, co očekáváme, že uvidíme - tedy i v tomto případě spatříme nejdříve obličej. Na to, abychom místo něj uviděli nápis Liar (lhář), se musíme vědomě soustředit.

Následující zrakový klam je poměrně známý. Označuje se jako Muller-Lyerova iluze a spočívá v tom, že horní vodorovná čára nám připadá delší – ač jsou obě ve skutečnosti dlouhé stejně.

Tato vlastnost našeho mozku viděné objekty zkreslovat, respektive určitým
způsobem interpretovat, je prý do jisté míry podmíněna i kulturně. Vzniká údajně jako důsledek pobytu
v prostředí s pravými úhly/rohy. Například jihoafričtí Zuluové, kteří obývají domy s kruhovým půdorysem
(navíc neuspořádané způsobem pravoúhle se protínajících ulic), prý této iluzi nepodléhají a obě
čáry bez mrknutí oka prohlásí za stejně dlouhé.
Zajímavé je i to, že bez této iluze se ve skutečnosti nemůžeme správně orientovat v prostředí s rohy,
vidět „hloubku“ prostoru apod. Při vývoji umělých systémů, schopných vidění a orientace v prostoru, se tedy kupodivu osvědčuje do nich tuto „chybu“ zabudovat.

A hrátek s optikou se bude týkat i naše víkendová soutěž. Jak rychle a jak snadno se vašemu mozku podaří sestavit celý obraz, když vám ukážeme jenom jeho kousky? Od dnešních 12 hodin do nedělních 12 hodin (poledne) budu do článků na hlavní straně postupně přidávat dílky fotografie. Dílků bude celkem 10 a budou označeny slovem „soutěž" a číslem, abyste věděly, kolik jich ještě schází. Úkoly budete mít tentokrát hned dva - a dvě z vás tedy můžou vyhrát. To je slušná nabídka, ne? ;-) Čtěte pozorně:

Vaším prvním úkolem bude co nejdřív poznat, co nebo kdo je na fotografii. Přesný název nebo celé jméno pište přímo pod tento článek - vítězí první správná odpověď.

Vaším druhým úkolem bude také napsat, kdo nebo co je na fotce, ale kromě toho i názvy všech článků, ve kterých jste našly jednotlivé dílky. Příklad: 1 - Medové perníčky. 2 - Byla jsem nevěrná s černochem... atd. Tento úkol tedy můžete splnit teprve tehdy, až budou všechny dílky umístěny. Odpověď pište DO TOHOTO OKNA - a celou najednou, systém vás pustí jen jednou. Na rychlosti v tomto případě nezáleží, o vítězce rozhodne los. Okénko bude otevřené do pondělka 8.00 ráno.

Snažte se, hrajete o pěkné ceny - o dvě různé toaletní vody. Jedna je Pure Lightness woman od Adidasu a druhá Green Tea z řady The Healing Garden.
Moc se těším na vaše odpovědi a jsem zvědavá, co na to řeknou vaše mozky. :-))) 

Reklama