Je mladý, hezký, chytrý, vtipný, hodný a miluje ji. Ondřej je pro Ivu prostě dokonalý. Až na jednu věc. Jmenuje se Jebavý, Ondřej Jebavý…

signature

Možná by nad tím Iva dokázala mávnout rukou, vždyť její přítel Ondra byl nejúžasnější chlap, jakého kdy v životě poznala, kdyby ovšem sama až do puberty neprožívala muka kvůli svému vlastnímu rodnému příjmení – Kokotková.

V patnácti jsem si ho nechala změnit, přece teď nevyvdám jméno Jebavá!

„Celé dětství jsem trpěla kvůli svému příjmení,“ vypráví Iva. „Na základce jsem byla neustále terčem posměchu a zlých poznámek. Hlavně kluci mi to dávali pěkně sežrat! Kdo nevyrůstal s tak hanlivým jménem, nepochopí. Zvláště pak pro holku je to trauma,“ říká jinak velmi pohledná blondýnka. V pubertě se prý situace ještě vyostřila. Spolužáky, kterým se líbila, nenapadlo pochopitelně nic lepšího než si ji dobírat právě kvůli jejímu příjmení.
„Vím, že kluci shazují holku, která se jim líbí, jenže mě to tenkrát úplně ničilo,“ tvrdí Iva, která se před nástupem na gymnázium rozhodla v patnácti letech zažádat o změnu příjmení, tak aby už bylo zapsáno i v její první občance.
„Rodiče s tím zpočátku moc nesouhlasili. Táta tvrdil, že to musím brát s nadhledem, že na tom přece nic není. Je fakt, že on si sám ze sebe uměl udělat legraci. Máma příjmení vyvdala a v dospělosti už kvůli tomu člověk nemá tolik problémů, ale já jsem to prostě snášela strašně těžce,“ svěřuje se Iva, dnes již Kostková, která prý měla pocit, že s upraveným příjmením začala úplně nový život.

Věděla jsem, co prožívá

„Bylo to skvělé!“ vzpomíná. „Noví spolužáci, nová škola v novém městě, kam jsem dojížděla, úplně nový život! Když jsme se na začátku roku představovali profesorům, nemusela jsem trnout, až na mě přijde řada, a rudnout studem, že se mi při vyslovení příjmení budou ostatní pochechtávat  jako dřív.“
S Ondřejem se Iva seznámila o několik let později ve svém prvním zaměstnání.
„Když se mi poprvé představil, myslela jsem, že padnu,“ říká. „Nesmála jsem se, naopak. Bylo mi ho líto, moc dobře jsem věděla, co všechno už si asi musel kvůli tomu jménu vyslechnout, ale on byl úplně v pohodě. Když jsme se spolu začali víc bavit, dělal si z toho dokonce legraci. Prý nevidí nic špatného na tom, když je chlap „jebavý“.“  
Jenže jak šel čas, začal zamilovaný pár přemýšlet o svatbě a konflikt byl na světě.

Děti Jebaví nebudou!

„Já prostě nechci, aby můj syn nebo dcera zažívali to, co já,“ vysvětluje Iva a dodává: „Jenže Ondřej a jeho rodina se tím cítí dotčeni. Prý je to zcela běžné jméno a ohánějí se i slavnými jmenovci jako třeba hokejistou Jiřím Jebavým. Poslední dobou si utahují třeba z toho, že jsou příbuzní taky těch filmových Jebalů.“ (americká komedie Fotr je lotr, pozn. red.).
Jenže Iva trvá na tom, že pro její a Ondřejovy potomky už by to taková legrace nebyla a sám Ondřej přiznává, že i on si jako dítě užil ve škole své, přičemž mu odvážné jméno dvakrát nepomáhalo ani při prvních romantických pokusech s dívkami.
„Asi by to nebyl důvod k rozchodu, ale Ondřej nakonec ustoupil a dohodli jsme se, že si i po svatbě nechám své jméno a děti se budou jmenovat rovněž po mně. Původní návrh, že se na Kostku přejmenuje i on, jsme nakonec kvůli jeho zaměstnání a hlavně rodině zamítli,“ uzavírá spokojeně Iva, která už dnes plánuje veselku.

NOMEN OMEN

Zatímco někteří se za své nelichotivé příjmení stydí, jako například slavný básník Otokar Březina, který se taktéž původně jmenoval Václav Jebavý, jiní si z něj dokonce udělají přednost a založí si na něm živnost. Příkladem může být například známý gynekolog MUDr. Karel Šuk, bývalý náčelník horské služby Rudolf Chlad, pánové z pražského uzenářství Sup a Synové nebo pohřební služba z Třebíče Konečný a spol. či brněnská cestovní agentura Libor Zabloudil.