Matúš Lašut. Dnes dvaadevadesátiletý drobný muž říká: „Viděl jsem zjevení Panny Marie. Změnila mi život.“ Je to padesát let zpátky. Byl za své tvrzení pronásledován, vězněn i bit komunistickým režimem. Přesto „neodvolal“. Z maličké slovenské obce Turzovka jsou dnes druhé Lurdy.
Uprostřed nedotčené horské krajiny v severozápadním cípu Slovenska, nedaleko moravských hranic, leží Turzovka. Dnes poutní místo, kde podle svědků dochází k zázračným uzdravením u podivným jevům.
Před více než padesáti lety se tady lesnímu dělníkovi panu Lašutovi zjevila Panna Marie.
Nemluvila, jen ukazovala, pak mě uhodil blesk
Je 1. června 1958. Pan Lašut měl obyčejnou službu na hoře Okrúhlá u Turzovky, a jak bylo jeho zvykem, stavil se na Živčáku u svatého obrázku Marie v lese, aby se krátce pomodlil.
„Ještě než jsem modlitbu ukončil, vidím krátký záblesk a místo obrázku sochu Panny Marie oblečenou do bílé košile, přepásané modrou stuhou. Kolem hlavy měla závoj. Stála na nějaké zahrádce z bílých květin ohraničené nízkým laťkovým plotem. Teprve později mi došlo, že to není socha, ale živá bytost stojící na obláčku z lehké mlhy,“ vyprávěl starý pán už snad po sté svůj příběh.
„Celá ta veliká postava začala pak ožívat a krásnět, až její oděv zářil jako sníh na slunci a závoj se lesknul jako posetý diamanty. Nepromluvila, dělala jen gesta, ale já její pokyny pochopil. Měl jsem přibít tři odtrhnuté laťky z plotu.
Pak jsem viděl sedm obrazů nějakých map se třemi barvami: Modrá barva na mapě označovala vodu, zelená barva hory a jejím symbolickým významem bylo dobro, žlutá barva značila roviny a symbolickým významem bylo zlo. Z těch obrazů bylo zřejmé, že když se rozšíří zlo, přijdou také jeho důsledky, pohromy a katastrofy.
Potom jsem spatřil Krista v bílém rouchu a červeném plášti s křížem v rukou. Z hrudi mu šlehaly paprsky, z nichž jeden mě zasáhl.“
Na tři hodiny pak pan Lašut ztratil vědomí.
Matúš Lašut se o svůj zážitek podělil a velmi urputně na něm trval. Bylo to pro něho důležitější než cokoli jiného.
Komunistickým režimem byl za propagaci této vize zatčen a tvrdě nucen k přiznání, že si celý příběh vymyslel. Několik let byl vězněn, perzekuován, bit, internován v různých psychiatrických léčebnách, a nakonec byl prohlášen za duševně chorého!
Přes všechny tyto neskutečné útrapy i přes svou poměrně slabou zdravotní kondici přežil nezlomený.
Dnes je starému pánovi devadesát dva let. Je živ. Na svém zážitku trvá. Dnes již může mluvit.
A co víc, Turzovka je poutním místem, kde se podle svědků lidé uzdravují a mají vidění.
Ze země tady tryskají tři prameny
Ještě v témže roce, tedy v roce 1958 se soused pana Lašuta, pan Juraj Kavalek, vydal na místo a našel tady vodu, ačkoli celé místo je na vodu chudé.
Jak říká, udělal to kvůli snu, který se mu zdál.
Přes výslovný zákaz místních stranických orgánů lidé začali na místo zjevení putovat. Přicházelo i mnoho poutníků z Rakouska, Německa, Švýcarska a Maďarska. Popisovali podivuhodné ticho, a někteří dokonce prý spatřili různé úkazy tvořené světelnými paprsky, či viděli na obloze siluety Panny Marie či Ježíše Krista.
Lidé zde stavěli rozličné oltáříky a věšeli obrazy. Ty však byly vzápětí aktivními straníky ničeny a zapalovány.
Stejný osud měl potkat i původní mariánský obrázek, u kterého se stavil pan Lašut. Vyobrazená Panna Maria s děťátkem však prý zůstala ohněm neporušená. Ohořela jen dokola.
O to silnější význam pro lidi to místo mělo.
Existují stovky svědeckých výpovědí o mimořádných uzdraveních turzovskou vodou. Některé z nich najdeme i v soukromé turzovské kronice, která je uložena ve Vídni. Byly popsány případy spontánního uzdravení různých druhů rakoviny, srdečních vad, krvácení do mozku, zánětů nervů či zrakových chorob.
Teprve roku 1993, tedy 35 let po popisované události, byla na hoře Živčáku vysvěcena kaple Panny Marie Královny pokoje.
Základní kámen jí posvětil Jan Pavel II. při své první návštěvě Slovenska roku 1990.
Dnes je v ní umístěna socha Panny Marie i původní obrázek Panny Marie s Ježíškem, jež záhadně neshořel, a byl léta ukrytý v zahraničí.
Ke svému příběhu pan Lašut říká: „Zjevení je strašně těžká křížová cesta, je to celoživotní úděl. Nemohl jsem zapřít, co jsem zažil. Promiňte, ale jak bych Jí to mohl udělat?“
Je asi jedno co, nebo koho tam tehdy pan Lašut spatřil. Zázrak není tak nemyslitelný a lidská statečnost i nezlomnost v zachování pravdy je reálnou schopností člověka.
Přejeme panu Lašutovi už jen dobré a všem poutníkům hodně zdraví i štěstí.
Nový komentář
Komentáře
aninas — #8 Koukal jsem, koukal a doporučuji tento odkaz!!! Je tam velmi zajímavý rozhovor s panem Lašutom. (Lašut, Lašutem? Ehm. Slovensky - Lašutom )
átéčko — #3 http://www.zivcakova.sk/
Altamora — #2 Tos mne pobavila, ono s říká o nebi a pekle hodně vtipů, ale nejsou k publikování.....fanatici byli a budou, ani se Ti nedivím.
statečný pán a dožil se přes všechno co zažil požehnaného věku ve zdraví
Je pravda, že minulý režim takovým a podobným věcem nepřál, ale sami se léčili u léčitelů, samozřejmě o tom nemluvili.
Kdyby jste někdo věděl o místě v ČR nebo SR, které léčí sluchové vady a o místě, které léčí rakovinu, dejte vědět.
lidicka — #1 Já jo, ale nevím, kde to místo je. něco úžasného a le v Turzovce je! Má dobrá známá, Hanka! Je to úžasný člověk!
Ve vlaku jsem potkávala babky, které jely z Turzovky. Zpívaly nábožné písně, na celý vagón a falešně a když nezpívaly, tak na vykřikovaly hesla a všem nám nadávaly, že jsme špatní a skončíme v pekle, že jen ten, kdo se k nim přidá, skončí v nebi. Tak jsem si řekla, že než s takovými babami v nebi, to raději v tom očistci se zajímavými a veselými lidmi
O zjevení v Turzovce jsem slýchala už v dětství, osobně jsem však v těch místech ještě nebyla