Po dlouhé době sehnala Eliška práci. Začala pracovat ve velké firmě, coby „pravá ruka“ šéfa. Pro začátek jí byl nabídnut slušný plat a své vědomosti ze studia práv zde bohatě uplatnila.

 

Její šéf byl workoholik, který od ní požadoval plné pracovní nasazení. Eliška byla pracovitá a na svém prvním místě se chtěla za každou cenu uplatnit a udržet. Stále sledovala šéfa, který na ni chrlil své požadavky a otázky po celé dny. Vždy požadoval rychlou a přesnou odpověď.

 

Na některé jeho dotazy ale nebylo lehké odpovědět. Na ty, které se týkaly právních záležitostí, byla většinou schopna reagovat bez větších potíží, ale to šéfovi nestačilo. Občas na ni udeřil s otázkami, na které neznala odpověď. Jelikož si ale neuměla představit, jak odpovídá „já nevím“, čas od času si odpověď rychle vymyslela.

 

Komplikace, které vyplynuly z tohoto jejího jednání, na sebe nedaly dlouho čekat. Jednoho dne na příkaz šéfa musela zorganizovat náročné výběrové řízení, které bylo nejen velice nákladné, ale i zcela zbytečné. V neposlední řadě s ním měla i spoustu práce.

 

Uprostřed příprav se rozhodla se šéfem promluvit.

 

Eliška: „Zmýlila jsem se a to výběrové řízení není potřeba. Je to má vina, omlouvám se.“

Šéf: „Co mi to proboha říkáte, vždyť je to už rozjednané a pracuje na tom spousta lidí. Je to vaše veliká nedbalost!“

Eliška: „Ano, máte pravdu. Ráda bych vám vše vysvětlila…“

Šéf: „Nic mi nevysvětlujte. Takového nezodpovědného zaměstnance zde nepotřebuji…“

Eliška: „Chtěla bych ale, abyste věděl, že má odbornost jsou práva, a problém, který tu vznikl není vůbec z mé oblasti. Zodpovídala jsem vaše dotazy a bála jsem se říci vám „nevím“. A to byl začátek problému.“

Šéf: „Jak si to mám vyložit?“

Eliška: „Snažila jsem se vám vždy vyhovět a rychle reagovat. Mou vinou je, že jsem se nechala strhnout a odhadovala jsem věci, kterým nerozumím. Otázky, které nejsou právnické, jsem vám neměla zodpovídat. Byly určeny pro jiného odborníka a to jsem se vám obávala říct..“

Šéf: „Chápu vás, částečně máte pravdu. Řízení zrušíme a ve spolupráci se pokusíme pokračovat..“

 

Jak také mohl rozhovor vypadat?

Eliška: „Zmýlila jsem se a to výběrové řízení není potřeba. Je to má vina, omlouvám se.“

Šéf: „Co mi to proboha říkáte, vždyť je to už rozjednané a pracuje na tom spousta lidí. Je to vaše veliká nedbalost!“

Eliška: „Ano, máte pravdu. Ráda bych vám vše vysvětlila…“

Šéf: „Nic mi nevysvětlujte. Takového nezodpovědného zaměstnance zde nepotřebuji…“

Eliška: „Měl jste na mě vysoké požadavky, já nejsem vševědoucí!“

Šéf: „Dobrá, seženu si na vaše místo někoho, kdo bude schopen mé požadavky splňovat!“ 

 

Při rozhovoru, který vedl ke zdárné dohodě s naštvaným šéfem, použila Eliška jednu z asertivních dovedností, která je nazývána volná informace.

Elišce se vyplatilo v rozhovoru prosadit a i přes šéfovu nepřistupnost mu mírně sdělit, co má na srdci. Nenechala se unést k agresivnímu jednání, zachovala klid a přímo vnutila šéfovi své dojmy. Donutila ho vyslechnout ji a vyplatilo se.

 

Dalším z asertivních práv je – máte právo říci "já nevím".

 

V našem krátkém příběhu je dnešní asertivní právo zobrazeno i se svými důsledky. Skutečně každý má právo přiznat svou nevědomost. Vždyť jen ten, kdo přizná sobě i okolí, že neví, ten opravdu něco ví.

 

Jednodušší příklad ze života možná znáte všichni.

 

Jedna z dotázaných čtenářek nám k tomuto asertivnímu právu řekla své:

"Můj manžel se k odpovědi já nevím, nikdy nepřiměl.

Nedokázal sobě a možná hlavně mně, přiznat, že například nezná cestu. Jelikož jsme hodně cestovali, mělo to mnohdy dopad na moje nervy i na celou naši rodinu.

Kolikrát jsme si zajeli mnoho kilometrů, jelikož stále tvrdil, že ví kudy. A aby se někoho zeptal na cestu, to už vůbec nepřipadalo v úvahu."

 

Dnešní naše rada zní, nebojte se přiznat vaši nevědomost.

Není to žádná ostuda a vaše autorita tím neklesne. Opravdu rozumní lidé vaše přiznání ocení. Jelikož právě ti vědí, že nikdo nevíme vše.

A jestli to přeci jen někdo říká, ten mezi rozumné lidi nepatří.   

 

Někdo se brání jako napadený slon mezi porcelánem.

Jiný ještě ani pořádně nezačal a již je jako spráskaný pes. Samozřejmě lze jednat i jinak – s vědomím cíle i přiměřenosti zásahu se útoku postavit.

 

Otestujte si ZDE , zda se umíte asertivně bránit.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY