Veverka jako domácí mazlíček: Burunduk je roztomilý příbuzný čipmánků

Je zábavný společník, můžete ho ochočit, není náročný a je čistotný. Navíc vás nechá přes noc vyspat a nemá ho úplně každý. To už je dost dobrých důvodů, proč si tuto zemní veverku pořídit. Jenže se nehodí úplně pro každého.

Foto: Shutterstock

Asi nejznámějšími z rodiny čipmánků jsou Chip a Dale z Rychlé roty. Pamatujete na Disneyho animovaný seriál? Předlohou jim byl právě v Americe žijící hlodavec čipmank východní. Toho u nás tak snadno neseženete, ale máme pro vás tip na úžasného náhradníka. Jeho o trochu menšího příbuzného - burunduka páskovaného (Tamias sibiricus), u nás nejčastěji chovaný druh zemní veverky. Jen pozor – nikdy ho nesmíte vypustit do volné přírody, protože je řazen mezi invazivní druhy!

Burunduk, seznamte se

Veverka neváží víc než 120 gramů a i s dlouhým ocáskem měří něco přes 20 centimetrů. Její žlutohnědý kožíšek na zádech zdobí pět tmavých proužků. Doma je v horách, lesích a pláních severní polokoule – od Finska až po Japonsko. Ačkoli umí skvěle šplhat po stromech, žije na zemi. Respektive většinu roku pod ní. Staví si podzemní hnízda, kde v zimě hibernuje – budí se jen ve chvílích oteplení, aby doplnila zásoby. V zajetí ale zazimuje jen v případě, že ji chováte ve venkovní voliéře. V teplém příbytku však může být od podzimu línější, spavější a někdy i náladová.

Co potřebuje k životu?

Burunduk není příliš náročný, ke svému životu potřebuje hlavně prostor. Prostorná, vyšší voliéra (ideálně 1 x 0,5 x 0,5 m) s oky pletiva maximálně 1,5 x 1,5 cm by mu měla umožnit dostatek pohybu a šplhání do výšky po větvích a prolézačkách. I tak je ale vhodné nechat ho proběhnout po bytě, do klece na kterou je zvyklý, se pak většinou vrací sám. A nemusíte se bát, že bude trousit bobky. Naučí se chodit na „toaletu“, kam můžete dát například kočkolit. Jen myslete na to, že je hlodavec, a může tedy leccos rozkousat. Proto potřebuje dohled.

Foto: Shutterstock

V kleci musí mít i budku, kam se může hlavně přes noc schovat a spát. Aktivní je totiž jen přes den. Na dno klece můžete dát například hobliny, dřevní štěpku či seno, ale burunduka potěšíte i přírodním substrátem, například hrabankou.
Samozřejmostí je napáječka a miska na krmení. Burunduci mají rádi pestrou stravu. Nepohrdnou různými semínky, oříšky (kromě mandlí, které jsou pro ně jedovaté), ideálně i ve skořápkách, zeleninou, ovocem či travinami. Potřebují ale i živočišnou stravu v podobě moučných červů, cvrčků, žížal a podobně – alespoň dvakrát do týdne. Počítejte s tím, že si veverka část zásob odnese do pelíšku.

Jak ho ochočit?

Velkou výhodou pro chovatele je, že burunduk nepotřebuje ke svému životu parťáka. Naopak, bojoval by s ním, protože si chrání své teritorium. A jako jedináčka ho také snáze ochočíte. Čím mladší zvíře pořídíte, tím lépe. Pokud mu věnujete dostatek času, pamlsků a budete trpěliví, zvykne si na vaši ruku a bude se u vás cítit v bezpečí. Proto je lépe nakupovat u zkušeného chovatele, než ve zverimexu, kde mívají již starší exempláře. Navíc vám i poradí s jejím chovem.

Svého domácího mazlíčka můžete zvyknout na krmení z ruky, nošení, hlazení či dokonce na přivolání. Ale nečekejte žádné velké tulení. Má svou hlavu, a pokud zrovna nechce, nedržte ho násilím. Může i kousnout. Proto se nehodí pro malé děti – z těch bude mít i strach, protože jsou hlučné a dělají rychlé pohyby. Přece jen je to pořád plachý tvor.